Ve Formuli 1 je maximální rychlost v praxi omezena nejdelší rovinkou na trati a nutností vyvážit aerodynamickou konfiguraci vozu mezi vysokou rychlostí v přímce, kdy je potřeba nízký přítlak, a vysokou rychlostí v zatáčkách s vysokými nároky na přítlak, aby bylo dosaženo co nejrychlejšího času na kolo.
V průběhu sezóny 2006 dosahují vozy Formule 1 na tratích s vysokým přítlakem, jako jsou Albert Park v Austrálii a Sepang v Malajsii, maximální rychlosti něco málo přes 300 km/h. Tyto rychlosti jsou přibližně o 10 km/h nižší než v roce 2005 a o 15 km/h nižší než v roce 2004, a to v důsledku výkonnostních omezení.
Na okruzích s nízkým přítlakem jsou vyšší maximální rychlosti zaznamenány na okruhu Gilles-Villeneuve (Kanada) 325 km/h, v Indianapolis (USA) 335 km/h. Po většinu roku poskytuje park Villa Royal v Monze, vzdálený 25 km od Milána, malebnou trasu pro běžce a cyklisty. Hluboko v lese se však skrývá nejrychlejší závod Formule 1. Historickému okruhu se přezdívá „katedrála rychlosti“ a drží rekordy v nejvyšší rychlosti – 371,7 km/h – zaznamenané vozem F1, nejrychlejším kole všech dob, nejrychlejší velké ceně v historii a nejtěsnějším finiši, kdy první dva vozy v roce 1971 dělila pouhá setina sekundy. Při Velké ceně Itálie v roce 2004 zaznamenal Antônio Pizzonia z týmu BMW WilliamsF1 maximální rychlost 369,9 km/hod.
Nově přestavěný Autodromo Hermanos Rodriguez v Mexico City nahradil Monzu jako chrám nejvyšší rychlosti v roce 2015, přičemž vysoká nadmořská výška 2 220 m n. m. přinesla nejvyšší zaznamenané rychlosti sezóny – Pastor Maldonado v neděli projel rychlostní pastí s ohromující rychlostí 366,4 km/h (227,7 mph), což bylo výrazně rychleji než v éře před V6. Druhý v pořadí byl Sebastian Vettel s 366,2 km/h.
A pak v roce 2016 na nové městské trati formule 1 v Baku (Ázerbájdžán) vyprodukoval rekordní maximální rychlosti na konci cílové rovinky. Valtterimu Bottasovi byla během kvalifikace v Baku v důsledku slipstreamu, do kterého se dostal od Red Bullu Maxe Verstappena, oficiálně naměřena napříč startovní/cílovou čarou rychlost 366,1 km/h. Protože se však brzdná zóna pro první zatáčku nachází až daleko za startovní/cílovou čarou, údaje Williamsu ukázaly, že jeho vůz po tomto údaji dále zrychloval a krátce poté dosáhl maximální rychlosti 378 km/h. Tato hodnota překračuje hodnoty rychlostních pastí z dalších vysokorychlostních závodů F1, Mexika a Monzy. Maximální rychlosti v Baku jsou spíše šokem kvůli těsnému a klikatému charakteru městské trati, jakmile vozy opustí 2,1 km dlouhou rovinku.
2018. na své poslední sezóně s Ferrari může Kimi Raikkonen rozhodně držet hlavu vysoko, tentokrát na domácí půdě Ferrari v Monze. V té době držel rekord v nejrychlejším kole v historii F1 Juan Pablo Montoya, ale Raikkonen ukončil čtrnáctiletou nadvládu Kolumbijce vlastním bleskovým kolem a časem 1:19,119 s si zajistil pole position. Skandinávec byl o 406/1000 rychlejší než Kolumbijec, který tak před 14 lety učinil s motorem V10 o výkonu více než 900 koní, což je podobný výkon jako u současného hybridního vozu V6 (spalovací a elektrický). Räikkönen v této jízdě na rovinkách volně překročil 300 km/h a dosáhl nejrychlejšího průměru kola v historii Monzy s hodnotou 263,587 km/h.
(Edit: 2020. Levis Hamilton získal pole position s nejrychlejším průměrem na kolo v historii F1 s časem 1:18,887, při 264,392 km/h, a Hamiltonovo 94. pole position)
Mimo trať tým BAR F1 Honda použil upravený vůz BAR 007, který podle jeho tvrzení splňoval předpisy FIA pro formuli 1, k vytvoření neoficiálního rychlostního rekordu 413,205 km/h, tedy 265,754 km/h na jednosměrné rovince 6. listopadu 2005 během shakedownu před pokusem o rekord Bonneville 400. Vůz BAR 007, který podle jeho tvrzení splňoval předpisy FIA pro formuli 1, dosáhl rychlosti 413,205 km/h, tedy 265,754 km/h na rovince. Vůz byl optimalizován pro maximální rychlost a měl pouze takový přítlak, aby se neodlepil od země. Vůz, který byl po převzetí společnosti BAR na konci roku 2005 označen jako Honda, dosáhl 21. července 2006 na solných pláních v Bonneville rekordu 400 km/h na jednosměrné trati ratifikovaného FIA. Při této příležitosti vůz plně nesplňoval předpisy FIA pro formuli 1, protože používal pohyblivé aerodynamické kormidlo pro řízení stability, čímž porušil článek 3.15 technických předpisů formule 1 z roku 2006, který stanoví, že jakákoli specifická část vozu ovlivňující jeho aerodynamické vlastnosti musí být pevně zajištěna.
Vozy F1 pro rok 2008 mají poměr výkonu a hmotnosti přibližně 1250 koní (932 kW)/tunu (0,9 kW/kg).
Teoreticky by to vozu umožnilo dosáhnout rychlosti 100 km/h (62 mph) za méně než 1 sekundu. Obrovský výkon však nelze v nízkých rychlostech kvůli ztrátě trakce převést na pohyb a obvyklá hodnota pro dosažení 100 km/h jsou 2 sekundy.
Po dosažení rychlosti přibližně 130 km/h je ztráta trakce v důsledku kombinace vlivu rychlejšího pohybu vozu a přítlaku minimální, a proto vůz pokračuje ve zrychlování velmi vysokou rychlostí.
Údaje jsou následující (pro Renault R27 z roku 2007):
0 až 100 km/h (62 mph): 2,0 s
0 až 200 km/h (124 mph): 3,9 s
0 až 300 km/h (186 mph): 8,6 s
Údaje se mohou mírně měnit v závislosti na aerodynamickém nastavení.
Údaj o zrychlení je obvykle 2,46 g (24,1 m/s) do rychlosti 200 km/h, což znamená, že řidič, je zatlačen do sedadla 2,46násobkem své tělesné hmotnosti.