Porucha autistického spektra (PAS) je neurovývojové onemocnění, které postihuje přibližně 1 z 59 dětí ve Spojených státech.
Děti s autismem mají tendenci vnímat své okolí, komunikovat s ostatními a učit se a přistupovat k řešení problémů netypickým způsobem.
Mnoho z nich se potýká s problémy v komunikaci, sociálních interakcích a přizpůsobování se změnám v běžném životě.
Ačkoli tyto problémy mohou postihovat děti s autismem již od útlého věku, mnoho z nich zůstává po léta nediagnostikováno.
To jim může ztížit přístup k podpoře, kterou potřebují.
„Včasná diagnóza může být prospěšná v tom, že může umožnit přístup k podpoře v oblasti učení, komunikace, adaptivních dovedností a další podpoře doma i ve škole. Přístup k těmto podporám znamená, že se děti mohou učit a poznávat svět způsobem, který jim vyhovuje,“ uvedla pro Healthline Zoe Grossová, provozní ředitelka organizace Autistic Self Advocacy Network (ASAN).
Například neverbální autistické děti mohou využívat augmentativní nebo alternativní komunikační podpory (AAC), které jim pomáhají komunikovat.
V závislosti na jejich specifických potřebách mohou mít autistické děti prospěch také z fyzikální terapie na podporu rozvoje motorických dovedností nebo ergoterapie k řešení smyslové přecitlivělosti.
Včasná intervence může autistickým dětem také pomoci rozvinout porozumění jejich stavu, naučit se hájit vlastní zájmy a spojit se s širší autistickou komunitou.
„Děti, které vědí, že jsou autistické, mohou být posíleny, aby se dozvěděly, jak jejich postižení funguje a jaké podpory a úpravy jim pomohou uspět. Díky tomu se mohou cítit jistější v tom, kým jsou, a ne s pocitem, že jsou rozbité nebo špatné,“ řekla Grossová.
Grossová však varovala, že včasná diagnóza může mít i stinné stránky, pokud je využívána k oddělování autistických dětí od jejich vrstevníků nebo k omezování jejich příležitostí.
Vyslovila také obavy z terapeutických přístupů, které upřednostňují normalizaci.
„Obáváme se, že bez většího společenského pochopení a přijetí postižení může screening autismu u kojenců vést k tomu, že děti budou zařazovány do behaviorálních programů, které se zaměřují spíše na normalizaci než na výuku užitečných dovedností,“ řekla.
„Tyto programy se snaží zabránit tomu, aby se děti chovaly autisticky, například tím, že je nutí navazovat oční kontakt nebo potlačovat pohyby, jako je mávání rukama. Autistické děti by neměly vyrůstat s tím, že jim někdo neustále říká, že jejich přirozené chování je špatné a že nemohou být přijaty takové, jaké jsou,“ dodala.