K tomu, že jsem máma, patří i to, že si hračky svých dětí užívám stejně jako ony. Moje přirozená zvídavost mě vede k tomu, že se zajímám o to, odkud spousta těchto hraček pochází. A nedávno jsem se podívala na obruč Hula Hoop. Obecně se traduje, že obruč hula hop byla poprvé vyrobena společností Wham-O Toy Company. To je pravda jen zčásti:
Jestliže tedy obruč nevynalezli lidé z Wham-O, odkud se vzala?
Vlastně z mnoha míst. Už 3000 let před naším letopočtem Egypťané kroutili rákos a ratan do kruhů. Tyto obručové kruhy houpali kolem pasu, tlačili je po zemi pomocí hole nebo je vyhazovali do vzduchu. V Řecku se obruče z vinné révy používaly nejen jako hračky, ale i jako cvičební náčiní pro ty, kteří neměli dost sil na náročnější cvičení – nebo pro ty, kterým bylo v tóze příliš těsno. Později si řecké i římské děti hrály s obručemi vyrobenými z proužků kovového šrotu.
Na severoamerickém kontinentu používaly eskymácké děti obruče, aby se naučily harpunářským dovednostem; kutálely obruč a pak se jí pokoušely prohodit tyč. Tato zábavná forma nácviku střelby na cíl pomáhala učit přesnosti i mnoha příslušníkům Prvních národů a původních obyvatel Ameriky. Pro Lakoty má však obruč další význam, protože symbolizuje kruh života. Při tanci s obručí může jedna osoba použít až třicet obručí. Tanečník používá obruče jako rekvizity pro vyprávění příběhu, točí jimi nebo je drží, aby se proměnil ve zvířata a další prvky z příběhu.
Domácí obruče se začaly objevovat v anglických domácnostech ve čtrnáctém století a používaly je všechny věkové kategorie. „Obručování“ se stalo mánií, která zachvátila celou zemi, dokud britští lékaři nezačali obviňovat používání obručí ze všeho možného, od bolesti zad až po infarkt. O tři sta let později mělo mnoho kultur nějakou hračku s obručí, ale teprve když britští námořníci navštívili Havajské ostrovy, dostala tato hračka název, který všichni známe. Námořníci viděli tradiční tanec Hula a rozpoznali podobné pohyby boků a název hula hoop byl na světě.
Na počátku 20. století byla moderní verze obruče vyrobena z bambusu. Australští školáci používali hula hoop jako cvičební náčiní. Brzy se poptávka stala tak vysokou, že přitáhla pozornost dvou amerických výrobců hraček, Richarda P. Knerra a Arthura „Spuda“ Melina, zakladatelů společnosti Wham-O . Začali vyrábět plastové obruče v zářivých barvách za 1,98 dolaru za kus a mánie byla na světě. V roce 1958 se během čtyř měsíců prodalo 25 milionů obručí Wham-O Hula Hoops®. Knerr a Melin získali ochrannou známku na název Hula Hoop®, ale na samotnou obruč ochrannou známku získat nemohli, protože je to tak starý vynález.
Hula Hoops jsou populární po celém světě, ale kdysi byly zakázány v Japonsku pro neslušnost a v Rusku pro to, že jsou příkladem „prázdnoty americké kultury“. Přestože tato móda již vyprchala, pořádají se soutěže o největší počet obručí najednou (v současnosti 105) a o freestylové sestavy hula hoopingu na hudbu. Mladí i staří fanoušci používají hula hoop pro zábavu a cvičení, stejně jako to dělají už téměř tři tisíce let.
Cie McCullough Buschle je sochařka, má dvě děti a štěně jménem Einstein. Je fanynkou spekulativní literatury a správkyní facebookové stránky Čtení pro budoucnost. Mezi její další geekovské zájmy patří zkoumání historie prostřednictvím předmětů denní potřeby a strašně cool věda.