Gloria Estefan
Zpěvačka, skladatelka
Kariéru Glorie Estefan lze nejlépe sledovat prostřednictvím postupných názvů hudebního tělesa, jehož je od poloviny 70. let členkou. Jako teenager se připojila ke skupině Miami Latin Boys jako zpěvačka; její spoluhráči se poté přejmenovali na Miami Sound Machine. Estefanová se nakonec stala jejich hlavní zpěvačkou a za něco málo přes deset let její energické vedení skupiny a její rostoucí popový úspěch vedly k jejímu překřtění na Gloria Estefan and the Miami Sound Machine. V polovině devadesátých let, po téměř dvaceti letech kariéry, zpěvačka a skladatelka konečně dosáhla sólového úspěchu.
Estefan původně vystupovala ve španělštině, ale když se skupině Miami Sound Machine začalo dostávat většího uznání, přešla na angličtinu. V průběhu let se Estefanové nahrávek prodaly miliony a udělaly z ní mezinárodní hvězdu. Její hudební styl se zasloužil o to, že popová hudba s latinskoamerickou příchutí, založená na rytmech její rodné Kuby, zaznamenala obrovský crossoverový úspěch. V roce 1993 se vrátila ke svému rodnému jazyku a vydala album písní ve španělštině. Ačkoli Estefanovou v prvních letech jejího působení v zábavním průmyslu provázela strašlivá a opakující se tréma, vypracovala se v dusnou mezinárodní popovou hvězdu známou svými strhujícími vystoupeními. Estefanová stále žije ve svém rodném městě Miami na Floridě, kde si ji váží početná kubánsko-americká komunita. V roce 1990 Estefanová přežila téměř smrtelnou nehodu autobusu, která ji mohla trvale upoutat na invalidní vozík.
Estefanová se narodila v roce 1957 na Kubě učitelce Glorii a Josému Manuelu Fajardovi, který pracoval jako osobní strážce vůdce země, diktátora Fulgencia Batisty. Když o rok později převzaly moc komunistické síly vedené Fidelem Castrem, rodina Fajardových uprchla do Miami; Estefanův otec se později vrátil na vojenskou misi financovanou americkou vládou a byl zajat vlastními bratranci a uvězněn. Po 18 měsících vyjednal prezident John F. Kennedy jeho propuštění. José Fajardo poté nastoupil do americké armády a rodina, do níž v té době patřila i Gloriina mladší sestra Becky, se několikrát stěhovala, když byl převelen ze základny na základnu. Nakonec byl poslán do Vietnamu.
Jako dítě Estefanová navštěvovala katolickou školu a začala přebírat v rodině stále více zodpovědnosti. Její matka nejprve navštěvovala vysokou školu, poté pracovala mimo domov a Gloria vykonávala mnoho domácích prací. Její otec po návratu z války v roce 1968 onemocněl roztroušenou sklerózou v důsledku působení látky Agent Orange ve Vietnamu a dospívající Estefanová se o postiženého otce po část dne starala. Útěchu od zátěže našla ve zpěvu. „Bylo to moje osvobození od všeho, můj únik,“ řekla Estefanová reportérce časopisu Rolling Stone Daisann McLaneové. „Zavírala jsem se ve svém pokoji s kytarou,“ což byl dárek k narozeninám, který jí matka objednala ze Španělska. „Neplakala jsem. … Sama bych si celé hodiny zpívala.“ Silný vliv na ni měla tehdejší populární hudba, zejména britské skupiny jako Beatles a Gerry and the Pacemakers.
Zpěvačka se na svatbě v roce 1975 seznámila se svým budoucím manželem Emilio Estefanem. Ten hrál na akordeon diskotékový hit „The Hustle“. Gloria, okouzlená mladým kubánským emigrantem, se spolu se svou sestřenicí Merci nabídla, že bude zdarma zpívat v Estefanově místním combu. Do roka zpívala s kapelou, která se tehdy jmenovala Miami Latin Boys, ale někdy byla uváděna jako Miami Latin Kings, na místních svatbách a zapsala se na Miami University jako studentka psychologie. V té době byla ještě plachá teenagerka s nadváhou. Její kolega z kapely Emilio Estefan byl naopak považován za „úlovek města“. Jeho práce perkusionisty a manažera skupiny Latin Boys, která se brzy přejmenovala na Miami Sound Machine, byla pro workoholika jen koníčkem. Pracoval pro Bacardi a nakonec to dotáhl až na post ředitele hispánského marketingu společnosti dovážející rum.
