US Pharm. 2017;42(11):15-16.
Obsesivně-kompulzivní porucha (OCD) je typ úzkostné poruchy, jejíž název napovídá o jejích příznacích. U lidí s OCD se vyskytují obsese neboli přetrvávající myšlenky, které jsou nekontrolovatelné a nemají reálný základ. Mohou se u nich také vyskytovat kompulze, opakované činnosti, které pomáhají zmírnit úzkost způsobenou obsedantními myšlenkami. Dříve se mělo za to, že OCD je neobvyklý problém, ale nyní se odhaduje, že jím trpí více než 2 miliony Američanů. Vědci příčině OCD plně nerozumějí, ale s největší pravděpodobností jde o důsledek nízké hladiny chemické látky v mozku zvané serotonin.
OCD je úzkostná porucha
Lidi s OCD trápí obsedantní myšlenky, například strach z mikrobů nebo špíny, smrtelné nemoci, vetřelce, který v noci vstoupí do domu, nebo z toho, že někomu ublíží. Aby člověk s OCD zvládl úzkost, kterou tyto myšlenky vyvolávají, cítí se nucen opakovaně provádět činnosti podobné rituálům. K těmto nutkáním patří nadměrné mytí rukou, návštěvy lékaře kvůli vyloučení nemocí, opakovaná kontrola zámků dveří a oken a rutinní postupy, které mají zabránit ublížení druhým, jako je počítání nebo dotýkání se věcí v určitém pořadí.
Lidé s OCD žijí život ovládaný svými obsesemi a kompulzemi, které mohou vážně narušovat školní nebo pracovní život. Většina lidí s OCD se za své obsedantní myšlenky a nutkavé chování stydí. Protože je nejsou schopni ovládat, vyrovnávají se s nimi tak, že je skrývají před přáteli a rodinou, aby se vyhnuli rozpakům. Příznaky se mohou časem zhoršovat nebo zlepšovat, ale v mnoha případech nakonec narušují schopnost člověka fungovat a užívat si života. Přestože většina lidí s OCD chápe, že tyto rituály jsou nesmyslné, cítí se být nuceni je opakovat, aby se zbavili svých úzkostných myšlenek.
Příznaky a rizikové faktory
OCD se často objevuje v dětství nebo v dospívání a postihuje stejně muže i ženy. V mnoha případech nemusí být rané příznaky OCD obtěžující nebo život ovlivňující, ale mohou se jevit jako součást „kompulzivní“ nebo „přetěžké“ osobnosti. OCD se může projevovat spolu s jinými úzkostnými poruchami, poruchami příjmu potravy nebo depresí. V některých případech se OCD vyskytuje v rodinách a riziko OCD je vyšší u lidí s rodinnou anamnézou jiných psychiatrických poruch. Dříve se mělo za to, že výchova v extrémně přísném a kontrolovaném prostředí je prediktorem OCD; to pravděpodobně není pravda, ale příznaky mohou vyvolat velké životní stresory. U těhotných žen a novopečených matek se mohou objevit příznaky OCD, přičemž obsedantní myšlenky se soustředí na ublížení dítěti.
Psychoterapie a antidepresiva léčí příznaky
Léčba OCD zahrnuje kognitivně behaviorální terapii a léky. Expozice a prevence reakce je specifický typ psychoterapie, který se používá na pomoc pacientům při zvládání příznaků OCD. Pacienti se postupně vystavují svým obsesím, aniž by dovolili, aby jejich rituál nebo nutkání následovaly ihned. Pacienti začnou pociťovat stále menší úzkost z obsedantních myšlenek a mohou odolávat svému nutkavému chování ještě dlouho po skončení terapie.
Někteří lidé mohou potřebovat také léky, které jim pomohou zvládat jejich příznaky. Léky běžně předepisované na OCD působí tak, že zvyšují působení serotoninu v mozku. Skupina antidepresiv, která působí tímto způsobem, byla schválena FDA, včetně klomipraminu (Anafranil), fluoxetinu (Prozac), fluvoxaminu (Luvox), paroxetinu (Paxil) a sertralinu (Zoloft). Po několika týdnech každodenního užívání léků zaznamená většina pacientů výraznou úlevu od příznaků. Hlavními nežádoucími účinky těchto antidepresiv jsou ospalost, bolest hlavy a nevolnost. Mohou se vzájemně ovlivňovat s mnoha dalšími léky, proto se ujistěte, že váš lékárník a lékař jsou informováni o všech lécích užívaných s těmito antidepresivy. Po zvládnutí příznaků lze dávku snížit a u některých pacientů dokonce vysadit.
Váš místní lékárník je tu pro vás! Pokud máte vy, váš přítel nebo člen rodiny otázky týkající se OCD a léků používaných při léčbě, zeptejte se důvěryhodného lékárníka.