Kostarika je jednou z nejstarších demokratických zemí v Americe. Je to země hrdá na své dědictví a tradici vyjednávání namísto konfrontace, sociálního rozvoje namísto vojenských výdajů a tolerance namísto nepřátelství. Je sídlem mnoha mezinárodních organizací, jako je Meziamerický soud pro lidská práva, Mírová univerzita OSN a Rada Země.
V roce 1502, při své čtvrté a poslední plavbě do Nového světa, zde Kryštof Kolumbus poprvé přistál jako Evropan. Osídlování Kostariky začalo v roce 1522. Španělé toto místo optimisticky nazývali „Bohaté pobřeží“. Protože však Španělé v Kostarice nenašli mnoho zlata ani jiných cenných nerostů, zaměřili se na zemědělství.
Téměř tři století spravovalo Španělsko tento region jako součást Generálního kapitanátu Guatemala pod vedením vojenského guvernéra. Relativní chudoba drobných vlastníků půdy, nedostatek početné domorodé pracovní síly, etnická a jazyková homogenita obyvatelstva a izolace Kostariky od španělských koloniálních center v Mexiku a Andách přispěly k rozvoji autonomní a individualistické agrární společnosti. Vznikla také rovnostářská tradice. Tato tradice přežila i prohloubení třídních rozdílů, které přineslo zavedení pěstování banánů a kávy v 19. století a následné hromadění místního bohatství. Kostarika se v roce 1821 připojila k dalším středoamerickým provinciím a společně vyhlásila nezávislost na Španělsku.
Kostarika zrušila své vojenské síly v roce 1949 a od té doby věnuje značné prostředky na investice do zdravotnictví a vzdělávání. Je to země, která klade velký důraz na investice do veřejného školství, včetně univerzitního systému, a také do technického a odborného vzdělávání. Její 4,4 milionu obyvatel se těší 96% gramotnosti a průměrné délce života 79,3 let.
Kostarická vláda se řídí řadou ústavních kontrol. Výkonná moc spočívá na prezidentovi, kterému pomáhají dva viceprezidenti a kabinet 57 kongresmanů; všichni jsou voleni každé 4 roky. Země má silný právní systém řízený „soudní mocí“, která zajišťuje dodržování zákonů a vztahuje se jak na státní příslušníky, tak na cizince na území země.
Studie Světové banky o globálních ukazatelích vládnutí z roku 2008 řadí Kostariku na první místo v rámci Latinské Ameriky, pokud jde o politickou stabilitu.
Kostarika je obdařena působivou malebností, což je skutečnost, která není ztracena pro více než milion turistů, kteří ji každoročně navštíví. Kostarika, která se nachází ve Střední Americe na území o rozloze 51 000 km2, disponuje přibližně 6 % světové biologické rozmanitosti. Vzhledem k malé rozloze Kostariky je rozmanitá škála pohádkových míst snadno dostupná. Výlet do Kostariky nabízí možnost navštívit 12 různých životních zón, 20 národních parků, 26 chráněných oblastí, devět lesních rezervací, osm biologických rezervací a sedm přírodních rezervací. Kostarika je rodištěm ekoturismu. Země je často uváděna jako vzor ochrany přírody v souladu s rozvojem komunity a hospodářským růstem.
Dnes je Kostarika jednou z mála rozvojových zemí, která přijala daň z uhlovodíků, částečně financuje jediný národní systém plateb za ekologické služby a stala se největším odběratelem lesního uhlíku na světě. Kromě toho si Kostarika stanovila cíl stát se do roku 2021 uhlíkově neutrální zemí.
Není překvapivé, že hlavním zdrojem příjmů a tvrdé měny Kostariky je cestovní ruch. Kostariku ročně navštíví více než 1,7 milionu turistů, z nichž většina pochází ze Spojených států a Kanady. Příjmy z cestovního ruchu činí více než 1,7 miliardy amerických dolarů ročně. Odhaduje se, že až 80 % všech návštěvníků země přijíždí za aktivitami spojenými s ekoturistikou.
Jedním z pilířů hospodářského rozvoje Kostariky byla liberalizace obchodu, která umožnila překonat 30% podíl vývozu na HDP v roce 1980 na současných 50 %. Na tuto liberalizaci obchodu navázala řada strukturálních změn, jejichž výsledkem byl růst produktivity, diverzifikace ekonomiky a vyšší úroveň investic. Kostarika dnes vyváží do světa tisíce osobitých výrobků a je vysoce uznávána jako jeden z 30 nejvýznamnějších vývozců high-tech výrobků. Zahraniční investory stále přitahuje politická stabilita země a vysoká úroveň vzdělání. Všechny tyto změny se promítly do významných sociálních úspěchů. Za posledních 20 let se podařilo snížit chudobu ze 40 % na méně než 20 %.
V roce 2009 byla Kostarika považována za zemi s nejvyšší mírou štěstí (Happy Planet Index).
.