Pár spolu začal flirtovat během hodin, které trávili společnými zkouškami a vystoupeními. Vzali se v září 1978, poté, co Gloria dokončila vysokou školu. Mezitím se stala nedílnou součástí skupiny Sound Machine, do té doby fenomenálně populárního miamského uskupení, jehož členy byli také Enrique Garcia a Juan Marcos Avila. Estefanová zdokonalila svůj pěvecký styl, více se seznámila s kubánskou hudbou svých kořenů a stala se také hráčkou na bicí nástroje. V době, kdy se manželé vzali, nahrála skupina Miami Sound Machine u miamského vydavatelství své první album Renacer. „Hrubá kolekce původních španělsky zpívaných balad a disco popu vznikla s rozpočtem 2000 dolarů, ale Estefanová z ní vyzařuje hřejivé, charakteristické mručení,“ napsal McLane.
V roce 1980 Emilio Estefan poznal, že zvuk skupiny se směsí kubánských rytmů a amerického popového cítění má jistý potenciál. Dal výpověď u společnosti Bacardi, aby místní úspěch Sound Machine posunul na další úroveň, což se také shodovalo s příchodem prvního dítěte manželů, chlapce, kterého pojmenovali Nayib. Jako manažer kapely na plný úvazek získal Emilio nahrávací smlouvu s hispánskou divizí CBS Records s názvem Discos CBS. Estefan účinkoval jako zpěvák na čtyřech albech, která Sound Machine pro tuto společnost počátkem 80. let nahráli, a napsal také některé písně skupiny.
S takovou podporou velkého vydavatelství se Miami Sound Machine rychle stali úspěšnými na jih od hranic. Když McLane psal o tomto raném období, vysvětloval, že jejich „zvuk byl odvozený, ale pro latinskoamerické fanoušky byli Miami Sound Machine jedineční – první kapela, která hrála nejmodernější americký pop rock a mluvila správným jazykem. Ve Venezuele a Peru, Panamě a Hondurasu se jejich desky dostaly na první místo.“ Kapela pak přesvědčila CBS, aby vydala album v angličtině.
Pro záznam …
Narozena jako Gloria Fajardo 1. září 1957 v Havaně na Kubě; v roce 1959 emigrovala do Spojených států; dcera Josého Manuela (bodyguarda kubánského vůdce Fulgencia Batisty) a Glorie (učitelky) Fajardo; provdala se za Emilia Estefana, Jr. (hudebník), 1978; děti: Nayib, Emily Marie. Vzdělání: Děti: University of Miami (FL), bakalářský titul v oboru psychologie.
Pracovala jako celní překladatelka na mezinárodním letišti v Miami, polovina 70. let; připojila se ke skupině Miami Latin Boys (také pod názvem Miami Latin Kings), 1975; název skupiny se změnil na Miami Sound Machine; mnohokrát absolvovala turné po Latinské Americe a Evropě, 1976-84; vydala několik hitových alb ve španělštině; vydala první anglicky zpívané album Primitive Love, 1986; reprezentovala Spojené státy na Panamerických hrách, 1987; sólově vystupovala v 90. letech 20. století; s manželem Emiliem založila a vlastní restauraci s kubánskou kuchyní v Miami na Floridě; vydala album Unwrapped, 2003; vydala dvě kolekce největších hitů The Essential Gloria Estefan a Oye Mi Canto!: Los Grandes Exitos, 2006; vydala 90 Millas, 2007.
Odměny: BMI, skladatelka roku, 1988; Premio lo Nuestro Musica Latina, cena za celoživotní dílo, 1992; American Latino Media Arts (ALMA), cena za celoživotní dílo, 1999; ALMA, vynikající herečka v celovečerním filmu, 2000; Blockbuster Award, 2000; Latin Grammy Award, nejlepší videoklip, 2000; Grammy Award, nejlepší tradiční tropické latinskoamerické album, 2000; Congressional Hispanic Caucus Institute Medallion of Excellence for Community Service, 2002; Berklee College of Music, Boston, čestný doktorát, 2007.
