Blackstone byl dobrý soudce, ale ještě lepší komentátor. Komentáře jsou systematickým, jasným a elegantním popisem stavu anglického práva v polovině 18. století. Měla okamžitý a mimořádný úspěch. V Anglii a Americe se Komentáře staly základem univerzitního právního vzdělání.
Blackstone v žádném případě nebyl vědecký právník. Měl jen nejasnou představu o základních pojmech práva. Anglické právo zjevně považoval za pravidla jednání nebo chování, která svým poddaným ukládá nadřízená moc. Hlásal doktrínu, že obecní zákony odvozují svou platnost z jejich souladu s takzvaným přírodním neboli božím zákonem. „Žádné lidské zákony,“ říkal, „nemají žádnou platnost, jsou-li v rozporu s tímto zákonem.“ Jeho zásadní rozlišení mezi právy osob a právy věcí, které naznačovalo, že věci stejně jako osoby mají svá práva, lze přičíst nepochopení technických termínů římského práva. Při rozlišování mezi soukromými a veřejnými křivdami (občanskými újmami a zločiny) nepochopil skutečný princip tohoto rozdělení. Svým sklonem nahrazovat přesné a přesně definované pojmy volnými literárními frázemi se občas dostával do nesmiřitelných rozporů. Dokonce i při pojednání o tak nesmírně důležitém předmětu, jako je spravedlnost, stěží rozlišoval mezi právním a lidovým smyslem tohoto slova a z malého místa, které spravedlivá jurisprudence zaujímá v jeho uspořádání, by se zdálo, že si sotva uvědomoval její skutečné postavení v anglickém právu. Přes tyto nedostatky si však úplnost pojednání, jeho účelné, i když ne vědecké uspořádání, a jeho silný a přehledný výklad vyžadují uznání. Blackstoneovy nedostatky jako právníka jsou nápadnější v jeho pojednání o základních principech a základních děleních práva než v popisu jeho hmotněprávních zásad.
Blackstone se neomezil na práci právního komentátora. Jeho úkolem bylo, zejména když se dotýkal rámce společnosti, najít základ v historii a rozumu pro všechny nejcharakterističtější anglické instituce. V této části jeho díla není mnoho ani filozofie, ani spravedlnosti a Blackstone se obecně projevuje jako uměřený obhájce stávajícího politického a společenského řádu.
Soudobá kritika Komentářů nebyla namířena proti knize jako celku, ale proti jednotlivým bodům. Kritizován byl zejména Blackstonův názor, že nesouhlas v právu je zločinem. Nejškodlivější kritika přišla ke konci Blackstonova života a největší účinek měla po jeho smrti. Filozof Jeremy Bentham ho napadl jako „nepřítele reformace“ – což není překvapivé vzhledem k tomu, že Bentham byl radikální právní reformátor a Blackstone historický vykladač práva. Blackstone však nebyl nutně obhájcem statu quo ani partikulárních zájmů. Jistě věřil, že ústava je „moudře vymyšlená“, ale byl si vědom toho, že má chyby. Některé pasáže z Komentářů by skutečně mohly být citovány ve prospěch parlamentní reformy; například uvedl, že by mohlo existovat „úplnější zastoupení lidu“, což byla poznámka, která vyjadřovala nesouhlas s prohnilými obvody.
Bylo by však absurdní očekávat, že Komentáře budou především výzvou k reformě. Jeho účelem, stejně jako účelem přednášek, z nichž vychází, je vysvětlovat a popisovat. Blackstoneův popis existujícího práva byl přesný a vyčerpávající a byl velmi užitečný pro ty, kdo jej chtěli reformovat. Jeho popis ústavy byl mnohem více v souladu se skutečností, než si někteří jeho kritici připouštěli, a jeho prohlášení o svrchovanosti parlamentu a uznání důsledků svrchovanosti byly významnými úspěchy.
Pokud jsme toto řekli, je stále nesporné, že hodnota Komentářů jako literárního díla snadno převyšuje jejich hodnotu jako pojednání o vládě. Je napsán výstižným a elegantním stylem a jeho jazyk je jednoduchý a jasný. Ať už kvůli svým literárním kvalitám, nebo kvůli lichocení veřejným předsudkům, byl vliv knihy v Anglii mimořádný. Byla přijímána jako autoritativní zjevení práva a pro vzdělané vrstvy v Anglii vykonala stejnou službu, jakou vykonalo pro lidi v Římě vydání jejich dosud neznámých zákonů. Blackstonova kritika anglické ústavy dodnes pravděpodobně vyjadřuje nejhlubší politické přesvědčení většiny Angličanů.
Sláva Blackstona v 19. století byla ve Spojených státech větší než v Blackstonově rodné zemi. Po americké revoluční válce byly Komentáře hlavním zdrojem znalostí anglického práva v americké republice. Dílo, které bylo ve staré zemi učebnicí, se v nové zemi stalo právním orákulem. Výsledky této transpozice nebyly vždy dobré, ale naštěstí se živé právo v Americe utvářelo prostřednictvím místních institucí a zákonodárci a soudci v zemi byli navzdory Komentářům muži z praxe. Koncem 19. století se američtí právníci začali vymaňovat z Blackstonova vlivu a v polovině 20. století už jen málo Američanů četlo Blackstona i jako klasika. Přesto je Blackstone symbolem, který si američtí právníci pamatují.