Serpico o policejním rasismu: „Máme mezi sebou tento virus“

Frank Serpico se 5. prosince 2011 účastní promítání filmu v Muzeu moderního umění v New Yorku. Ben Gabbe/Getty Images

Přibližně před půl stoletím se Frank Serpico stal ve Spojených státech – a v mnoha zemích světa – po svém ztvárnění Al Pacinem v klasickém filmu Serpico z roku 1973 pojmem. Oceněný film vyprávěl skutečný příběh o snaze newyorského detektiva odhalit korupci a zneužívání uvnitř policejního oddělení. V roce 1971 byl Serpico vyznamenán Medailí cti, nejvyšším oceněním newyorského policejního sboru za statečnost v akci, a dodnes patří mezi filmové hrdiny všech dob podle Amerického filmového institutu. Nyní je Serpicovi 84 let a žije v klidu na okraji Albany ve státě New York, ale stále se hlásí k policejní reformě ve svých projevech, článcích a aktivistických kampaních. A Serpico říká, že Američané dodnes bojují se stejným zásadním problémem, s jakým se potýkal on jako mladý policista, který v šedesátých a počátkem sedmdesátých let odmítal v New Yorku brát úplatky: s téměř naprostou absencí odpovědnosti za zneužívání policie. Tehdy i dnes se podle Serpica ukázalo, že policejní oddělení nejsou schopna vyšetřovat sama sebe, a okresní prokurátoři se obvykle dívají jinam, protože se bojí urazit politicky mocné policejní odbory.

V posledních týdnech tento problém znovu propukl v celosvětový rozruch poté, co byl bílý policista z Minneapolisu natočen na video, jak nenuceně dusí spoutaného černocha George Floyda. Mnoho odborníků uvedlo, že nebýt tohoto videa, policista Derek Chauvin – který byl později propuštěn a obviněn z vraždy druhého stupně – by pravděpodobně stále pracoval u minneapoliské policie. Serpico poznamenává, že zde existuje tragická kontinuita: Stejně jako dnes zneužívání policie odhalují pouze kolemjdoucí občané s mobilními telefony, před padesáti lety bylo jeho jediným východiskem obrátit se na New York Times poté, co zjistil, že newyorská policie není schopna vyšetřovat sama sebe a městská vláda nehodlá jednat. Nyní, když se Kongres a státní i místní zákonodárci konečně postavili k problému odpovědnosti a zneužívání tím, že navrhli nové právní předpisy, Serpico říká, že možná konečně existuje naděje – ale čeká nás ještě dlouhá cesta. Tento rozhovor byl kvůli délce a srozumitelnosti upraven.

Zahraniční politika:

Frank Serpico: Byl jste překvapen reakcí na zabití George Floyda? Floydova věc byla jiskrou, která ji zažehla. Zašlo to příliš daleko, příliš dlouho. Policejní korupce je endemická. Je tu od počátku policejní práce, kdy si policisté museli svou práci kupovat. To, co se děje nyní, je také projevem této korupce. Brutalita je policejní korupce. Toto je příležitost, aby si někteří policisté konečně uvědomili, že hele, zdědili jsme hříchy našich bratrů a teď je na místě, abychom s tím něco udělali. Jsem v kontaktu s policisty z celé země i ze světa. Až dosud se veškerá moje komunikace týkala whistleblowerů a korupce a toho, jak se whistleblower téměř vždy stává obětí. Problém je v tom, že ve většině případů orgány, na které se obracejí, aby jim řekli o nekalostech uvnitř nebo vně útvaru, odpovídají ve smyslu: Kdybychom to udělali , podkopali bychom stabilitu společnosti. Nebo říkají: Nemůžeme si dovolit skandál. Podkopalo by to důvěru veřejnosti v naši policii“. Nyní však vidíme, že již podkopána byla.