Adresy:
Prvním crossoverovým vydáním pro Miami Sound Machine a Estefanovou debutovou nahrávkou v angličtině byla v roce 1984 deska Eyes of Innocence. Její první singl, diskotéková skladba „Dr. Beat“, se objevil v evropských hitparádách. Poté kapela angažovala místní trio The Jerks – Rafaela Vigila, Joea Galda a Lawrence Dermera – se kterými se Emilio seznámil, když nahrávali znělku pro reklamu. The Jerks pracovali na desce ovlivněné salsou a některé z jejich skladeb se objevily na dalším albu Sound Machine Primitive Love z roku 1985. Velmi úspěšné vydání katapultovalo Estefan i skupinu mezi mezinárodní popové hvězdy díky singlům „Bad Boys“, „Words Get in the Way“ a „Conga“. V té době Emilio skupinu opustil a převzal funkci jejího manažera a producenta na plný úvazek.
The Jerks také pracovali na albu Let It Loose skupiny Sound Machine z roku 1987, ale po neshodách s Emiliem, který byl rovněž uveden jako producent, kvůli tvůrčím a finančním rozdílům odešli. V těchto letech skupinu Sound Machine trápily i další personální změny, včetně odchodu zakládajícího bubeníka Enrique Garcii. Estefan byla svým manželem nabádána, aby změnila svůj vzhled a byla na pódiu více společenská. „Emilio viděl mou stránku, kterou jsem lidem nedovolila vidět, a chtěl, aby se lidem ukázala,“ řekla Estefan McLaneovi. „Snažil se, abych byla sebevědomá, ale mohla jsem mu dát facku. Ze začátku mě vždycky všichni obviňovali, že jsem nafoukaná, protože jsem byla plachá. Ale umělec si nemůže dovolit být plachý.“
Stále větší sebevědomí a elán Estefanové pomohly zvýšit prodeje desek a koncertů, což byl úspěch, který si ona i kapela jen stěží dokázali představit. Album Let It Loose se prodalo ve čtyřech milionech kopií, k čemuž přispěl i hit „1-2-3“. V roce 1988 Estefanová získala prestižní ocenění BMI Songwriter of the Year. Napsala několik písní pro album Cuts Both Ways z roku 1989. Také jeho prodeje šly do milionů a mezinárodní turné na podporu těchto desek byla často ve znamení vyprodaných sálů. V té době už vystupovala pod názvem Gloria Estefan and the Miami Sound Machine.
V roce 1990 se nepřetržité koncertování, které charakterizovalo většinu Estefanovy kariéry, náhle zastavilo, když se stala účastnicí vážné nehody. Jedné březnové noci zastavil na zasněžené dálnici v Pensylvánii její zájezdový autobus před zastaveným a převráceným návěsem. Do vozidla zezadu narazil jiný kamion a Estefanová byla katapultována na podlahu z lůžka, na kterém spala. Její manžel a devítiletý syn byli zraněni jen lehce, ale Estefanová si nárazem zlomila páteř. Fanoušci se na základě prvních zpráv obávali, že zpěvačka bude možná doživotně ochrnutá.
Veřejnost kriticky zraněné Estefanové vyjádřila obrovskou podporu. Některé rozhlasové stanice v Miami začaly téměř nepřetržitě hrát její písně a bylo zřízeno telefonní číslo 1-900, na kterém mohli příznivci zanechat vzkazy. Pohlednice, květiny a dárky zaplavily její nemocniční pokoj nejprve ve Scrantonu v Pensylvánii a poté v New Yorku, kam byla později převezena. Dokonce i tehdejší prezident George Bush dvakrát volal, aby zpěvačce popřál vše dobré.
V New Yorku jí chirurgové implantovali do páteře dvě osmicentimetrové titanové ocelové tyče ve snaze ji opět spojit. Přestože operace byla úspěšná, traumatizovala její tělo natolik, že několik týdnů ležela téměř znehybněná. Estefanová se tři měsíce po nehodě vrátila domů do Miami, kde ji na letišti vítaly televizní kamery a emotivní dav. Začala s intenzivní fyzikální terapií a musela dodržovat přísnou dietu a náročný cvičební program, který jí měl pomoci získat zpět sílu a pohyblivost. Po celé měsíce se téměř každou hodinu budila ze spaní kvůli přetrvávajícím bolestem zad a nohou.
