Na severní polokouli, je známo, že dospělí ptáci (případně nezkušení mladší jedinci) mnoha druhů pokračují během jarního tahu za hranice svého obvyklého hnízdního areálu a končí v oblastech severněji (takoví ptáci se označují jako jarní přespolní).
Na podzim se někteří mladí ptáci místo do svých obvyklých zimovišť vydávají „nesprávným“ směrem a migrují přes oblasti, které nejsou na jejich obvyklé migrační trase. Například sibiřští pěvci, kteří obvykle zimují v jihovýchodní Asii, se běžně vyskytují v severozápadní Evropě, např. arktické pěnice v Británii. Jedná se o reverzní migraci, kdy ptáci migrují opačným směrem, než se očekává (například letí na severozápad místo na jihovýchod). Příčiny tohoto jevu nejsou známy, ale předpokládá se genetická mutace nebo jiné anomálie související s magnetickým cítěním ptáků.
Jiné ptáky odvádějí od kurzu bouře, např. některé severoamerické ptáky zavane vítr přes Atlantický oceán do Evropy. Ptáci mohou být také odfouknuti na moře, fyzicky se vyčerpat, přistát na lodi a nakonec být dopraveni na místo určení.
Přestože mnoho toulavých ptáků nepřežije, pokud se jich dostatečné množství zatoulá do nové oblasti, mohou založit nové populace. Na mnoha izolovaných oceánských ostrovech žijí druhy, které pocházejí ze suchozemských ptáků vynesených na moře, významnými příklady jsou havajské medojedy a Darwinovy pěnkavy.