Stručné dějiny zvuku ve filmu

Některé z největších okamžiků filmové historie vás zasáhnou do uší dříve než do očí a doznívají ještě dlouho po odchodu z kina: První tóny Johna Williamse v hlavní znělce Hvězdných válek, Boogerovo nesoutěžní říhnutí ve filmu Pomsta šprtů. Ale pro zvukový tým filmu je to také zachycení a zprostředkování zvukových jemností mezi těmito nezapomenutelnými okamžiky, které dělají film skutečně nezapomenutelným.

„Dlouho se říkalo, že ve zvuku odvedete skvělou práci, když si jí nikdo nevšimne,“ říká Gary Rydstrom. Rydstrom je sedminásobným držitelem Oscara za zvukovou režii a mixáž ve společnosti Skywalker Sound a v oboru se pohybuje od roku 1984, kdy prorazil jako zvukový technik při natáčení filmu Indiana Jones a chrám zkázy. Této poněkud nepolapitelné známky úspěchu je v průběhu let stále snazší dosáhnout díky divokému technickému pokroku, který tento obor zažil od dob němých filmů na počátku 20. století.

Tento obsah je importován z YouTube. Je možné, že stejný obsah najdete v jiném formátu, nebo se vám podaří najít více informací, na jejich webových stránkách.

Od počátku kinematografie byly podniknuty tuny experimentálních pokusů o dokonalejší spojení zvukové a vizuální zábavy – než se na scéně objevily mluvené filmy, vzniklo téměř 40 různých variant, mnoho jednorázových. Produkce jako Don Juan z roku 1926 obsahovaly hudbu a zvukové efekty, ale žádné dialogy – teprve Jazzový zpěvák promluvil k divákům v roce 1927 a revoluce mluvících filmů se v Hollywoodu (i mimo něj) skutečně ujala.

„Dlouho se říkalo, že ve zvuku odvedete skvělou práci, když si jí nikdo nevšimne.“

Film byl natočen technologií Vitaphone, zvukem na disku, která zahrnovala pečlivý proces nahrávání veškerého zvuku na jedinou fonografickou desku a jeho následnou synchronizaci v reálném čase s projekcí (podobně jako při klasickém experimentu na vysokoškolské koleji, kdy si pustíte Dark Side of the Moon tak, aby začínal ve stejnou dobu jako třetí řev lva MGM na začátku Čaroděje ze země Oz). Ve válkách formátů ve 20. letech 20. století však nakonec zvítězila mnohem spolehlivější metoda zvuku na filmovém pásu (neboli „optický zvuk“), která se stala průmyslovým standardem až do digitální revoluce.

V mezidobí však filmaři nejen zvládali toto rozvíjející se řemeslo, ale také posouvali technologické hranice, aby sloužily jejich stále ambicióznějším vizím. V čele tohoto náporu stál v 70. letech 20. století George Lucas, uprostřed produkce riskantní sci-fi space opery s názvem Star. Monofonní zvuk – kdy zvuk vychází z jediného kanálu nebo reproduktoru umístěného v přední části kina – tomuto filmu nemohl dostát. Lucas se spojil se zvukaři ze společnosti Dolby a společně vytvořili první z řady významných spoluprací: Dolby Stereo. Poprvé se zvukové efekty ozývaly ze čtyř kanálů – a burácely. Byla to téměř okamžitá revoluce.

Od té chvíle se společnost Dolby prosadila jako inovátor v oblasti filmového zvuku. V roce 1991 se film Batman se vrací stal prvním filmem vydaným ve formátu Dolby Digital 5.1, který obsahoval zvuk vycházející zleva, zprava a ze středu vpředu, plus zprava a zleva. Byl to zásadní posun pro diváky a také pro tvůrce v zákulisí.