V procesu rehabilitace Estefanovou tlačily také vzpomínky na péči o stále více postiženého otce, který zemřel v roce 1980. „Celý život jsem se bála, že se stanu invalidou,“ vzpomínala reportérovi časopisu People Stevu Doughertymu. „Byl to velmi atletický, silný a pohledný muž. Roky a roky jsem sledovala, jak slábne a umírá. Viděla jsem, co to udělalo s lidmi kolem něj – s jeho rodinou. Celý život jsem měla předtuchu, že se stanu přítěží pro lidi, které mám ráda.“ Před nehodou nechala Estefanová do domu, který s Emiliem stavěli v Miami, nainstalovat výtah, zdánlivě za účelem přesunu hudebního vybavení. „Ale v koutku duše jsem věděla, k čemu to ve skutečnosti slouží. Takže když jsem ležela v autobuse, pomyslela jsem si: ‚Tady to je. Tohle je věc, na kterou jsem čekala.“
Méně než šest měsíců po nehodě Estefanová poprvé veřejně vystoupila na každoročním telethonu Jerryho Lewise o svalové dystrofii na Svátek práce a sklidila ovace ve stoje. V té době už také pracovala ve studiu a psala písně pro připravované album Into the Light. Jeho prvním singlem byla píseň „Coming Out of the Dark“, melodie inspirovaná gospelem, kterou Emilio začal psát, když byli na cestě do newyorské nemocnice na operaci. Dalšími skladbami na albu Into the Light byly „Nayib’s Song“, óda na jejího syna, a „Close My Eyes“.
„Chtěla jsem, aby toto album pro mě bylo velmi osvobozující,“ řekla Estefanová hudebnímu publicistovi Gary Graffovi z Detroit Free Press. „Chtěla jsem, aby mé pěvecké výkony byly mnohem emotivnější, a myslím, že jsou. Emoce jsou přímo na povrchu. Když jsem začala znovu zpívat, byla jsem velmi šťastná… a chtěla jsem se o tento pocit podělit.“ Estefan se vydala na další velké turné k albu Into the Light jen rok po své nehodě. Přestože jí lékaři předpovídali, že jí bude trvat tři až pět let, než dosáhne takové úrovně pohyblivosti a kondice, jakou vyžadoval její koncertní program, brzy se vrátila ke stejným energickým pohybům na pódiu. „Jen si musím dávat pozor, abych nedělala bláznivé věci, jako jsou salta vzad z pódia,“ vysvětlila Doughertymu.
Estefanová se svým hudebním stylem zasloužila o to, že popová hudba s příchutí latiny, vycházející z rytmů její rodné Kuby, zaznamenala obrovský crossoverový úspěch.
Kritici poukazovali na rostoucí úspěch Estefanové v průběhu let jako na zlomový bod pro americkou pop music, který jí pomohl reflektovat rostoucí hispánskou menšinu a vliv v zemi. Prodeje nahrávek Sound Machine se pohybovaly kolem hranice deseti milionů a později v Estefanově sólové kariéře se zdálo, že probudily velké vydavatelské společnosti k možnostem dalších španělsky mluvících interpretů. V roce 1993 Estefanová nahrála a vydala album španělsky zpívaných písní s názvem Mi Tierra. Deska, což znamená „Moje země“, dosáhla prodeje přes 1,3 milionu kusů a udržela se na prvním místě latinskoamerické hitparády a na 27. místě popové hitparády. Na díle se podíleli také perkusionistka Sheila E. a zesnulý kubánský hudebník Tito Puente.
