Původně se jmenoval Saul z Tarsu, známý také jako Pavel z Tarsu, ale někdy později ho katolická církev nazvala svatým Pavlem. Narodil se mezi lety 5 a 10 n. l. v Tarsusu v Kilikii a je znám jako „Apoštol pohanů“ „Apoštol národů“ nebo prostě „Apoštol“. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších Ježíšových učedníků, přestože ho nikdy osobně nepoznal.
Paul z Tarsu se narodil v bohaté rodině, která měla titul římských občanů, přestože byla úzce spjata s židovskými farizejskými tradicemi a zvyklostmi.
Podle všeho patřil ke kmeni Benjamín a dostal jméno Saul, které bylo v tomto kmeni běžné, protože bylo poctou památce prvního izraelského krále. Protože však byl také římským občanem, měl také latinské jméno Pavel. To nebylo nic divného, protože Židé té doby mívali dvě jména: jedno hebrejské a druhé latinské nebo řecké.
Protože každý Žid měl povinnost vyučit svého syna nějakému řemeslu, specializoval se mladý Saul na výrobu plátna na stany.
Poté, co dokončil obvyklá studia v obci svého rodného města, byl poslán do Jeruzaléma, kde se nacházely školy nejlepších učitelů Zákona, zejména školy proslulého rabína: Gamaliela, k němuž byl poslán a kde získal solidní teologickou, filozofickou, právní, obchodní a jazykovou formaci (ovládal řečtinu, latinu, hebrejštinu a aramejštinu).
„Špatná společnost kazí užitečné návyky“. Svatý Pavel
Předpokládá se, že do roku 30 Saul neměl pobývat v Jeruzalémě, když došlo k ukřižování Ježíše. Předpokládá se však, že žil ve Svatém městě, když byl o šest let později kamenováním zabit apoštol Štěpán.
V souladu s výchovou, které se mu dostalo a které předsedalo co nejpřísnější dodržování farizejských tradic, se Saul v těch letech konstituoval jako neústupný pronásledovatel křesťanů, kteří byli tehdy považováni za heretickou sektu judaismu. Proto se má za to, že mladý Saul z Tarsu, nesmiřitelně ortodoxní, byl přítomen nejen kamenování Štěpána, ale nabídl se, že bude sledovat oblékání vrahů.
Vše se však změnilo, když v roce 36 hlavy izraelských kněží pověřily posláním vyhledat a zastavit příznivce Ježíše
ve městě Damašku. Když byl totiž na cestě do tohoto města, stal se nečekaně svědkem podivuhodného projevu božské moci. Saul byl náhle oslněn tajemným světlem, svržen na zem a na chvíli ztratil zrak. Skutečnost, která dala jeho životu zcela jiný směr, od té doby se rozhodl stát se křesťanem (označení pro následovníky Ježíše Krista). To ho následně vedlo k tomu, že se nechal pokřtít a přijal jméno Pavel (podle toho, co vypráví v deváté kapitole knihy Skutků): „Obklopila ho záře světla z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Pavel mu odpověděl: „Proč? A on řekl: „Kdo jsi, Pane? A on odpověděl: – Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň, vejdi do města a bude ti řečeno, co máš udělat…“.
Po pobytu v Damašku, kde se mu vrátil zrak, se svatý Pavel spojil s rostoucí skupinou Ježíšových následovníků, zahájil první evangelizační činnost a později se rozhodl podniknout několikaměsíční ústup do pouště (nikdo přesně neví kam), a tak si v tichu a samotě hlouběji potvrdil základy své víry.
Zpět v Damašku byl násilně napaden nejradikálnějšími Židy, a proto byl nucen tajně opustit město a sestoupit do velkého koše z vrcholu zdi.
Svatý Pavel pak uprchl do Jeruzaléma, kde ho spatřil Barnabáš, který ho vzal s Petrem a Jakubem, a tam musel znovu uprchnout, aby unikl řecky mluvícím Židům, kteří ho za jeho kázání pronásledovali. Poté je odveden do Cesareje a následně poslán do úkrytu v Tarsu, kde se opět setkává s Bernabem, s nímž odchází do Antiochie, kde strávili rok evangelizací. Díky tomu se Antiochie stává centrem křesťanství.
Svatý Pavel se tak stává jedním z hlavních šiřitelů poselství, které Ježíš zanechal v různých městech (jmenovaných v jeho listech), riskuje svůj život, trpí pronásledováním, vězněním a nakonec přichází o život a je sťat v Římě mezi lety 58 a 67, za Neronovy vlády.