Nedávno bylo oznámeno, že Fender postupně přestane používat jasan pro sériově vyráběné modely elektrických kytar. V prohlášení společnosti bylo vysvětleno, že „v zájmu zachování našeho odkazu konzistence a vysoké kvality jsme ve společnosti Fender učinili rozhodnutí odstranit jasan z většiny našich běžných výrobních modelů. To málo jasanu, které jsme schopni zajistit, bude nadále k dispozici ve vybraných, historicky vhodných vintage modelech, podle dostupných zásob.“
Ačkoli olše zůstává nejoblíbenějším tvrdým dřevem pro korpusy Fender, vazbu amerického giganta na jasan nelze podceňovat – byl v podstatě jediným, který používali pro kytary a baskytary vyrobené v letech 1950 až 1956 a úspěšně se prodává dodnes.
Justin Norvell, výkonný viceprezident produktové divize společnosti Fender, zde Guitar World exkluzivně seznamuje s důvody tohoto rozhodnutí a s tím, jak chce firma v této náročné době postupovat dál…
Vzhledem k tomu, jak daleko sahá historie značky Fender a jasanových korpusů, nemohlo to být snadné rozhodnutí….
Leo říkával: „Když mám 100 dolarů na to, abych něco vyrobil, utratím 99 dolarů za to, aby to fungovalo, a 1 dolar za to, aby to bylo hezké.“
„Je to něco, co nikdo z nás nebral na lehkou váhu – jasan je součástí DNA toho, co ve společnosti Fender děláme. Zaprvé, když se vrátíme do historie, loutnařství mimo Fender vždy používalo věci jako smrk, ale také exotické tropické tvrdé dřevo.
„Protože Leo byl mnohem pragmatičtější, říkával: ‚Když mám 100 dolarů na to, abych něco vyrobil, utratím 99 dolarů za to, aby to fungovalo, a 1 dolar za to, aby to bylo hezké‘. Používal materiály, které byly běžně dostupné. Chodil do dřevařství a dřevo jako olše, jasan a javor bylo snadno k sehnání.
„Náš hlavní dřevař mi řekl, že jasan vlastně ani neměl odbyt nebo využití, dokud nevznikly americké baseballové pálky a elektrické kytary, a to kvůli Fenderu. Mýtili jasanové lesy, aby uvolnili místo pro pěstování jiných věcí. Takže jasan je dřevo, které sahá až do prvopočátků Fenderu – Esquiry, Broadcastery, ’54 Straty a tak dále…“
Co přesně vás vedlo k rozhodnutí přestat používat jasan pro vaše sériové modely?
„Postupem času se v okolí Kanady a Michiganu objevil brouk Emerald Ash Borer, který začal jasan ničit. Na severu tento jasan nepoužíváme, protože je opravdu těžký… používáme bahenní jasan, který je dole na jihu.
„Zkoušeli dělat všechno možné, zaváděli nepůvodní druhy, které by brouky požíraly, pesticidy, házeli všechno na zeď a nic nezastavilo řádění tohoto invazního škůdce, který nebyl původní a nevím, jak se sem dostal.
„Prožírá si cestu lesem a jasan za pár let úplně zmizí. Asi jako když se ve 30. letech zničil kaštan americký a je po něm. Tohle není tak, že to zmizí na pár sezón a nakonec to zase vyroste.“
Takže je to do jisté míry závod s časem?
Prostě se to dostalo do bodu, kdy jsme to nemohli dát do výrobní kytary a říct všem, že můžeme vyrobit něco, co už neseženeme
„No, my jsme závodili s tím broukem, ale pak na frontě klimatických změn jsou ty povodně, které přicházejí a ustupují, v tu chvíli jdeme pro ten popel. Máme rádi dřevo z vody, je poréznější, a tak získáváme světlý bahenní jasan. Používáme vlastně jen spodní část stromu, kde je voda.
„Ale povodně neustupují, takže tyto oblasti jsou dvě třetiny roku pod vodou a došlo to tak daleko, že tam sedíme šest nebo osm měsíců a čekáme na popel, který nemůžeme spolehlivě získat. Brouk stále přichází tam, kde jsou nebo nejsou povodně, takže se to opravdu zužuje.
„Přijde den, kdy už nebude nic, a to víme už tři nebo pět let. Prostě to dospělo do bodu, kdy jsme to nemohli dát do výrobní kytary a říct všem, že můžeme vyrobit něco, co už neseženeme.
„To znamená, že pravděpodobně bude ještě pár hodů a hladomorů, než ten druh úplně zmizí. Pokud získáme popel, použijeme ho a vyrobíme limitované edice. Ale bohužel vzhledem k okolnostem bude naše produkce jasanu končit.“
Co ještě lze udělat pro záchranu budoucnosti kytar s jasanovým tělem?“
„Začali jsme se zabývat jasanem, který je o něco těžší, a pracujeme na různých technikách komorování, které by umožnily, aby neměl 12 nebo 13 kilogramů.
