Jihovýchodní Asie, rozsáhlá oblast Asie ležící na východ od indického subkontinentu a na jih od Číny. Skládá se ze dvou nesourodých částí: kontinentálního výběžku (běžně nazývaného pevninská jihovýchodní Asie) a řetězce souostroví na jih a východ od pevniny (ostrovní jihovýchodní Asie). Asi 700 mil (1 100 km) na jih od pevniny do ostrovní jihovýchodní Asie se táhne Malajský poloostrov; tento poloostrov je strukturálně součástí pevniny, ale má také mnoho ekologických a kulturních příbuzností s okolními ostrovy, a funguje tak jako most mezi oběma oblastmi.
Jihovýchodní Asie se dělí na země Kambodža, Laos, Myanmar (Barma), Thajsko, Vietnam a malý městský stát Singapur na jižním cípu Malajského poloostrova; Kambodža, Laos a Vietnam, které zaujímají východní část pevniny, se často souhrnně nazývají Indočínský poloostrov. Malajsie je jak pevninská, tak ostrovní, se západní částí na Malajském poloostrově a východní částí na ostrově Borneo. Kromě malého sultanátu Brunej (rovněž na Borneu) tvoří zbytek ostrovní jihovýchodní Asie souostrovní státy Indonésie a Filipíny.
Jihovýchodní Asie se v největším rozsahu táhne asi 4 000 mil (zhruba od severozápadu k jihovýchodu) a zahrnuje asi 5 000 000 čtverečních mil (13 000 000 km2) pevniny a moře, z toho asi 1 736 000 čtverečních mil tvoří pevnina. Hora Hkakabo v severním Myanmaru na hranicích s Čínou je se svými 5 881 metry (19 295 stop) nejvyšším vrcholem pevninské jihovýchodní Asie. Ačkoli jsou moderní státy tohoto regionu někdy považovány za malé, jsou – s výjimkou Singapuru a Bruneje – poměrně velké. Například Indonésie měří od západu k východu více než 3 000 mil (což přesahuje rozlohu kontinentálních Spojených států od západu k východu) a od severu k jihu více než 1 000 mil; rozloha Laosu je jen o málo menší než rozloha Spojeného království a Myanmar je podstatně větší než Francie.
Všechna jihovýchodní Asie spadá do tropického a subtropického klimatického pásma a na většině území ročně spadne značné množství srážek. Podléhá rozsáhlému a pravidelnému monzunovému systému počasí (tj. takovému, při němž se každých šest měsíců mění směr převládajících větrů), který na většině území vytváří výrazná vlhká a suchá období. Krajina jihovýchodní Asie se vyznačuje třemi vzájemně se prolínajícími fyzickými prvky: horskými pásmy, rovinami a náhorními plošinami a vodou v podobě mělkých moří a rozsáhlých odvodňovacích systémů. Z nich mají řeky pravděpodobně největší historický a kulturní význam, neboť vodní toky rozhodujícím způsobem formovaly formy osídlení a zemědělství, určovaly základní politické a ekonomické vzorce a pomáhaly definovat povahu světonázoru a osobitého kulturního synkretismu obyvatel jihovýchodní Asie. Velký význam mělo také to, že jihovýchodní Asie, která je nejsnáze dostupnou tropickou oblastí na světě, leží strategicky na mořském průchodu mezi východní Asií a středovýchodním a středomořským světem.
V tomto širokém záběru je jihovýchodní Asie snad nejrozmanitějším regionem na Zemi. Počet velkých i malých ekologických nik se více než vyrovná ohromující rozmanitosti ekonomických, sociálních a kulturních nik, které si jihovýchodní Asiaté vytvořili; byly identifikovány stovky etnických skupin a jazyků. Za těchto okolností je často obtížné mít na paměti základní jednotu regionu a je pochopitelné, že se k jihovýchodní Asii tak často přistupuje jako k různorodému souboru kultur, které prostě nikam jinam zcela nezapadají.
Již od pradávna však jihovýchodní Asii její sousedé považovali za samostatný region a ne jen za prodloužení svých vlastních zemí. Číňané ji nazývali Nanyang a Japonci Nan’yō, přičemž oba názvy znamenají „jižní moře“, a Jihoasijci používali k popisu této oblasti výrazy jako Suvarnabhūmi (sanskrt: „Země zlata“).
Moderní věda stále častěji přináší důkazy o širokých společných rysech, které spojují národy tohoto regionu napříč časem. Studie z oblasti historické lingvistiky například naznačují, že naprostá většina jazyků jihovýchodní Asie – dokonce i mnohé z těch, které byly dříve považovány za samostatné – buď vzešla ze společných kořenů, nebo se dlouho a neoddělitelně prolínaly. Navzdory nevyhnutelným rozdílům mezi jednotlivými společnostmi lze v celé pevninské i ostrovní jihovýchodní Asii vysledovat společné názory na pohlaví, rodinnou strukturu a společenskou hierarchii a mobilitu a široce pojaté společné obchodní a kulturní dědictví ovlivňuje celý region již několik tisíciletí. Tyto a další společné rysy ještě nevytvořily vědomou nebo přesnou identitu jihovýchodní Asie, ale daly obsah myšlence jihovýchodní Asie jako definovatelného světového regionu a poskytly rámec pro srovnávací studium jeho složek.
.