Toužili jste někdy po spravedlnosti?
Možná vám zloděj rozbil okno u auta a ukradl z něj nově nainstalované rádio. Nebo možná někdo krutě ublížil vašemu blízkému. Ať už se stalo cokoli, doufali jste, že pachatel bude nalezen, aby mohl „stanout před soudem spravedlnosti“.
Jistě, často slyšíte politiky mluvit o stíhání teroristů, aby je „postavili před soud“ za jejich vražedné činy. A bývalí státní zástupci usilující o veřejnou funkci často vedou kampaň o počtu zločinců, které během svého působení „postavili před soud“. V každém případě vnímají spravedlnost jako trest podobný karmě – zločinci se „dočkají spravedlnosti“ prostřednictvím aktu právní odplaty.
Tento běžný způsob vnímání „spravedlnosti“ však, no, není biblický. Přesto se v naší kultuře zakořenil a bohužel nakazil i pohled křesťanů na spravedlnost. Zatímco Ježíš Pilátovi řekl, že jeho vláda není jako vlády tohoto světa, mnozí křesťané mylně představují Boží metody jako nelišící se od těch světských. (Viz Jan 18,36)
Co je to spravedlnost?
Spravedlnost je konání toho, co je správné, což je dáno zákony dané společnosti nebo entity. Například v naší kultuře je zcela spravedlivé udeřit někoho do obličeje během boxerského zápasu, ale je zcela nespravedlivé udělat to při hře baseballu.
Biblická spravedlnost je určena Božími zákony, které jsou zákony designu – protokoly, na jejichž základě je navrženo fungování reality, podobně jako zákony fyziky, zdraví a lásky. Odchylky od jeho zákonů jsou škodlivé a vyžadují, aby je Bůh uzdravil a obnovil, jinak nastane smrt.
Lidé naproti tomu nedokážou vytvořit prostor, čas, život ani zákony, na jejichž základě funguje realita, a tak si vymýšlíme svévolná pravidla, která pak musíme aktivně vymáhat hrozbami trestů.
Božská spravedlnost
Nyní si s ohledem na to ujasněme, jak je to s Boží spravedlností, která je výrazem jeho charakteru nesobecké lásky. Bůh je láska – jeho přirozenost, jeho charakter, jeho bytí je láska! A láska působí tak, že se vždy snaží uzdravovat a obnovovat. Odchylky od Božích zákonů budou mít vždy za následek smrt, pokud Bůh nezasáhne, aby uzdravil a obnovil. Proto je biblická spravedlnost přesně opačná než spravedlnost tohoto světa. A za to můžeme být vděční.
Podívejte se pozorně na tyto pasáže:
- „Zastávejte se chudých a sirotků, konejte spravedlnost vůči trpícím a potřebným“ (Žalm 82,3).
- „Omyjte se. Přestaňte s tím vším zlem, které vidím, že pácháte. Ano, přestaňte páchat zlo a učte se jednat správně. Dbejte na to, aby bylo učiněno zadost spravedlnosti – pomáhejte utiskovaným, sirotkům dejte jejich práva a vdov se zastávejte.“ (Iz 1,16.17 GN)
- „Hospodin čeká, že k vám bude laskavý. Povstává, aby se nad vámi slitoval. Hospodin je Bůh spravedlnosti.“ (Iz 30,18)
- „Toto praví Hospodin dynastii Davidově: ‚Každé ráno dej spravedlnost lidu, který soudíš! Pomoz těm, kdo byli okradeni, zachraň je před jejich utlačovateli.“ (Jeremiáš 21,12 NLT)
Co vidíš? Trestá spravedlnost utlačovatele – nebo vysvobozuje utlačované? V Žalmu 82,3 je zřejmé, že spravedlnosti se dostává utiskovaným a potřebným. Spravedlnost se zastává chudých a sirotků. V Izajáši 30,18 je spravedlnost spojena s Boží laskavostí a soucitem, který je výronem jeho dobrého já, zdrojem života, a tento uzdravující zásah je pro Boha vždy správným a spravedlivým jednáním.
Biblická spravedlnost tedy vysvobozuje utlačované – nikoli trestá utlačovatele.
Co se pokazilo?“
Kde se tedy vzala myšlenka, že spravedlnost spočívá v potrestání utlačovatele – a ne v osvobození utlačovaných, jak to modeluje Bible?“
Když Konstantin před staletími konvertoval, křesťanství se nakazilo pohledem císařského Říma na právo. Pro ně je Boží zákon jako římský zákon, který mocný vládce vnucuje svým poddaným, aby kontroloval jejich chování a zkoušel poslušnost.
Křesťanství ztratilo pravdu, že Boží zákon je zákon, na němž je postaven život: zákon lásky. Boží zákon je konstrukčním principem, na němž je postaven život, aby fungoval. Funguje podobně jako zákon dýchání – pokud tento zákon porušíte tím, že odmítnete dýchat, zemřete.
Přemýšlejte blíže o těchto dvou představách Božího zákona – o konstrukčním protokolu, na němž je postaven život, nebo o vnuceném souboru libovolných zákonů. Pak se zamyslete nad tím, jak vypadá spravedlnost:
Pokud byste viděli někoho blízkého v depresi a se sebevražednými sklony skočit z budovy a měli byste možnost zasáhnout, jaké by pro vás bylo „spravedlivé“ nebo „správné“ jednání? Popadli byste zbraň a zastřelili ho při pádu, abyste ho potrestali za porušení zákona o dobrém zdraví? Nebo byste nafoukli velkou nafukovací matraci, abyste je zachránili?“
Co kdybyste vešli do místnosti a uviděli cizího sebevraha, který se právě oběsil a nyní visí na provaze, čímž porušil zákon dýchání – jaké by bylo „spravedlivé“ nebo „správné“ jednání? Bylo by „správné“ nebo „spravedlivé“ ho polít benzínem a upálit, aby byl potrestán za porušení zákona dýchání?
Nebo by bylo „spravedlivé“ či „správné“ přeříznout provaz, abychom je zachránili?
Podle Bible je to spravedlnost – vysvobodit či zachránit utlačované! Porušení Božího zákona má automaticky za následek smrt, pokud Stvořitel nezasáhne, aby uzdravil a obnovil. Zjišťujeme tedy, že Bůh skrze Krista nepůsobí proto, aby trestal hříšníky, ale aby vysvobodil ty, kteří jsou hříchem utlačováni!“
Svoboda ve spravedlnosti
Přijímáme-li verzi císařského Říma o Božím zákoně jako o ničem jiném než o souboru vnucených zákonů, ve skutečnosti překrucujeme Boží charakter a učíme, že když se zákon poruší, Bůh musí použít svou moc, aby porušitele zákona potrestal. Boží spravedlnost již není vnímána jako osvobození utlačovaných, ale jako pronásledování a ničení utlačovatelů. A to způsobuje, že lidé hledají u Boha spíše ochranu než uzdravení z hříchu.
Bůh je láska – jeho přirozenost, jeho zákon je láska. Nenechte se zmást hodnotami hříšného světa. Vraťte se k Bohu skutečné spravedlnosti, k Bohu, který tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna, ne aby svět odsoudil, ale aby skrze něj vysvobodil utlačované! (Viz Jan 3,16.17)
.