„Digitál změnil všechno,“ říká Rydstrom. „Když jsem začínal, měli jsme velké tlusté kusy magnetické pásky a dabéry, které jste museli fyzicky stříhat. Možnost manipulovat se zvuky digitálně znamenala obrovskou křivku učení, ale bylo to tak vzrušující, že na tom nezáleželo.“ Digitální technologie také způsobila revoluci v oblasti mixážních pultů. „První film, který jsem dělal s Jamesem Cameronem, byl Terminátor 2 , a neměli jsme žádnou počítačovou paměť. Další, který jsem pro něj dělal, byl Titanic , a ten rozdíl byl propastný.“

Když v roce 2010 vyšel Příběh hraček 3, byla naplánována strategicky načasovaná reedice Příběhu hraček a Příběhu hraček 2, doplněná o 3D upgrade. Postprodukční supervizor společnosti Pixar Paul Cichocki viděl v této souhře příležitost. „Takže jsme na nich už ‚plussovali‘ vzhled,“ vzpomíná. „Otázka zněla: ‚Co můžeme udělat zvukově, abychom to posunuli na jinou úroveň?“. Cílem bylo, aby byl zvuk více směrový a obklopující, a řešením byl Dolby Surround 7.1, který umístil reproduktory i do zadní části kina.

A nyní je tu Dolby Atmos. V systému Atmos zvuky neproudí jen kanály – stávají se „objekty“, které lze choreograficky rozmístit po prostoru a umístit na konkrétní místa v konkrétních okamžicích, aby se maximalizovalo, no prostě všechno. S tímto vícerozměrným zvukovým zjevením nové úrovně jsem se seznámil, když jsem před několika lety v Dolby HQ viděl Gravitaci – film, který jsem cítil v útrobách a kostech ještě nejméně týden poté.

Tento obsah je importován z Vimea. Je možné, že stejný obsah najdete v jiném formátu nebo že na jejich webu najdete další informace.

Tento rok je film Inside Out – další výtvor Atmosu – nominován na Oscara za nejlepší animovaný film. Zde je exkluzivní video s režisérem Petem Docterem a producentem Jonasem Rivierou, kteří hovoří o výzvách při hledání hlasů v hlavě a jejich vyjádření divákům.

Tento obsah je importován ze služby Vimeo. Je možné, že stejný obsah najdete v jiném formátu, případně najdete více informací, na jejich webových stránkách.

„Společnost Dolby tradičně masteruje,“ říká Stuart Bowling, ředitel společnosti Dolby pro obsah a kreativní vztahy. „S Atmosem překračujeme rámec pouhé existence jako masteringového nástroje – museli jsme vytvořit plug-in pro pohyb zvuku v tomto prostředí a vytvořit nový masteringový box.“ Tyto přesné manipulace a rostoucí dynamický rozsah toho, co můžeme slyšet v kinech – a doma i na cestách – jsou významné. „Tento vývoj vždy přibližuje zvukový zážitek z filmů tomu, jak slyšíme skutečný život,“ říká Rydstrom.

Vytváření toho, co slyšíme v reálném životě, pro film je však „nepříjemně pracné“, říká Rydstrom. Aby se to podařilo, potřebují tito profesionálové technické know-how, ale také chápavé ucho; není to nutně tím, že by slyšeli lépe než my, lidé mimo obor, ale prostě jen tím, že slyší jinak.

„Věnuji větší pozornost zvukům v mém životě,“ říká. „Myslím, že mám nadměrné povědomí o emocionálním účinku zvuku. Něco jako vrznutí dveří od obrazovky může mít u lidí emocionální odezvu.“

Takže jak takový filmový zvukový párek vzniká?“

„U hraného filmu je hlavním úkolem, aby bylo herectví čisté a nádherné a oproštěné od všeho kolem,“ říká Rydstrom. „Takže při natáčení filmu Most špiónů bylo cílem nahrávání na place získat čistého Toma Hankse – nechcete ztratit nic z jeho výkonu.“ (Je třeba poznamenat, že Rydstrom je za svou práci na tomto filmu nominován na Oscara za nejlepší počin v oblasti mixáže zvuku.) Tento zvuk sám o sobě je však „téměř antiseptický“, záměrně zbavený co největšího množství okolního hluku nebo šumu v pozadí.