„Už jsme dělali prototypy těžšího jasanu s komorováním, nedávno jsme vlastně měli Kennyho Waynea Shepherda, aby vyzkoušel rozdíl, a podle něj zněly a byly skvělé. Takže právě teď vymýšlíme pár věcí, abychom umožnili jasanu žít o něco déle a co nejlépe využili vzácný zdroj.
„Existuje společnost Roots Of Rock a myslím, že našli jeden kmen jasanu, který je odolný vůči tomuto brouku Borer. Pracujeme v konsorciu na tom, abychom ho pomohli znovu vysadit v oblasti Detroitu a Michiganu, ale to bude trvat tak 30 let. Alespoň budeme mít zase jasan, na rozdíl od kaštanu, který je úplně pryč.
„Tam, kde můžeme získat a skladovat jasan, to uděláme, ale pravděpodobně se stane spíše prémiovou záležitostí pro vyšší třídu amerických a Custom Shop věcí. Dříve jsme používali jasan až po Squier! Bude to mnohem omezenější.“
Jsou nějaké jiné dřeviny, které by se mohly vyrovnat vizuálním a tónovým vlastnostem jasanu?
„Ano, díváme se na jiné dřeviny – jsou některé, které jsou pro Fender velmi značkové, například borovice. Té bylo kdysi slušné množství – vyrobili jsme několik kytar z borovice a nedávno jsme ji dokonce použili. Takže se díváme na praženou borovici – lidé se obávají, že je měkká, i když některé druhy jsou měkčí než jiné.
Není to rozhodnutí, že bychom opouštěli jasanový byznys, je to spíš přizpůsobení se novému normálu
„Sassafras je další, právě jsme udělali sassafrasový Strat Erica Johnsona, který byl založen na jeho skutečném z 50. let. Opět, Leo Fender byl pragmatik, řekl by: ‚Co máš dneska? Obě mají podobnou kresbu vláken jako jasan a jsou zvukově podobné. Zkoumáme i další, například západní cedr.
„U jasanu jde o estetiku – některé modely jsou lakované jednobarevně, ale přírodní nebo sunburstové tělo z jasanu bude mít tu kresbu, která se spoustě lidí líbí.“
„Není to rozhodnutí, že bychom opouštěli jasanový byznys, je to spíš přizpůsobení se novému normálu. Borovice je skvělé dřevo. Dělali jsme hodně regenerované borovice ze stodolového dřeva, které pochází ze středu Ameriky. Lidé je přijali dobře a říkali, že zní skvěle, takže to je cesta, kterou se vydáme.
„Jasan netvoří největší procento našeho obchodu – samozřejmě nejvíce používáme olši. Ale pro ty, kteří trvají na jasanu, je to tak, jak to je, kvůli nedostatku, který vždycky zvyšuje poptávku. Pro nás hledáme způsoby, jak uskladnit a udržet to, co máme, aniž bychom se museli obávat brouků.
„Právě jsme dělali Dragon Tele Jimmyho Page, které mělo jasanové tělo, takže pro reedice budeme toto dřevo potřebovat. Jde o to najít rovnováhu, a to právě teď znamená vyřadit ho z běžné výroby, od řady Vintera až po American Pro. Tím se přizpůsobujeme tomuto nedostatku.“
Pro ty, kteří nikdy neměli možnost přímého srovnání, jaké jsou hlavní rozdíly mezi jasanem a olší?“
„Je to zajímavé. Hodně lidí hlasuje očima… jasan má mnohem výraznější, vířivější kresbu vláken ve srovnání s olší, která je vzhledově jednotnější.
„Když jsme předělávali některé kytary, vyrobili jsme přesně tyto kytary ze všeho stejného, stejné krky, stejné díly – na každé jsme změnili jen jednu věc. Dělali jsme jasan versus olši, abychom slyšeli rozdíly. Jasan byl mou tónovou preferencí, má trochu víc vybrnkávání ve středech. Olše má více špiček.
„Řekl bych, že jasan má skvělý zvuk, zvlášť když si doma sám jamuješ. Když hrajete s kapelou a potřebujete se prosekat, olše má lepší špičky a umožňuje vám nárokovat si více prostoru ve skladbě. Ale jasan má v sobě vřelost, to na něm lidé milují.
Můžete vytáhnout tři nebo čtyři kytary vyrobené ve stejný den a každá bude cítit a rezonovat jinak… to je na tom to krásné
„Olše je konzistentnější a zabírající zvuk v mixu. Je to jen otázka preferencí. Každý kus dřeva je jiný. Nedávno jsme měli obložených šest kytar Toma Morella a procházeli jsme je s Tomem a každá zněla trochu jinak, právě kvůli tomu, jak se krk a tělo spojují.
