Rehabilitační centrum pro volně žijící zvířata v Minnesotě, které bylo založeno jako studentská organizace na Minnesotské univerzitě v roce 1979, je nyní uznáváno jako jedna z nejstarších a nejlepších klinik v zemi, která každoročně ošetří přibližně 15 000 osiřelých nebo zraněných zvířat. Centrum se sídlem v Roseville vede 22 zaměstnanců, kterým pomáhají stovky dobrovolníků. I v době pandemie je otevřeno denně od 9 do 18 hodin, přičemž jsou zavedena zvláštní pravidla pro sociální distancování.
WRCMN existuje již 41 let, ale až do minulého týdne jsme o jeho existenci nevěděli. Kolem 22. hodiny jsme uslyšeli pláč poblíž našich vchodových dveří. Vyběhli jsme ven a mysleli si, že by to mohl být pes. Místo toho jsme na trávníku uviděli mládě veverky, které kňučelo bolestí. Byla možná měsíc stará, oči měla ještě zavřené a byla tak malá, že by se vešla do dlaně.
Když jsme přemýšleli, co s tím nebohým tvorem udělat, uslyšeli jsme šustění ve větvích 15 až 20 metrů nad našimi hlavami. V okamžiku z tohoto obrovského stromu vypadnou další tři mláďata a jedno po druhém nám přistávají u nohou. Následují kousky hnízda. Venku bylo chladno a všechna čtyři mláďata ještě dýchala, takže jsme si nasadili zahradnické rukavice a přenesli je dovnitř. V tu chvíli nás zachvátila panika.
Co budeme sakra dělat?! Zběsilé hledání na internetu nás přivedlo na webové stránky WRCMN, kde byl uveden podrobný návod, jak je znovu spojit s jejich matkou. Mláďata jsme umístili do útulné, ručníkem vystlané krabice u paty stromu, ze kterého spadla. Naším plánem bylo dát veverčí mámě, kterou jsme slyšeli vřískat a pobíhat po větvích nad hlavou, šanci, aby se znovu přihlásila ke svému skřehotání. Pokud by je do rána nesebrala, řekli jsme si, že je odneseme do WRCMN.
Naneštěstí jsme se tak daleko nedostali. Koťata, budiž jim země lehká, noc nepřežila. Pohřbili jsme je na zahradě a jejich maličký hrobeček posypali semínky květin.
Měli jsme z toho trauma. Co jsme udělali špatně? Měli jsme je nechat přes noc doma? Vůbec se jich nedotýkat a nechat je na trávníku? Cítili jsme se tak provinile. Na webových stránkách WRCMN nás ujistili, že to není naše vina – že při masivním traumatu by veverky pravděpodobně uhynuly i v jejich péči.
Jsme vděční za soucitnou práci, kterou toto centrum dělá, i když jsme se tam nikdy nedostali. „Critter ticker“ stanice WRCMN sleduje přijatá zvířata; jen dnes nemocnice přijala 18 veverek šedých východních, 10 králíků východních, sedm mývalů, dvě kachny divoké, myšici běločelou a robindu amerického. Oceňujeme také, jak podrobné jsou jejich webové stránky; bude to první věc, na kterou se podíváme, pokud se někdy setkáme s dalším zvířetem v nouzi.
Poznámka: Pokud máte zájem o dobrovolnickou činnost v rehabilitačním centru, přijímá nyní přihlášky na sezónu 2020. Dobrovolníci jsou potřeba ve specializovaných jeslích pro drobné savce, zpěvné ptáky a vodní ptactvo.
Wildlife Rehabilitation Center of Minnesota
2530 Dale St. N., Roseville, MN; 651-486-9453.
Dobrovolníci se mohou zapojit do péče o drobné savce, zpěvné ptáky a vodní ptactvo.