Ať už v roce 1960 zpíval píseň „Try to Remember“ jako temperamentní vypravěč v seriálu Fantasticks, nebo v posledních letech v televizi vyměňoval vtípky s kolegy detektivy a neochotnými svědky, vyzařovala z pana Orbacha bezelstná, drsná mužnost, která mu byla vlastní. Jako hvězda muzikálů vytvořil nový typ hrdiny, který byl na hony vzdálený od slušňáckých, rozšafných Adonise jako John Raitt, Howard Keel a Alfred Drake (i když stejně jako oni zpíval zvučným barytonem). A dařilo se mu v době, kdy se broadwayský muzikálový hrdina rychle stával ohroženým druhem. Jed Bernstein, prezident Ligy amerických divadel a producentů, řekl, že se včera večer plánovalo ztlumit světla na Broadwayi na jeho památku.
V představeních jako „Sliby, sliby“ (adaptace filmu „Byt“ Neila Simona a Burta Bacharacha z roku 1968) a „42. ulice“ v roce 1980 se pan Orbach zapsal jako hudební odpověď na košatější hlavní představitele, kteří se začali objevovat na amerických filmových plátnech, herce jako Dustin Hoffman a Jack Nicholson. Jeho drsná individualita může být důvodem jeho vytrvalosti na broadwayském jevišti v době, kdy se jiným nadějným muzikálovým hercům – včetně Larryho Kerta, Roberta Gouleta a Roberta Morse – nepodařilo navázat na své průlomové úspěchy.
Pan Orbach byl možná posledním z rodu: žádná mužská hvězda se od té doby nevyrovnala rozsahu a kontinuitě jeho muzikálové kariéry. Ačkoli ztvárnil roli zkorumpovaného právníka se stříbrným jazykem Billyho Flynna v inscenaci muzikálu „Chicago“ Boba Fosseho z roku 1975, pan Orbach byl nejlepší jako drsňák s tajícím středem.
Kritik Clive Barnes napsal v deníku The New York Times o filmu „Sliby, sliby“, že pan Orbach ztvárnil nešťastně ambiciózního, morálně zmateného hrdinu: „Udělal z gangsterky sloveso, protože to je přesně to, co dělá. Gangluje. Nejúčinněji také zpívá, příležitostně tančí a hraje s poutavým a dokonale zvládnutým smyslem pro zoufalství.“
Stejně přesvědčivý byl i jako diktátorský ředitel v broadwayské verzi filmu Davida Merricka „42. ulice“, v níž pan Orbach vdechl novou vitalitu těm nejotřepanějším klišé showbyznysu. Když Merrick na závěr premiérového představení šokoval diváky i herce oznámením, že režisér Gower Champion zemřel, byl to právě pan Orbach, kdo měl chuť a autoritu požádat o spuštění opony. K dalším významným jevištním rolím pana Orbacha patřil Mack the Knife v přelomové off-broadwayské inscenaci „The Threepenny Opera“ na konci 50. let a El Gallo, dobrotivě interaktivní vypravěč v muzikálu „The Fantasticks“, který byl v roce 1960 uveden v Sullivan Street Playhouse a stal se nejdéle hraným muzikálem v New Yorku. Walter Kerr o tomto představení v deníku The New York Herald Tribune napsal: „Pan Orbach je bezpochyby na dobré cestě.“
.