„Je to jako recept, můžete ho dělat znovu a znovu, vždycky bude trochu jiný. Dřevo má svůj vlastní charakter, můžete vytáhnout tři nebo čtyři kytary vyrobené ve stejný den a všechny budou cítit a rezonovat jinak… to je na tom to krásné.“
Jsou nějaké další kroky, které Fender podniká, aby byl ohleduplný k životnímu prostředí?“
„Především je důležité říct, že olše a javor jsou rychle rostoucí a rychle se množící dřeva, ne jako tropická exotická tvrdá dřeva, kde je mnohem více regulací a starostí. Dokonce i mahagon, který používáme pro Acoustasonics, byl získán tak, aby byl co nejudržitelnější, jaký jsme mohli najít. U všech našich dřevin máme úplný řetězec kontroly, abychom od samého začátku přesně věděli, odkud pocházejí.
„Hodně pracujeme s regenerovanými materiály. Díváme se na městské stromy. Je tolik materiálů, které se dají použít, pořád hledáme, protože to je v Leově duchu, rozhlížet se kolem sebe a vytvořit z toho něco, co skvěle funguje. Na práci ve Fenderu je skvělé, že nic není dál než pár šroubků, vždycky můžeš věci vyměnit!“
„Když Bob Taylor přešel z obyčejného ebenu na pruhovaný eben, vysvětlil proč – jen 10 % je skutečně černých. Jediný způsob, jak to zjistit, je pokácet strom, takže to můžeš udělat a pak zjistíš, že není úplně černý, takže pak nechají strom hnít na dně džungle. 90 % toho, co se pokácí, se nevyužije.
„Tak jsme začali používat i pruhované ebenové dřevo, to naše vlastně dostáváme od něj, je to eben s charakterem. Jednotný tmavý eben je hezký, ale pruhy jsou jedinečné a hezké, dávají nástrojům charakteristický vzhled.“
Vzhledem k tomu, co se teď děje ve světě, budou ještě letos oznámeny produkty plánované k uvedení na letní NAMM?“
„Myslím, že nás čekají nějaké výzvy, věci se mohou zpozdit, ale naše plány jsou jen pokračovat vpřed. Zvláště teď budou kytaristé dychtit po něčem novém a vzrušujícím, co je bude inspirovat. Myslím, že až všichni vyjdeme zpátky na světlo a upravíme si oči, naší myšlenkou je pokračovat v našem plánu vydávání nových produktů.
U všech našich dřev máme plný řetězec kontroly, abychom hned od začátku přesně věděli, odkud pocházejí
„Možná je rozvrhneme jinak, některé možná posuneme o několik měsíců, ale určitě budeme mít sortiment nových výrobků v druhé polovině roku – už jsme s nimi hodně daleko.“
Nakonec, jaké byly tvé nejoblíbenější kytary, které jsi v průběhu let vlastnil?“
„Momentálně je mou nejoblíbenější kytarou hráčská, ne stoprocentně originální, Jazzmaster z roku 1963 a ta věc zní skvěle. Taky mám Telecastera, který je vyrobený z regenerovaného sekvojového dřeva z kozlíkového mostu z Goldrush v severní Kalifornii… tyhle dvě jsou hlavní, které střídám. Pak mám repliku Custom Shop Strat z roku 1965 v barvě Daphne Blue s kostkovanou povrchovou úpravou. Jsem hlavně Stratař jen proto, že jsem na něm vyrůstal a z toho vychází můj styl.
„Měl jsem pár kytar, které přišly a odešly, a lituju, že jsem se s nimi rozloučil. V devadesátých letech mi jeden kamarád nabídl Tele Deluxe s tremolem z roku ’74 nebo ’76. Měl jsem na ní kytaru, kterou jsem si koupil. Chtěl za ni 450 dolarů a já si nebyl jistý. Vzpomínám si, jak jsem byl o deset let později v obchodě s kytarami a tam byl jeden za 4 500 dolarů! Obecně se snažím nechat si všechno, co mám.
„Ve skutečnosti jsem žil ve Velké Británii a chodil jsem tam několik let od 11 do 15 let na gymnázium, kde jsem dostal svou první kytaru. Tu jsem prodal, než jsem se přestěhoval zpátky, ale od té doby jsem si v podstatě všechny nástroje nechal. Zdá se, že se s nimi nemůžu rozloučit. Jen pár věcí mi uteklo – byl tam krásný Bandmaster z roku 64, kterého jsem se zbavil, takže ten mi rozhodně chybí.“
Aktuality