Jakubovi, staršímu ze dvou synů Zebedeových, kterým Ježíš přezdíval „synové hromu“, bylo třicet let, když se stal apoštolem. Byl ženatý, měl čtyři děti a žil poblíž svých rodičů na předměstí Kafarnaum, v Betsaidě. Byl rybářem a své povolání vykonával spolu se svým mladším bratrem Janem a ve spojení s Ondřejem a Šimonem. Jakub a jeho bratr Jan měli tu výhodu, že znali Ježíše déle než ostatní apoštolové.
Tento schopný apoštol byl povahově rozporuplný; zdálo se, že má skutečně dvě povahy, z nichž obě byly poháněny silnými city. Byl obzvlášť prudký, když se jeho rozhořčení jednou plně probudilo. Měl ohnivý temperament, když byl jednou dostatečně vyprovokován, a když bouře pominula, vždycky měl ve zvyku ospravedlňovat a omlouvat svůj hněv pod záminkou, že je zcela projevem spravedlivého rozhořčení. Až na tyto občasné záchvaty hněvu byla Jakubova osobnost velmi podobná Ondřejově. Neměl Ondřejovu rozvážnost ani vhled do lidské povahy, ale byl mnohem lepším řečníkem. Vedle Petra, pokud to nebyl Matouš, byl Jakub nejlepším veřejným řečníkem mezi Dvanácti.
Ačkoli Jakub nebyl v žádném případě náladový, dokázal být jeden den tichý a nemluvný a druhý den velmi dobrý řečník a vypravěč. S Ježíšem obvykle mluvil otevřeně, ale mezi Dvanácti byl po několik dní tím mlčenlivým mužem. Jeho jedinou velkou slabostí byla právě tato období nevysvětlitelného mlčení.
Výrazným rysem Jakubovy osobnosti byla jeho schopnost vidět všechny stránky věci. Ze všech dvanácti měl nejblíže k pochopení skutečného významu a důležitosti Ježíšova učení. I on zpočátku pomalu chápal Mistrův smysl, ale než dokončili své školení, získal o Ježíšově poselství vynikající představu. Jakub dokázal pochopit širokou škálu lidských povah; dobře vycházel s všestranným Ondřejem, prudkým Petrem i jeho uzavřeným bratrem Janem.
Přestože Jakub a Jan měli při pokusech o společnou práci své problémy, bylo inspirující pozorovat, jak dobře spolu vycházeli. Neuspěli sice tak dobře jako Ondřej a Petr, ale vedli si mnohem lépe, než by se od dvou bratrů, zvláště tak svéhlavých a odhodlaných, běžně očekávalo. Ač se to může zdát zvláštní, tito dva Zebedeovi synové byli k sobě navzájem mnohem tolerantnější než k cizím lidem. Měli k sobě velkou náklonnost; vždycky byli šťastnými kamarády na hraní. Právě tito „synové hromu“ chtěli přivolat oheň z nebe, aby zničili Samaritány, kteří si dovolili projevit neúctu k jejich Mistrovi. Jakubova předčasná smrt však prudkou povahu jeho mladšího bratra Jana značně pozměnila.
Tou Ježíšovou vlastností, kterou Jakub nejvíce obdivoval, byla Mistrova sympatická náklonnost. Ježíšův chápavý zájem o malé i velké, bohaté i chudé ho velmi oslovoval.
Jakub Zebedeův byl vyrovnaný myslitel a plánovač. Spolu s Ondřejem patřil k těm vyrovnanějším z apoštolské skupiny. Byl energickou osobností, ale nikdy nespěchal. Byl vynikajícím vyvažovacím kolečkem pro Petra.
Byl skromný a nedramatický, každodenní služebník, nenáročný pracovník, který nehledal žádnou zvláštní odměnu, když jednou pochopil něco ze skutečného významu království. A dokonce i v příběhu o matce Jakuba a Jana, která žádala, aby jejím synům bylo uděleno místo po Ježíšově pravici a levici, je třeba připomenout, že to byla matka, kdo tuto žádost vznesl. A když dávali najevo, že jsou připraveni převzít takovou odpovědnost, je třeba uznat, že si byli vědomi nebezpečí, které provázelo Mistrovu údajnou vzpouru proti římské moci, a že byli ochotni za to také zaplatit. Když se jich Ježíš zeptal, zda jsou připraveni vypít kalich, odpověděli, že ano. A pokud jde o Jakuba, byla to doslova pravda – skutečně pil kalich s Mistrem, když viděl, že jako první z apoštolů zažil mučednickou smrt, když ho Herodes Agrippa brzy usmrtil mečem. Jakub byl tedy prvním z Dvanácti, kdo obětoval svůj život na nové bojové linii království. Herodes Agrippa se Jakuba bál více než všech ostatních apoštolů. Byl sice často tichý a mlčenlivý, ale když bylo jeho přesvědčení vzbuzeno a zpochybněno, byl statečný a rozhodný.
Jakub žil naplno, a když přišel jeho konec, snášel ho s takovou milostí a statečností, že i jeho žalobce a udavač, který se zúčastnil jeho soudu a popravy, byl tak dojat, že spěchal z místa Jakubovy smrti, aby se připojil k Ježíšovým učedníkům. ~ Kniha Urantia, (139:3.1)