Změny v pozdní dospělosti
Kardiorespirační funkce se s věkem snižují a jsou ovlivněny životním stylem, přičemž větší pokles je patrný u dospělých se sedavým zaměstnáním.
O2max se u sedavě žijících jedinců snižuje přibližně o 10 % za desetiletí a u starších dospělých je přibližně o 36 až 62 % nižší než u mladších dospělých.35 Longitudinální studie Astranda et al.36 prokázala pokles
O2max až o 20 % v průběhu 11 let u jedinců ve věku 20 až 33 let. Průměrný 25letý člověk má
O2max 47,7 ml/kg/min ve srovnání s
O2max 25,5 ml/kg/min u průměrného 75letého dospělého. Pokles
O2max související s věkem je ovlivněn úrovní aktivity a zapojení do cvičení a intenzivní fyzické aktivity tlumí ztráty související s věkem.37-39
Starší dospělí mají navíc sníženou toleranci k velkým rozdílům A-V O2. Snížení tolerance je spojeno s nárůstem tukové hmoty nebo poklesem beztukové hmoty. Tato snížení mají za následek menší kapacitu přenášení O2 a snížení kapacity maximální pracovní rychlosti až o 20 %.
Snížení SV související s věkem nepříznivě ovlivňuje CO. Pokles CO se pohybuje od 3,4 do 7 l/min za rok počínaje druhou dekádou života. CO u dospělého člověka v klidu je 75 tepů/min krát 75 ml, tedy 6,5 l/min. Při maximální fyzické zátěži je CO 190 tepů/min krát 100 ml, tj. 19 l/min.
S věkem je rovněž patrný nárůst krevního tlaku.35,38 U průměrného dospělého člověka je SBP v klidu přibližně 120 mmHg a při maximální fyzické zátěži 190 až 240 mmHg. U starších dospělých se SBP může zvýšit o 50 mmHg. Podobně může během stárnutí dojít ke zvýšení DBP z 80 mmHg na 90 mmHg, ačkoli reakce DBP na cvičení se zřejmě nemění. SBP a DBP se během cvičení ve starším dospělém věku zvyšují.35 Tyto poklesy SV, CO a tlaku vedou ke snížení TPR, zejména u sedavých starších dospělých.38
Odezva HR na cvičení se v důsledku stárnutí snižuje. RHR zůstává stabilní po celou dobu dospělosti a pozdního věku navzdory významnému snížení MHR.36,40 Jak se odráží v predikčních modelech, MHR je funkce závislá na věku (MHR = 220 – věk). Je patrný pokles až o 14 %. Predikční modely ukazují, že průměrná MHR ve věku 20 až 29 let je přibližně 190 tepů/min ve srovnání s dospělým člověkem ve věku 60 až 69 let, který vykazuje průměrnou MHR 164 tepů/min. Reakce HR je zvýšená během záchvatů submaximální intenzity cvičení, což negativně ovlivňuje vrcholovou zátěžovou kapacitu.35,36 Vrcholová HR během cvičení se u starších dospělých snižuje přibližně o 25 %, což snižuje zátěžovou kapacitu a toleranci.
Dýchací frekvence se u starších dospělých v klidu mírně zvyšuje od 12 do 15 dechů/min v závislosti na změnách vitální kapacity. Vitální kapacita u průměrného 20 až 30letého dospělého muže je přibližně 4800 ml. Je patrný postupný pokles až o 25 %, který je důsledkem procesů stárnutí.
Ačkoli změny kardiorespirační funkce mohou být nevyhnutelné, cvičení a aktivnější životní styl mohou minimalizovat nebo dokonce zabránit poklesu souvisejícímu s věkem. Snížení variability HR je menší u starších dospělých, kteří se účastní namáhavého cvičení (18 %), ve srovnání s dospělými, kteří se účastní středně namáhavého cvičení (38 %), a sedavě žijícími staršími dospělými (64 %).37,38,40 Masters atleti, závodní sportovci starší 40 let, mají
O2maxpodobně jako mladší jedinci.38
Komorbidity a chronické zdravotní problémy je důležité vzít v úvahu při hodnocení kardiorespirační funkce, protože chorobné stavy podstatně mění schopnost jedince účastnit se fyzické aktivity. Změny v předpisu aerobních cvičení mohou být nezbytné, aby se přizpůsobily výchozí aerobní zdatnosti nebo chorobným stavům; všichni starší dospělí by však měli být povzbuzováni k účasti na nějaké formě fyzické aktivity. Starší dospělí dosahují kardiorespiračních výhod v důsledku aerobního vytrvalostního tréninku podobně jako mladší kohorty.41,42 Tyto výhody zahrnují zvýšení objemu krve, periferního cévního tonu, enddiastolického plnění, zvýšení SV v klidu a při submaximálním cvičení, snížení RHR a HR při submaximálním cvičení a zvětšení velikosti komorové svaloviny.37,43 Starší dospělí, kteří se účastní dlouhodobého, středně intenzivního cvičebního programu (>75 % vrcholové HR), vykazují významné zlepšení
O2max, jakož i významné zlepšení vrcholové HR při cvičení, které zlepšuje vrcholovou VO2 a CO při submaximálním cvičení.44-46 Starší dospělí po 9 měsících vytrvalostního tréninku rovněž vykazují snížení HR při submaximálním cvičení při podobném tréninku, což svědčí o významném zlepšení aerobní zdatnosti.44,46
Výzkumy uvádějící optimální dávku (frekvence, intenzita, trvání) nejsou jednoznačné. Výrazné změny jsou patrné během 3 měsíců a k výraznějším změnám dochází v dlouhodobém horizontu 6 až 12 měsíců.38 Optimální intenzita aerobního tréninku by se měla pohybovat mezi 60 % a 80 %
O2max, přičemž změny vyvolává cvičení s vyšší intenzitou.38 Po 3 měsících chůze při 65 % až 80 % MHR nejsou patrné žádné viditelné změny
O2max a RHR; starší dospělí však vykazují snížení HR při submaximální intenzitě práce a také zlepšení tolerance cvičení.40 Dlouhodobější změny po 6 měsících aerobního tréninku zahrnují snížení RHR a zvýšení
O2max, vrcholové pracovní frekvence a variability HR v klidu i během submaximální intenzity cvičení37 s pokračujícím zlepšováním
O2max v důsledku dlouhodobého aerobního cvičení po dobu 12 měsíců.38
.