„Věnuju větší pozornost zvukům ve svém životě. Myslím, že mám nadměrné povědomí o emocionálním působení zvuku. Něco jako vrznutí dveří od paravánu může mít u lidí emocionální odezvu.“

To samé platí v mnoha ohledech pro moderní animaci – zachycení hlasů je klíčové. „Herce nahráváme zhruba tři roky od vydání,“ říká Cichocki. „A všechny herce nahráváme ještě před animací. To umožňuje hercům být svobodní a neomezení – skutečně hrát. Nahrajeme jejich výkon a ten se pak vrátí k animátorům, aby do něj mohli přidat ty osobní kousky.“

Jedná se téměř o obrat o 180 stupňů oproti počátkům mluvených filmů, kdy herci museli trénovat své umění téměř v naprosté službě omezením a možnostem nahrávací techniky. Podle knihy Motion Picture Sound Engineering, sborníku přednášek a článků v pevných deskách vydaného v roce 1938, byly mikrofony a nahrávací systémy „roboty, které snímají vše, co je v jejich dosahu, a zaznamenávají to, jak nejlépe dovedou. V každém případě je řízení robota, zajištění mozku pro mikrofon, přeneseno na zvukaře.“

Nebylo tomu tak. Tato scéna z filmu Zpívání v dešti – jednoho z nejlepších filmů všech dob, ale také trefného pohledu na logistické problémy Hollywoodu v přechodném období mezi němými a mluvenými filmy – ukazuje, jak náročné bylo získat dobrý záběr.

Tento obsah je importován z YouTube. Je možné, že stejný obsah naleznete v jiném formátu, nebo se vám podaří najít více informací, na jejich webových stránkách.

Tak co dál? Při každém zážitku v systému Atmos, který vám způsobí husí kůži – v kinech, doma, dokonce i na mobilních zařízeních a ve virtuální realitě – dochází ke stejně vzrušující renesanci v tvorbě bláznivě ambiciózních projektů nezávislých autorů; a ti využívají nástroj, který máte právě teď v kapse.

Loni se režisér Sean Baker dostal na titulní stránky novin svým debutem Tangerine (Mandarinka) ze Sundance – dobrodružství dvou transsexuálních sexuálních pracovnic v Los Angeles na Štědrý den -, který byl celý natočen na iPhone 5. V roce 2012 se mu podařilo natočit film, který se dostal do kin. Letos Matthew A. Cherry – bývalý hráč NFL, který se stal filmařem – uvede na SXSW svůj druhý celovečerní film 9 Rides, který je označován za první film natočený výhradně na iPhone 6S v rozlišení 4k.

„Kolem natáčení filmů je takové tajemno,“ říká Cherry. „Dřív jsem si myslel, že každý film je záležitost za několik milionů dolarů. Tradičně bylo vždycky nejtěžší sehnat vybavení, protože bylo tak drahé, ale dneska má iPhone každý. Existují aplikace, které umožňují používat iPhone jako mikrofonní sadu.“

Tato demokratizace technologií, stejně jako libovolný počet všudypřítomných online platforem pro sdílení práce se světem, dává těm, kteří nemají zázemí, ať už finanční nebo jiné, možnost vidět své vlastní vize realizovat.

„Spoustu času si na to musíte přijít sami,“ říká Cherry. „Ale u každého filmu jako Tangerine, jako je ten náš, si myslím, že se toho začne chytat čím dál víc lidí.“

Tento obsah je vytvořen a spravován třetí stranou a importován na tuto stránku, aby uživatelé mohli poskytnout své e-mailové adresy. Další informace o tomto a podobném obsahu můžete najít na adrese piano.io

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.