FP: Reakce byla ještě větší a intenzivnější – určitě globálnější – než před pěti nebo šesti lety, kdy vypuklo hnutí Black Lives Matter poté, co byl ve Fergusonu ve státě Missouri zabit Michael Brown a Eric Garner byl udušen newyorským policistou. Garner, stejně jako Floyd, před smrtí vykřikl: „Nemůžu dýchat.“

FS: Myslím, že tentokrát se to projevilo tak, jak se to nestalo v případě Erica Garnera, že to bylo tak in your face. Všechno to bylo na videu: Jeden člověk pomalu zabíjel jiného bezmocného člověka. Bylo to opravdu za hranicí únosnosti. Doufejme tedy, že hnutí bude pokračovat. Měli jsme tu koronavirus, který stále pokračuje, spousta lidí přišla o práci a praskl vřed. Byla to dokonalá bouře. Mám pocit, že koronavirus se rovná korupci v policii. Máme tento virus mezi sebou a nevíme, kdo ho má. I policejní korupce je virus.

FP: Mezinárodní reakce byla mimořádná, nemyslíte?“

FS: Říká se tomu solidarita. Protože lidé na celém světě toho mají dost. Podívejte se, co se děje s policií v Turecku, kde se střílí do těchto komunit. Jde o chudobu v těchto komunitách, o zoufalství. To, co je třeba řešit, je tato ekonomická nerovnost v zemi a ve světě. Plýtváme tolika penězi na BS technologie, které by bylo lepší využít k řešení tohoto problému.“

Al Pacino ve scéně z filmu Serpico z roku 1973 Paramount

FP: Jak moc to souvisí s rasismem, prostě a jednoduše?“

FS: V kultuře je něco, co je jednoznačně rasistické. Nevím, kolik je tam bělochů v jakékoli pozici, kteří se každý den probudí a řeknou si: „Co dnes udělám, abych bojoval proti rasismu?“. A vsadím se, že skoro každý černoch se probudí a řekne si: „Ježíšmarjá, dostanu dneska přes držku?“. Spousta barevných lidí má kvůli tomu posttraumatickou stresovou poruchu, ať už to běloši, zejména policisté, chápou, nebo ne. Při pohledu na uniformu propadají panice. Stalo se to téměř součástí jejich DNA. Když jsem byl policajt, pracoval jsem jednou s jedním bělochem a dostali jsme stížnost k prošetření. Přijeli jsme na místo a tam byl běloch a černoch. Můj parťák říká tomu bělochovi: „V čem je problém?“ „V čem?“ ptám se. A ten černoch povídá: „To já jsem volal.“ A on na to. Byl automaticky podezřelý kvůli barvě pleti. To je jeden z důvodů, proč jsou černošské komunity tak vyděšené a naštvané.

FP: Policie by řekla, že nejvíce zločinů je v černošských a menšinových komunitách, takže tam musí mít největší přítomnost.

FS: Kde je největší chudoba? Protože když přijdete do těchto komunit, musíte je týrat, nebo se k nim chováte jako k lidským bytostem? Jde o základní lidské chování. Za Giulianiho, když zmasakrovali Amadoua Dialla , bylo vyšetřování plné lží a zatajování. Tvrdili, že jeho peněženka, po které sahal, byla zbraň. Policisté dokonce tvrdili, že takové věci existují, peněženkové zbraně. Všechno proto, aby zdiskreditovali nevinnou těžce pracující oběť, byť černošskou. Systém, v němž má policie imunitu, se musí změnit. Korupce uvnitř útvarů paradoxně jen zvyšuje nebezpečí pro policii tím, že lidi v těchto komunitách rozčiluje, jak jsme viděli ve Fergusonu.

FP: Ve své slavné výpovědi před Knappovou komisí v roce 1971, poté, co jste se zotavil z toho, že jste byl při protidrogovém zátahu postřelen do obličeje a nechán svými kolegy zemřít, jste řekl: „Problém je v tom, že dosud neexistuje atmosféra, v níž by čestný policista mohl jednat beze strachu z posměchu nebo odvety ze strany kolegů. Musíme vytvořit atmosféru, v níž se nepoctivý policista bojí toho poctivého, a ne naopak.“ A vy jste řekl, že jediný způsob, jak k tomu může dojít, je vytvoření nezávislého, a zejména stálého vyšetřovacího orgánu, protože policejní mocenská struktura nemůže vyšetřovat sama sebe. Přesto k tomu nikdy nedošlo – žádný stálý orgán nevznikl, nebo ano?“

FS: Ne. V důsledku Knappovy komise bylo stíháno mnoho nízkých policistů a mnoho dalších přišlo o práci. Bohužel politici, soudci a státní zástupci – architekti korupce – nebyli nikdy pohnáni k odpovědnosti. Policista jen plnil jejich příkazy. Komise však byla v roce 1972 rozpuštěna. Koncem devadesátých let jsem o tom mluvil před newyorskou městskou radou – aby se nad policií opět zavedl dohled. Giuliani to osmkrát vetoval. A teď vidíme, kde je a kdo je jeho šéf. Tyto věci se hromadí a rakovina roste. Můžeme tu rakovinu zastavit? Pravdou je, že minulost je teď. A přítomnost je budoucnost.

