Od zavedení digitalisu do léčby přibližně před 200 lety se neustále objevují upozornění na jeho toxicitu. Před více než 400 lety uváděli bylinkáři tuto rostlinu jako jedovatou. V beletrii se vražedné použití digitalisu objevilo v dílech Mary Webbové, Dorothy Sayersové a Agathy Christie. Uvádíme deset skutečných případů údajného zabití digitalisem a soudní procesy s obviněnými. Ve srovnání s jinými léky byla droga použita se sebevražedným úmyslem spíše výjimečně. Je možné, že ve Francii se k takovému účelu používá častěji než v Anglii nebo ve Spojených státech.
Docházelo k podvodnému užívání digitalisu na podporu nároků na invaliditu z důvodu srdečního onemocnění a jedno velké spiknutí lékařů a právníků při podvodu na pojišťovnách ve 30. letech 20. století je ostudnou epizodou v záznamech těchto profesí. Ačkoli byl nevinný, jeden profesor medicíny, který se na tom podílel, spáchal sebevraždu.
Jsou zmíněny dva farmaceutické (výrobní) omyly, k nimž došlo v Belgii a Holandsku s nesprávným označením. Ty měly za následek četná úmrtí a zdá se, že profese spíše pomalu rozpoznávala povahu těchto malých epidemií otrav.
Případy psychiatrických onemocnění digitalisem se zdají být dobře zdokumentovány. Příběh toxicity digitalisu pokračuje až do současnosti a lékaři by měli být ostražití, pokud jde o možnost otravy tímto lékem, která může být důsledkem předepisování digitalisu s neznalostí správného dávkování, farmakodynamiky nebo lékových interakcí, jakož i náhodného předávkování jako u dětí a použití se sebedestruktivním nebo vražedným úmyslem.