Mainstreaming je přesně to, co si myslíte, že to je… Tento termín se používá jako neformální způsob, jak popsat praxi začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných tříd a dávání jim úplně stejných příležitostí jako jakémukoli jinému dítěti, aby si užili všechny aspekty školní zkušenosti – od učení až po socializaci.
Hnutí za začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního vzdělávacího proudu se skutečně prosadilo v roce 1990, a to zejména díky zákonu o vzdělávání osob se zdravotním postižením (Individuals with Disabilities Education Act, IDEA), federálnímu zákonu, který pomohl změnit způsob, jakým veřejné školy zacházejí se studenty se zdravotním postižením. Jedním ze základních pojmů stanovených v tomto zákoně je, že všichni žáci mají zákonné právo na vzdělávání v co nejméně omezujícím prostředí (někdy zkráceně nazývaném jen LRE). To znamenalo konec speciálních tříd, kde byly děti se speciálními potřebami segregovány od běžné populace studentů.
Při zpětném pohledu na tuto praxi se dnes zdá být zřejmé, jak by tento typ segregace ve třídě vedl k omezené vzdělávací zkušenosti a zároveň by těmto dětem ještě více ztížil rozvoj takových sociálních dovedností, které by potřebovaly pro fungování ve světě. Byl to kontraproduktivní přístup ke speciálnímu vzdělávání, který byl opuštěn ve prospěch něčeho celistvějšího: Děti se zdravotním postižením zůstávají v běžných třídách s dostatečnou asistencí, která jim pomáhá držet krok se svými spolužáky.
Takto zní ustanovení IDEA o LRE:
…v maximální možné míře jsou děti se zdravotním postižením, včetně dětí ve veřejných nebo soukromých ústavech nebo zařízeních péče, vzdělávány společně s dětmi bez zdravotního postižení; ke speciálním třídám, oddělenému vzdělávání nebo jinému vyjmutí dětí se zdravotním postižením z běžného vzdělávacího prostředí dochází pouze tehdy, pokud je povaha nebo závažnost postižení taková, že nelze uspokojivě dosáhnout vzdělávání v běžných třídách s využitím doplňkových pomůcek a služeb.
Jelikož se jedná o pravidlo, musí školy zdůvodnit všechny výjimky z něj – zařazení do hlavního vzdělávacího proudu je nyní výchozím přístupem pro všechny děti s poruchami učení a jinými speciálními potřebami. Školy mohou umístit děti do specializované speciální třídy pouze v případě, že je to odůvodněno jejich vlastním vzděláváním nebo pokud by došlo k nějakému zásadnímu a trvalému narušení zbytku třídy. To se stává zřídka a díky individuálním vzdělávacím plánům (IEP) a skutečnosti, že učitelům často pomáhají asistenti a další podpůrní pracovníci ve speciálním školství, je to stále vzácnější.
Mainstreaming znamená zajištění všech nezbytných úprav
Okresy musí vynaložit veškeré úsilí, aby začlenily žáky se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných tříd, a to velmi často znamená přijmout zvláštní opatření a úpravy, které vyhovují jedinečným potřebám žáků se speciálními vzdělávacími potřebami:
- Speciální učební materiály, jako jsou texty psané velkým písmem nebo zvukové verze učebnic.
- Přizpůsobení třídy, jako jsou speciální lavice nebo projektory.
- Další asistenti ve třídě vyškolení pro pomoc dětem se zdravotním postižením.
- Platba za terapeutický čas mimo vyučování s cílem zlepšit socializační a komunikační dovednosti dítěte, aby se dostalo na úroveň vhodnou pro výuku.
Každá z těchto konkrétních úprav, stejně jako každý další aspekt toho, jak se má žák zařadit do třídy, je zahrnuta v individuálním vzdělávacím plánu (IEP). IEP je přizpůsoben každému žákovi s postižením na základě jeho individuálních potřeb a jsou v něm uvedeny všechny podrobnosti, které učitelé a ostatní vyučující potřebují znát.
