Jedním z nejlépe prozkoumaných lidských motivů je potřeba patřit. (Lavigne, Vallerand, Crevier-Braud, 2011) Sounáležitost lze definovat jako „univerzální potřebu vytvářet a udržovat pozitivní, stabilní mezilidské vztahy“ (Lavigne et al., 2011) Podporu pro tuto hypotézu lze nalézt ve sčítání lidu v Kanadě v roce 2006, kde bylo uvedeno, že 90 % populace mělo alespoň dvě osoby v domácnosti. Teorie sebedeterminace uvádí, že pro optimální fungování je jádrem naší existence základní psychologická potřeba vztahovat se k druhé osobě a pečovat o ni. (Lavigne et al., 2011) Tato potřeba patřit je v naší psychice zakořeněna tak hluboko, že jakákoli hrozba odmítnutí vyvolává reakce podobné fyzické bolesti. (Laslocky, 2013)
Podle výzkumníků Baumeistera & Learyho (1995) má tato potřeba sounáležitosti své kořeny v evoluci. Aby se naši předkové mohli rozmnožovat a přežít, bylo nezbytné, aby si vytvořili sociální vazby. (Baumeister & Leary, s. 499, 1995) Z hlediska evolučního výběru tedy nyní disponujeme vnitřními mechanismy, které směřují lidské bytosti do trvalých vztahů a sociálních vazeb. (Baumeister & Leary, s. 499, 1995) Naše potřeba být ve spojení a navazovat zdravé vazby je pro naši emocionální a fyzickou pohodu stejně zásadní jako jídlo a bezpečí. (Barnes, Carvallo, Brown & Osterman, s. 1149, 2010)
Když zažíváme mezilidské spory, často uvažujeme o tom, že raději odejdeme, než abychom to vydrželi, najít vztah s podobnou hloubkou však není snadný úkol. (Barnes a kol., s. 1148, 2010) Kdybychom každý vztah vždy ukončili s myšlenkou, že ten starý můžeme vyměnit za pozitivnější, ocitli bychom se ve stavu neustálého hledání a nikdy bychom nic nezažili, což by bylo v rozporu s naší základní potřebou sounáležitosti. (Barnes a kol., s. 1148, 2010)
To vysvětluje, proč má tolik jedinců sklon udržovat destruktivní vztahy. Skutečnost, že někteří lidé projevují neochotu opustit násilného partnera, vyjadřuje sílu a moc naší potřeby sounáležitosti. (Baumeister & Leary, s. 503, 1995) Jakékoli ohrožení sociálních vazeb může často vést k úzkosti, depresi, žárlivosti a osamělosti. (Baumeister & Leary, s. 506, 1995) Jedinci budou pociťovat úzkost při pomyšlení, že ztratí důležitý vztah, mohou se cítit depresivně, když spojení skončí, a pak se cítí osamělí, protože už nemají důležitý vztah. (Baumeister & Leary, s. 506, 1995) Jedním z takových příkladů je smrt milované osoby. (Baumeister & Leary, s. 506, 1995) Někteří výzkumníci pojímají smutek nikoli jako reakci na smrt, ale jako přerušení spojení s jiným jedincem. (Baumeister & Leary, s. 507, 1995) Vysvětlení pro to lze nalézt ve výzkumech, které popisovaly pocity zlomeného srdce podobně jako pocity fyzické bolesti. Tato bolest je způsobena hormonálním spuštěním aktivace sympatického aktivačního systému (oblast, kde dochází ke stresu typu „uteč nebo uteč“) a parasympatického nervového systému. (Laslocky, 2013)
Přestože tato potřeba sounáležitosti existuje v každém z nás, je nutné, abychom nikdy neztratili pocit individuality a pohody. Pokud se ocitneme ve vztahu, ať už s přítelem, přítelem, přítelkyní nebo manželem, který se nám zdá toxický a destruktivní, měli bychom jít dál. Může to být doslova bolestivé, ale díky tomu budeme silnější a moudřejší.
Barnes, C. D., Carvallo, M., Brown, R. P., & Osterman, L. (2010). Forgiveness And The Need To Belong (Odpuštění a potřeba sounáležitosti). Personality and Social Psychology Bulletin, 36(9), 1148-1160.
Baumeister, R. F., & Leary, M. R. (1995). The Need To Belong (Potřeba patřit): Psychological Bulletin, 117(3), 497-529.
Laslocky, M. (b.d.): Desire For Interpersonal Attachments As A Fundamental Human Motivation. Větší dobro. This Is Your Brain on Heartbreak [Tohle je váš mozek o zlomených srdcích]. Získáno 11. dubna 2014 z http://greatergood.berkeley.edu/article/ite
Lavigne, G. L., Vallerand, R. J., & Crevier-Braud, L. (2011). The Fundamental Need to Belong (Základní potřeba sounáležitosti): On the Distinction Between Growth and Deficit-Reduction Orientations (O rozdílu mezi orientací na růst a snižování deficitu). Personality and Social Psychology Bulletin, 37(9), 1185-1201.
.