Na začátku roku 1994 byla Estefan vyzvána předáváním cen Grammy, aby v rámci televizního přenosu zazpívala píseň ve španělštině, což bylo pro tento ceremoniál v hudebním průmyslu poprvé. Dalším důkazem vlivu Estefanové na hudební byznys byl úspěch dalšího kubánského amerického interpreta. Spolu s manželem objevila mladého obyvatele Miami Jona Secadu a Emilio se stal jeho manažerem. Secada absolvoval s Estefanovou téměř roční turné před vydáním svého debutového sólového alba, které mu přineslo mezinárodní úspěch. „Gloria byla pro latinskoamerickou scénu velmi důležitá,“ řekl Secada spolupracovníkovi San Jose Mercury News Harrymu Sumrallovi. „Otevřela všechny dveře a dala latinskoamerické komunitě dobrý příklad.“
Koncem roku 1993 vydala Estefanová svátečně laděnou nahrávku klasických vánočních písní přepracovaných s latinskoamerickou příchutí. V roce 1994 vydala album coververzí s názvem Hold Me, Thrill Me, Kiss Me. Jeho titulní skladba se stala prvním hitovým singlem a deska obsahovala Estefanovy verze písně „Breaking Up Is Hard to Do“ a diskotékové hity ze 70. let „Cherchez la Femme“ a „Turn the Beat Around“. Druhá jmenovaná skladba se objevila také na soundtracku k filmu Sylvestera Stallona a Sharon Stoneové Specialista z roku 1994. V recenzi alba Hold Me od Estefan časopis People uvedl, že sice „odvádí dobrou práci při aktualizaci starých písní … ale většina jejích převzatých hitů jiných zpěvaček zní příliš povrchně, než aby to bylo podstatné.“
V polovině 90. let Estefan přerušila koncertní činnost, když se jí narodilo další dítě. Lékaři ji varovali, že další těhotenství by mohlo příliš zatížit její srostlou páteř a ohrozit její život, ale těhotenství proběhlo dobře a dcera Emily Marie se narodila koncem roku 1994 císařským řezem. Rodina, včetně dospívajícího syna Nayiba a dvou dalmatinů jménem Ricky a Lucy, se usadila v oblasti Miami. Estefanová se také angažovala v kubánské restauraci, kterou s manželem otevřela v módní čtvrti South Beach.
Úspěch Estefanové z ní udělal víc než jen místní celebritu v jejím rodném městě. Je známá jako „Nuestra Glorita“ neboli „Naše Gloria“ a početná kubánská komunita v Miami ji uctívá jako jakýsi symbol vlastního úspěchu. Sama Estefanová je za svůj úspěch vděčná, ale o svém životě se vyjadřuje filozoficky a připisuje štěstí, že ji tragédie změnila ve všem. „Je velmi těžké mě teď stresovat,“ řekla zpěvačka Doughertymu. „Je těžké mě kvůli něčemu rozčílit, protože většina věcí má malý význam ve srovnání s tím, co jsem málem ztratila.“
Estefanová si tyto pozitivní pocity přenesla i do svého dalšího počinu, španělsky zpívaného alba Abriendo Puertas („Otevírání dveří“). Přestože nahrávka obsahovala svátečně laděné písně v kontrastu s latinskoamerickými rytmy, Estefan ji rychle definovala tak, že nejde jen o další vánoční album. „Existuje vánoční hudba a pak je tahle deska,“ vysvětlila Johnu Lahnertovi z časopisu Billboard. „Některé z těchto písní snad budou žít i po Vánocích, protože mají pozitivní poselství a zajímavé rytmy.“
Estefanová získala s albem Destiny z roku 1996 platinu a její celosvětové turné Evolution z téhož roku vydělalo jen v Severní Americe 14 milionů dolarů. V roce 1998 byla vybrána do každoročního televizního vysílání „Divas Live!“ na stanici VH-1 a její filmový herecký debut ve filmu Music of the Heart z roku 1999 jí v následujícím roce vynesl cenu ALMA. Na slavnostním předávání cen ALMA v roce 1999 byla rovněž oceněna cenou za celoživotní dílo. Kromě role Isabel Vasquezové ve filmu Music of the Heart se Estefanová na soundtracku k filmu objevila v titulní skladbě v duetu s ‚N Sync, za který interpreti získali cenu Blockbuster Award. V roce 2000 Estefan získala cenu Latin Grammy za nejlepší videoklip k písni „No Me Dehes De Querer“ a na tradičním předávání cen Grammy v roce 2001 obdržela cenu za nejlepší tradiční latinskoamerické tropické album za desku Alma Caribeña, vydanou v roce 2000.
