Možná jste stejně jako já měli pocit, že Kain udělal čestnou chybu, byl pokárán Bohem, trochu se zbláznil a pak ze žárlivosti zabil svého bratra Ábela. Často mi bylo Kaina v tomto příběhu spíše líto, a možná je to proto, že máme tendenci s jeho zkušeností soucítit… Usilovně se snažíme zalíbit Bohu, ale nedaří se nám to, a tento příběh rezonuje s naším podezřením, že to neděláme úplně správně. I když byl Kain za vraždu svého bratra po právu potrestán, přišlo mi smutné, že zůstal na zemi sám.
Když se však podíváme na skutečný text dialogu mezi Bohem a Kainem, věci vůbec nejsou takové, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Příběh končí poznámkou o vykoupení, kterou jsem zpočátku přehlédl…
Po čase Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země a Ábel také přinesl z prvorozených svého stáda a z jejich tučných částí. A Hospodin měl ohled na Ábela a jeho oběť, ale na Kaina a jeho oběť neměl ohled.
Kain se tedy velmi rozhněval a jeho tvář klesla.
Text nám říká (pomocí hebrejského slova, které znamená „ohled“ nebo „ohled“), že Bůh byl spokojenější s Ábelovou obětí než s Kainovou. Je však důležité si všimnout, že zde není vůbec žádná výtka – Bůh prostě dává chlapům najevo, že jedna oběť je lepší než druhá. Přesto se Kain urazí a rozzlobí.
Hospodin Kainovi řekl: „Proč se hněváš a proč ti klesla tvář? Když si povedeš dobře, nebudeš přijat?“
A když si nepovedeš dobře, hřích se krčí u dveří. Jeho touha je po tobě, ale ty nad ním musíš vládnout.“
Znovu zde není od Boha žádná REBUKE – dokonce vidíme soucit a otcovské povzbuzení, že se dokáže dobře vypořádat s hněvem, kterému propadl. Bůh dává Kainovi na vědomí jeho rozhodnutí a povzbuzuje ho, aby se rozhodl dobře – „Dokážeš to, synu!“
Kain však tuto dobrou radu nevyslyšel a místo toho se nechal ovládnout hněvem a žárlivostí. Domníval se, že Bůh s ním jako s člověkem není spokojen a že dává přednost Ábelovi. To byl nesprávný předpoklad a nepochopení Božích záměrů vůči němu. Bůh byl nespokojen s obětí, ne s Kainem. Bůh Kaina miloval a fandil mu, aby uspěl. Kain to však neviděl. Místo aby Kain pokušení zvládl, nechal se ovládnout urážkou a hněvem. Hněv se krčil u Kainových dveří a Kain ho přivítal.
Kain promluvil ke svému bratru Ábelovi. Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil ho.
Potom se Hospodin Kaina zeptal: „Kde je tvůj bratr Ábel?“
On odpověděl: „Nevím, jsem snad strážcem svého bratra?“
Bůh zde opět nevyjádřil ani hněv, ani odmítnutí. Téměř prosí Kaina, aby se očistil, tím, že mu nabízí možnost přiznat se. Kain zůstává rozzlobený a nevrlý.
A Hospodin řekl: „Co jsi to udělal? Hlas krve tvého bratra ke mně volá ze země. A teď jsi prokletý od země, která otevřela svá ústa, aby přijala krev tvého bratra z tvé ruky.
Když budeš obdělávat zemi, už ti nevydá svou sílu. Budeš uprchlíkem a poutníkem na zemi.“
Teď přichází trest, ale zločinem byla vražda. Bůh se nezlobil na nestandardní oběť, chtěl jen poukázat. Zakročil však, když Kainův hříšný hněv přerostl v bratrovraždu. Bůh zavazuje Kaina, aby se potuloval po zemi a zápasil s obděláváním půdy. Kain však opět slyší něco, co Bůh neřekl! Podívej se na jeho odpověď:
Kain řekl Hospodinu: „Můj trest je větší, než mohu unést. Hle, dnes jsi mě vyhnal ze země a před tvou tváří budu skryt. Budu uprchlíkem a poutníkem po zemi, a kdo mě najde, ten mě zabije.“
Bůh neřekl nic o tom, že by před Kainem skryl svou tvář – ani o jisté smrti. Bůh ho milostivě opravuje a uklidňuje.
Tehdy mu Hospodin řekl: „Ne tak! Jestliže někdo Kaina zabije, bude na něm vykonána sedminásobná odplata.“ „Ať se stane, co se stane,“ řekl. A Hospodin dal Kainovi cejch, aby ho nikdo, kdo ho najde, nenapadl.
I v tomto nejnižším bodě je Bůh pro Kaina stále starostlivým otcem – ne rozhněvaným trestajícím, jak se Kain domníval. Jak často sklouzáváme k domněnce, že se Bůh zlobí a chce nás potrestat? Během celého tohoto dialogu se Kain mylně domníval, že si na něj Bůh zasedl. Nepředpokládal, že je k němu Bůh dobrý, milující a laskavý, ale právě naopak. Přeskakuje k negativním závěrům o tom, co Bůh říká a co tím myslí.
Co Bůh skutečně řekl?“
Vidíme to i v rajské zahradě; had – a Eva – mylně hlásí, co Bůh skutečně řekl. Had Adama a Evu výmluvně přesvědčuje, že Bůh se před nimi snaží skrýt informace a poznání ze strachu a nejistoty, jako by se bál, že lidé vědí příliš mnoho… jako by Boha mohl někdo ohrozit! To byla samozřejmě lež. Příběh Kaina a Ábela nám ve skutečnosti ukazuje, jak moc se had mýlil. Bůh vychází z cesty, aby Kaina a Ábela poučil o přijatelných obětech – o potřebě prolévat krev. O spasení a o tom, jak ho získají skrze krvavou oběť Ješuy Mesiáše, měli k dispozici obrovské množství informací, ale v této fázi je Bůh chce začít učit jen několika základním věcem. Oběti pro začátečníky. Jeho touhou skutečně bylo předat lidstvu vědomosti – ne je před námi tajit! Věděl však, že by to bylo příliš složité a zdrcující, kdyby to chtěl udělat najednou. Když udělal tento malý krok ve snaze poučit Kaina a Ábela, Kain se urazil a všechno se pokazilo.
V dalších verších je však naděje:
Kain odešel od Hospodinovy přítomnosti a usadil se v zemi Nód, východně od Edenu.
Kain poznal svou ženu a ta počala a porodila Henocha.
Jméno Henoch znamená „vzdělání“ nebo „výchova“.
Snad na konci ságy Kain pochopil, že nebyl Bohem zavržen, ale vychován milujícím Otcem, který usiluje jen o jeho dobro.
Satan lže o Božích záměrech vůči nám a my mu můžeme příliš rychle uvěřit a nechat se Bohem zranit nebo urazit. Pokud však věříme Bibli, i tento příběh nám ukazuje, že Boží srdce vůči nám je vždy jen dobré. I když jeho cestám nerozumíme, můžeme si být jisti, že nás miluje!“
.