Typy vodonosných vrstev

Typy vodonosných vrstev

Podrobněji existují tři hlavní klasifikace vodonosných vrstev, které jsou definovány jejich geometrií a vztahem k topografii a geologii podloží (obrázky 6-9). Jednoduchý akvifer zobrazený na obrázku 6 se označuje jako neohraničený akvifer, protože formace akviferu sahá v podstatě až k povrchu terénu. V důsledku toho je vodonosná vrstva v tlakové komunikaci s atmosférou. Neuzavřené zvodně se také nazývají zvodně, protože hladina podzemní vody označuje vrchol systému podzemních vod.

Druhým běžným typem zvodně je uzavřený zvodeň, která je izolována od tlakové komunikace s nadložními nebo podložními geologickými formacemi – a s povrchem země a atmosférou – jednou nebo více omezujícími vrstvami nebo omezujícími jednotkami. Omezené vodonosné vrstvy se od neomezených liší dvěma základními a důležitými způsoby. Zaprvé, uzavřené vodonosné vrstvy jsou obvykle pod značným tlakem, který může pocházet z doplňování vody ve vyšší nadmořské výšce nebo z hmotnosti nadložních hornin a půdy (známé jako nadloží). V některých případech je tlak natolik vysoký, že vrty navrtané do zvodně jsou volně průtočné. Tato podmínka vyžaduje, aby tlak vody ve vodonosné vrstvě byl dostatečný k tomu, aby vyhnal vodu do vrtu a nad zemský povrch, a takové vrty se nazývají artézské vrty (obr. 7). Za druhé, uzavřené zvodnělé vrstvy obvykle zůstávají nasycené v celé své tloušťce, i když je voda odebírána čerpacími vrty. Voda odebíraná z vodonosné vrstvy pochází pouze z odtlakování vodonosné vrstvy – kombinace odtlakování a rozpínání samotné vody a uvolnění vodonosné formace při snížení tlaku (Obrázek 8).

Obrázek 6. Voda odebraná z vodonosné vrstvy pochází pouze z odtlakování vodonosné vrstvy – kombinace odtlakování a rozpínání samotné vody a uvolnění vodonosné formace při snížení tlaku (Obrázek 7). Schéma příčného řezu znázorňující vrstevnatý systém se svrchní neohraničenou zvodní nad omezující jednotkou, pod níž se nachází omezená zvodeň. Všimněte si hladiny vody ve dvou vrtech: V neohraničené zvodni je hladina vody ve studni stejná jako výška hladiny podzemní vody. V uzavřeném zvodnění je hladina vody vyšší než horní hrana zvodnělé vrstvy – to znamená, že zvodeň je plně nasycena a že voda je pod tlakem.
Zdroj: USGS Water Science Photo Gallery

Obrázek 7. Artézská studna v jižní Georgii
Zdroj: USGS Water Science Photo Gallery

Obr. 8. Schéma znázorňující účinky čerpání ze studny v neohraničeném vodonosném horizontu (vlevo) a v ohraničeném vodonosném horizontu (vpravo). Při čerpání z neuzavřených zvodní dochází v důsledku odběru vody k poklesu hladiny podzemní vody a pórové prostory se stávají nenasycenými. Čerpání v uzavřených zvodnělých vrstvách snižuje tlak vody, ale pórový prostor zůstává plně nasycený.
Zdroj: W.M. Alley et al., 1999, USGS Circular 1186: Sustainability of Groundwater Resources

Třetím hlavním typem zvodně je perched aquifer (obrázek 6). Perched aquifers se vyskytují nad diskontinuálními akvitardy, které umožňují podzemní vodě, aby se nad nimi „nakupila“. Tyto zvodnělé vrstvy jsou perchední v tom smyslu, že se nacházejí nad regionální hladinou podzemní vody a v regionální vadózní zóně (tj. pod perchední zvodní je nenasycená zóna). Rozměry perchedních akviferů jsou obvykle malé (dáno klimatickými podmínkami a velikostí vrstev akvitardu) a objem vody, který obsahují, je citlivý na klimatické podmínky, a proto je velmi proměnlivý v čase.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.