Serpico je při projevu během shromáždění na podporu aktivisty a bývalého quarterbacka NFL Colina Kaepernicka v New Yorku 19. srpna 2017 obklopen příslušníky pořádkových sil. Mary Altaffer/AP

FP: Objevují se však návrhy na novou celostátní legislativu. V posledních několika týdnech sponzorovala kalifornská senátorka Kamala Harrisová návrh zákona, jehož součástí by bylo vytvoření Národní rady pro kontrolu policejních systémů, která by „shromažďovala údaje a přezkoumávala policejní střelby a další případy závažných pochybení a pracovala na vydávání doporučení a zavádění bezpečnostních standardů na základě důkazů zjištěných při těchto přezkoumáních“. Harris uvedl jako vzor způsob, jakým Národní rada pro bezpečnost dopravy provádí vyšetřování. Zřejmě se inspirovala Michaelem Bellem, vysloužilým důstojníkem letectva, jehož syn byl v roce 2004 zabit policií a jehož kampaň za využití modelu NTSB a prosazení zákona ve Wisconsinu, který říká, že policie nesmí vyšetřovat svá vlastní zneužití, jste pomohli zveřejnit. Takovou legislativu dosud přijalo osm států.

FS: Mohla by to být změna, ale zase je to ta stará rétorika, kecy z volební kampaně? Teď je tam spousta rétoriky. Spousta policejních šéfů vystupuje, aby si kryla zadek. Ukažte mi činy. Jak se říká, ukažte mi peníze. Protože tuhle rétoriku slyším už desítky let. Dokonce i v Knappově komisi se obávali o svou politickou kariéru.

Považte, Andrew Cuomo, guvernér New Yorku, vystoupí a řekne: „Stojím na straně protestujících“. Což je sice hezké, ale kde jste sakra byli, než to začalo? Byl generálním prokurátorem, když byl zavražděn Sean Bell, a nikdo z policistů nebyl obviněn. Myslím, že byli zatčeni, ale všichni vyvázli. Tohle je typická kombinace přemíry smrtící síly a téměř naprostého nedostatku odpovědnosti. Dokud nemají tu smůlu, že je natočí svědek, může většina policistů klidně vytáhnout zbraň a střílet beze strachu, že se jim něco stane. Stačí, když policista řekne, že se domnívá, že byl ohrožen jeho život, a obvykle mu to projde. Co myslíte, že to dělá s jejich psychikou, když hlídkují v ulicích – ten pocit nezranitelnosti? Někteří z těchto policistů jsou suspendováni nebo propuštěni, ale pokračují jako policisté na jiných místech. A co to znamená, být suspendován nebo postaven mimo službu? To není trest – to je odměna. Takže se to musí změnit. Je tolik aspektů, které se musí změnit. Právě teď jsou policisté na místě řidiče a na občany se tvrdě dohlíží.

A nakonec prostě nemůžete mít nikoho, kdo by se podílel na policejním vyšetřování. Liška nemůže hlídat kurník. Tohle jsem zjistil. Jsem absolventem John Jay College of Criminal Justice. Většina tamních profesorů jsou bývalí policejní úředníci. Píší své knihy a žádná z nich nebude k policejnímu orgánu příliš kritická. Příkladem je James Fyfe, bývalý zástupce policejního komisaře pro výcvik na newyorské policejní akademii, který obhajoval Diallovy vrahy. Ve své knize Above the Law (Nad zákonem), která byla povinnou četbou na hodinách práva na Kolumbijské univerzitě, také zfalšoval důkazy v případě mé střelby, aby policisty zprostil viny. I dnes jsem u newyorské policie persona non grata. Patrick Murphy, který byl v té době policejním komisařem, ve své knize napsal, že jsem neměl být povýšen.

