Umučení Jana Křtitele
Herodes Antipas se usmál a souhlasně přikývl. Jeho nevlastní dcera Salome* se před ním a hosty narozeninové oslavy pohupovala a točila, její půvabná postava je naplňovala touhou. Její vystoupení skončilo a Herodes i hosté zatleskali. Rozpálen svými smysly a náladou okamžiku Herodes zvolal: „Ptejte se mě, na co chcete – až na polovinu mého království – a je vaše!“ A na stvrzení svého slibu složil velkou přísahu.
Jako tetrarcha (vládce jedné čtvrtiny římské provincie) byl Herodes i na poměry prvního století více než schopen poskytnout slušný dar. Chtěla by Salome náhrdelník s drahokamy? Věno? Dům? Herodes a hosté čekali, až uslyší její žádost. Dívka sama váhala. Nebyla si jistá, o co má žádat, a tak si se svou matkou šeptala.
Dole v kobkách Herodovy pevnosti (jménem Machaerus) se mělo rozhodnout o osudu jednoho muže. Jan Křtitel byl pod zámkem v jedné z těchto ponurých kobek. Důvod byl následující: pokáral Heroda za to, že ukradl manželku jinému muži – Herodiadě. Tato žena byla provdána za Herodova tichého nevlastního bratra Filipa. Herodias se rozzuřila a přesvědčila Heroda, aby Jana zatkl. Herodes byl až příliš ochotný; byl podezřívavý k velkým zástupům, které Jan přitahoval.
Jakmile však Herodes dostal Jana do vězení, promluvil si s ním a zjistil, že se mu ten člověk líbí. Nerozuměl tomu, co Jan říká o svatosti a spasení, ale zdálo se, že by to měl slyšet. Místo aby Jana popravil, udělil mu právo návštěv. Poprava by byla stejně špatný nápad: Proč je rozčilovat a riskovat vzpouru?
Salomeus se obrátil na Heroda. Zjevně se už rozhodl. Hosté i král se otočili, aby slyšeli, co bude žádat.
„Dejte mi teď hlavu Jana Křtitele na podnose!“ řekla dívka.
I ta bezohledná, zatvrzelá cháska musela při té hrůzné žádosti prudce vydechnout. Jak rychle se shovívavá nálada rozplynula. Změnila se Herodova tvář? Tady byl trapný požadavek! Byl zvyklý uvažovat o lidech jako o věcech, zvyklý stínat lidi podle rozmaru, nikdy ho nenapadlo říci: „Neúplatný prorok jako Jan Křtitel má větší cenu než celé mé království.“
Pohlédl na své hosty a viděl jen jedno. Pokud si chtěl zachovat tvář, musel svůj slib splnit. Nařídil tedy popravu. Podle dávné tradice byl Jan sťat v tento den, 29. srpna, pravděpodobně kolem roku 28 n. l.
Co se stalo s Janovou hlavou, nevíme. Přišli jeho učedníci a tělo pohřbili. Ostatky, které údajně patřily jemu, byly později převezeny do Alexandrie v Egyptě a uloženy ve speciálně postaveném kostele.
Když se tuto zprávu dozvěděl Janův bratranec Ježíš, zasáhlo ho to stejně silně jako každého z nás. Pokusil se sám na nějaký čas utéct. Jan, který hlásal Kristův příchod a připravoval se na mesiášskou službu, byl zbytečně mrtev v nejlepších letech svého života.
O osudu Salome nemáme žádné jisté informace. Herodes a Herodias se drželi při sobě a až do své smrti konali zoufalé a ďábelské činy.
Biblický text o smrti Jana Křtitele
Tenkrát tetrarcha Herodes uslyšel zprávy o Ježíši a řekl svým služebníkům: „To je Jan Křtitel, vstal z mrtvých! Proto v něm působí zázračné síly.“ A tak se stalo. Herodes zatkl Jana, spoutal ho a zavřel do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože mu Jan říkal: „Není dovoleno, abys ji měl“. Herodes chtěl Jana zabít, ale bál se lidu, protože ten Jana považoval za proroka. V den Herodových narozenin tančila Herodiadina dcera pro hosty a Herodovi se tak zalíbila, že jí přísahou slíbil, že jí dá vše, o co požádá. Na popud své matky řekla: „Dej mi tady na míse hlavu Jana Křtitele.“ Herodes se na ni usmál. Král byl zarmoucen, ale kvůli přísaze a hostům na večeři nařídil její žádosti vyhovět a nechal Janovi ve vězení setnout hlavu. Jeho hlava byla přinesena na podnose a podána dívce, která ji odnesla své matce. Přišli Janovi učedníci, vzali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli a řekli to Ježíšovi. ~ Matouš 14,1-12
Herodias tedy chovala vůči Janovi zášť a chtěla ho zabít. To se jí však nepodařilo, protože Herodes se Jana bál a chránil ho, protože věděl, že je to spravedlivý a svatý muž. Když Herodes Jana slyšel, byl velmi zmaten ; přesto ho rád poslouchal. Nakonec přišla vhodná chvíle. V den svých narozenin uspořádal Herodes hostinu pro své vysoké úředníky a vojenské velitele a přední muže z Galileje. Když přišla Herodiadina dcera a zatančila, potěšila Heroda i jeho hosty na večeři. Král dívce řekl: „Požádej mě o cokoli, co budeš chtít, a já ti to dám.“ Dívka se rozzářila. A přísahou jí slíbil: „Cokoli si řekneš, dám ti, až do poloviny svého království.“ A tak se Herodes rozhodl, že jí dá vše, o co si řekne. Dívka vyšla ven a zeptala se své matky: „O co mám požádat?“ „O co?“ zeptala se matka. „Hlavu Jana Křtitele,“ odpověděla. Dívka ihned přispěchala s prosbou ke králi: „Chci, abys mi hned teď dal hlavu Jana Křtitele na podnose.“ Král se velmi trápil, ale kvůli přísaze a hostům na večeři ji nechtěl odmítnout. Okamžitě tedy poslal kata s příkazem, aby přinesl Janovu hlavu. Ten odešel, ve vězení Janovi setnul hlavu a přinesl mu ji na podnose. Předložil ji dívce a ta ji dala své matce. Když se to dozvěděli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu. ~ Mk 6,19-29
* Jméno Salome není biblické, ale uvádí se podle tradice.
Bibliografie:
- Foto podle formy PxHere
- Bible. Nový zákon. Různé verze.
- Butler, Alban. Životy svatých. Různé verze.
- „Jan Křtitel, svatý“. Oxfordský slovník křesťanské církve. Editoři: F. L. Cross a E. A. Livingstone. Oxford, 1997.
- Souvay, Charles L. „Svatý Jan Křtitel“. Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton, 1914.
Poslední aktualizace 2020
.