Bobby, slangový výraz pro příslušníka londýnské Metropolitní policie odvozený od jména sira Roberta Peela, který ji v roce 1829 založil. Ze stejného důvodu se londýnským policistům říká také „peeláci“.
Poté, co se Peel stal ministrem vnitra v britské vládě, provedl v letech 1825-1830 rozsáhlou konsolidaci a reformu trestních zákonů. V té době vykonávali policejní dohled v Londýně i jinde ve Velké Británii převážně konstáblové, kteří podléhali místním soudcům. Vojáci byli nasazováni pouze v případech občanských nebo politických nepokojů. Peel navrhl, aby vláda zřídila profesionální policii. Tento návrh nebyl zpočátku populární a mnozí kritici se domnívali, že by se takový útvar zaměřil na politické odpůrce vlády a ohrozil by občanské svobody. Přesto byl v roce 1829 přijat zákon o metropolitní policii, který zřídil policejní sbor, jenž měl hlídat celou londýnskou metropoli s výjimkou centrálního londýnského City (finanční čtvrť).
Metropolitní policejní sbor (později nazývaný Metropolitní policejní služba; běžně známý jako Metropolitní policie nebo Scotland Yard) řídili dva nově jmenovaní soudci neboli komisaři (prvními dvěma byli Charles Rowan a Richard Mayne), kteří byli přímo odpovědní ministru vnitra. (Od roku 1855 byl komisař pouze jeden.) Komisaři měli najmout a vycvičit více než 1 000 policistů, kteří měli dostávat plat a měli být oblečeni do uniforem, ale vyzbrojeni pouze obušky, pouty a chrastítkem (později píšťalkou), aby mohli přivolat pomoc. Povinnosti policistů spočívaly v odhalování trestných činů a jejich předcházení, ačkoli převzali také činnosti nočních hlídačů, jako je rozsvěcení lamp a hlídání požárů. Původní uniforma se skládala z modrého fraku a cylindru a měla zdůraznit, že policie není vojenskou silou, stejně jako skutečnost, že policisté nenosí zbraně. Uniformy moderních bobbies se změnily, ale zůstali neozbrojeni.
Strážníci metropolitní policie dostali instrukce, které vešly ve známost jako Peelovy zásady – i když je možná vymysleli Rowan a Mayne. Tyto zásady uváděly, že účelem policie je prevence kriminality a že policie se musí chovat tak, aby si získala respekt a spolupráci veřejnosti. Za tímto účelem měli policisté nabízet služby, zdvořilost a přátelskost všem členům veřejnosti bez ohledu na jejich společenské postavení a používat fyzickou sílu pouze v nezbytných případech. Policie neměla být hodnocena podle počtu zatčení, ale spíše podle absence trestné činnosti a výtržností. Tyto zásady definovaly teorii známou jako „policejní práce na základě souhlasu“. Kromě toho byli policisté povinni neustále procházet svěřené oblasti. Úspěch nových bobbies při snižování kriminality vedl k rozšíření služby do okrajových londýnských čtvrtí a k napodobování policie i jinde.