FP: Nedávná studie Kalifornské univerzity v Berkeley zjistila, že „za posledních deset let bylo v Kalifornii odsouzeno nejméně 630 policistů – v průměru více než jeden týdně“. A uvádí: „Téměř pětina těchto policistů stále pracuje nebo byla v práci ještě více než rok po odsouzení.“

FS: Nejde jen o korupci v policii – jde o systematickou kulturu. Když se do ní zapojíte, stáváte se jejím členem. Modrá zeď mlčení je ještě silnější než omerta, kodex mlčení v mafii. Jsou do ní zapojeni všichni, včetně policejních odborů. Dokonce i Michael Dowd mluvil o tom, že když se stal poprvé policistou, vyprávěli mu kolegové stážisté o policistovi, který udával jiné policisty. Ten chlap později nějakým způsobem spadl z balkonu na večírku a zemřel. A tak to jde dál a dál.

Policista, který zabil George Floyda, měl, nevím kolik, obvinění, ale protože policie nemá žádnou odpovědnost, veřejnost nemůže vidět jejich záznamy. Když vidíte, že ten chlap měl proti sobě patnáct obvinění, a přesto není hnán k zodpovědnosti – jak může dál dělat policistu?

FP: Jak vážným problémem je militarizace policie?

FS: Když jsem byl policistou já, měli jsme speciály ráže 38. Vždycky jsme je měli. Nebyly až tak účinné. Ve skutečnosti jsem porušil pravidla a pořídil si automatickou pistoli Browning ráže 9 mm. Problém byl, že když policie přešla na 9 mm, přešla také na 40 mm, ještě výkonnější. A poloautomatické zbraně. Za mých časů nás učili, abychom maximalizovali účinnost. Mimo službu jsem měl pistoli snub-nosed .38 Special s pouhými pěti náboji. Vždycky jsem ho nosil a jednou jsem se dostal do situace, kdy jsem právě viděl smrtící střelbu, pronásledoval jsem chlapa, vystřelil jeden varovný výstřel a nakonec jsem toho chlapa zadržel se čtyřmi náboji v revolveru. Dnes vidíte, jak policisté vystřílejí celý zásobník, upustí ho, použijí jiný zásobník, prostě bezmyšlenkovitě vyprázdní pistole a automatické zbraně v projevech bezcitnosti nebo rasismu. Amadou Diallo v New Yorku byl v roce 1999 bez zjevného důvodu postřelen 41krát. Policisté vystřelili na Seana Bella a jeho přátele 50 nábojů. Všechna tato nekontrolovaná palebná síla spolu s nedostatkem kvalitního výcviku a odpovídajícího prověřování kandidátů na policejní akademii vedla k velkému poklesu úrovně.

A teď přicházejí s tanky. Pohled na tato militarizovaná vozidla je velmi podnětný. Vytváří to atmosféru válečné zóny na obou stranách. Jistě, policisté mají právo bránit se maximální silou, pokud je to oprávněné, například v případech, kdy zasahují proti zabarikádovanému zločinci ozbrojenému útočnou zbraní. Ale s větším množstvím výzbroje by měl jít ruku v ruce i větší výcvik – policisté v některých případech dokonce zabili některé ze svých příslušníků přátelskou střelbou. Když máte každý den co do činění s civilisty, kteří se procházejí po ulicích, a přivezete obrněná vozidla a automatické zbraně, je to všechno nepřiměřené. Pokud nemáte know-how, budete prostě zabíjet nevinné lidi. Všechna ta palebná síla a výzbroj staví ještě větší zeď mezi policii a společnost a prosazuje pocit „my proti nim“.

Postoj „proti“ vytváří překážky, odpor, nepřítele. Lidé jsou očima a ušima komunity. Lepší vztahy s veřejností mohou vytvořit spojence. Spolupráce policie a komunity ve vzájemný prospěch. Mobilní telefony lze využít k zaznamenávání trestných činů, čímž se policejní práce stane efektivnější, bezpečnější a příjemnější, jak by měla být, když policie a komunita mohou říci, že „oni“ jsou „my“. Lidé nechtějí ve své komunitě kriminalitu, ale nevolají policii, protože jí nedůvěřují.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.