Estefanina hudba nabrala introspektivní směr vydáním alba Unwrapped v roce 2003. Na rozdíl od její předchozí tvorby písně odhalovaly osobnější pohled na věc a vyhýbaly se tanečním rytmům. Estefan se spolu se svým manželem postarala také o produkci a k projektu přizvala řadu významných hostů. StevieWonder přidal vokály do skladby „Into You“, zatímco bývalá zpěvačka skupiny Pretenders Chrissie Hynde se připojila k Estefan v písni „One Name“. Album Unwrapped se umístilo na 39. místě žebříčku Billboard 200, zatímco singl „Wrapped“ vystoupal na 23. místo v žebříčku Adult Contemporary. „S albem Unwrapped vlastně překonala všechny své předchozí počiny, ať už v angličtině nebo španělštině,“ poznamenal týdeník Metro. „Poprvé si Estefan napsala text ke každé písni a svou hudbu ukotvila spíše ve střednětempé organické rockové stylizaci než v uptempo naprogramovaném popu.“
V roce 2006 vyšly dvě kompilace Estefan, The Essential Gloria Estefan, komplet dvou CD, a Oye Mi Canto!: Los Grandes Exitos, která obsahuje její španělsky psanou tvorbu. Druhé jmenované album se také dostalo na 12. místo v žebříčku Latin Pop Albums.
Koncem roku 2007 Estefan vydala své čtvrté španělsky zpívané album 90 Millas, jehož název poukazuje na vzdálenost mezi Key Westem na Floridě a Kubou. Opět na něm spolupracovala s řadou umělců, včetně Carlose Santany, Andyho Garcii a La India. Album 90 Millas bylo dobře přijato. „Od té doby, co se Gloria Estefan v roce 1989 oddělila od Miami Sound Machine a vydala se na sólovou dráhu,“ napsal Jason Birchmeier v All Music Guide, „její nejlepší počiny byly zpravidla španělsky zpívané a její čtvrté album 90 Millas není výjimkou.“ Na podporu tohoto alba absolvovala Estefanová také turné v Nizozemsku a ve španělském Las Ventas.
Kromě koncertování vlastní Estefanová se svým manželem několik kubánských restaurací na Floridě a v Mexiku a dva hotely. Čisté jmění manželů Estefanových bylo v roce 2007 odhadováno na 500 milionů dolarů. Gloria Estefan obdržela v roce 2002 za svou filantropickou činnost medaili Institutu Kongresového hispánského výboru za vynikající práci pro společnost.
Vybraná diskografie
Eyes of Innocence, Discos CBS, 1984.
Primitive Love, Epic, 1985.
Let It Loose, Epic, 1987.
Cuts Both Ways, Epic, 1989.
Into the Light, Epic, 1991.
Greatest Hits, Epic, 1992.
Mi Tierra, Epic, 1993.
Christmas through Your Eyes, Sony/Epic, 1993.
Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Epic, 1994.
Abriendo Puertas, Epic, 1995.
Destiny, Epic, 1996.
Gloria! Sony, 1998.
Alma Caribeña, Sony, 2000.
Unwrapped, Sony, 2003.
The Essential Gloria Estefan, Sony, 2006.
Oye Mi Canto!:
90 Millas, Sony, 2007.
Zdroje
Knihy
Gonzalez, Fernando, Gloria Estefan: Cuban-American Singing Star, Millbrook Press, 1993.
Periodika
Billboard, 2. září 1995.
Detroit Free Press, 27. ledna 1991; 21. srpna 1991.
Detroit News, 25. června 1992; 25. listopadu 1993; 19. listopadu 1994.
Entertainment Weekly, 25. června 1993; 30. července 1993.
Miami Herald, 2. listopadu 1994.
People, 9. dubna 1990; 25. června 1990; 18. února 1991 31. října 1994.
Rolling Stone, 14. června 1990.
San Jose Mercury News, 23. února 1995.
Online
„Gloria Estefan,“ All Music Guide,http://www.allmusic.com (7. ledna 2008).
„Rent Controlled,“ Metropolitan Weekly,http://www.metroweekly.com/arts_entertainment/music.php?ak=721 (7. ledna 2007).
Ostatní
Další informace pro tento profil byly získány z tiskových materiálů Epic, 1995.
-Carol Brennan a Ronnie D. Lankford, Jr.
.