Mainstreaming někdy funguje hned zkraje – to znamená, že dítě s omezeným postižením může být schopno vpadnout přímo do běžné třídy jen s minimálními úpravami celkového prostředí. Někdy však vyžaduje větší změny ve třídě a způsobu výuky.
Například mnoho dětí s poruchou autistického spektra má extrémní smyslovou citlivost, což je stav známý jako porucha senzorického zpracování. V extrémních případech to může vyžadovat změny ve třídě. Jasné barvy, hlasité zvuky nebo dokonce podněty, které jsou pro většinu lidí příliš malé na to, aby si jich všimli, jako například bzučení zářivek, se mohou stát bolestivým rozptýlením. V těchto případech může být nutné omezit velké a barevné displeje ve třídě nebo změnit osvětlení tak, aby vyhovovalo žákovi.
V jiných případech jsou k dispozici bezpečné prostory v sousedství třídy, kam mohou učitelé tyto děti posílat, pokud se prostředí běžné třídy stane příliš náročným.
Ve skutečnosti velká část úspěchu mainstreamingu spočívá na učitelích, kteří obvykle vykonávají většinu práce spojené s realizací individuálního vzdělávacího plánu. To znamená být obeznámeni s individuálním plánem každého žáka a učinit veškerá opatření nezbytná k tomu, aby plán vstoupil v platnost. To může zahrnovat vše od objednání speciální lavice (nebo úpravy výšky stávající lavice) pro vozíčkáře až po používání alternativních metod komunikace. V mnoha případech se nejedná pouze o jednoho studenta. Jeden učitel se může potýkat s půl tuctem dětí s různými postiženími a jedinečnými individuálními vzdělávacími plány, z nichž každý vyžaduje jiné úpravy.
Aby se tato zátěž zmírnila, v některých běžných třídách vyučují společně učitelé všeobecného a speciálního vzdělávání. Ačkoli každý z učitelů může pracovat s kterýmkoli žákem ve třídě, speciální pedagog může využít své vzdělání v technikách, jako je aplikovaná analýza chování, aby lépe pomohl dětem se speciálními potřebami, když narazí na překážky.
Mainstreaming má překážky i výhody
Dobrou zprávou je, že se ukázalo, že mainstreaming má mnoho výhod jak pro děti s postižením, tak překvapivě i pro jejich spolužáky ve všeobecném vzdělávání. Přehled studií o výsledcích vzdělávání provedený v roce 1994 ukázal, že žáci všeobecného vzdělávání v inkluzivních třídách získali sebevědomí a sociální dovednosti ve srovnání se žáky ve třídách s omezeným přístupem.
Pro mainstreamované děti se speciálními potřebami to však není jen sluníčko a štěňátka. Průzkum Johns Hopkins z roku 2012 mezi rodiči dětí s poruchami autistického spektra zjistil, že tyto děti byly více než šestkrát častěji šikanovány než žáci ve specializovaných speciálních třídách.
A ačkoli jak žáci se speciálními potřebami, tak žáci všeobecného vzdělávání mají v důsledku této zkušenosti tendenci rozvíjet lepší sociální dovednosti, studijní pokroky žáků všeobecného vzdělávání ve smíšených třídách jsou spíše smíšené. Některé studie neprokázaly žádný efekt ve srovnání s neinkluzivními třídami, jiné prokázaly škodlivý dopad na osvojování matematických dovedností.
Ale vzhledem k tomu, že mainstreaming je zákonem země, je na pedagozích a rodičích, aby přišli na nejlepší způsoby, jak zajistit, aby fungoval pro všechny zúčastněné. Rozhodně to vyžaduje společné úsilí, aby byl úspěšný, a to jak pro žáky se speciálními potřebami, tak pro žáky všeobecného vzdělávání ve třídě.