Čínský bylinkář Li Ching-Yuen se dožil 256 let

„Žij dlouho a dobře!“ Tento pozdrav, doprovázený legendárním vulkánským gestem ruky v populárním seriálu Star Trek, byl způsobem, jakým pan Spock přál štěstí někomu, koho měl rád, koho obdivoval nebo koho si vážil

Jsou to slova opakující náboženské požehnání „Pokoj s tebou“. Je v nich také určitý pocit: „Myslím, že je to moje dobrodružství, můj výlet, moje cesta, a myslím, že můj postoj je, ať si třísky padají, kam chtějí“. Odráží to názor na vnitřní mír a na to, jak žít svůj život obecně.“

Všichni bychom se mohli shodnout na tom, že to je nějakým způsobem konečný cíl v životě každého z nás, dělat věci, které nám nakonec přinesou mír. Na rozdíl od všech legend, které předpovídají zázračný pramen mládí, považuje starověké učení schopnost člověka udržet si vnitřní klid ve svatyni za odpověď na věčné mládí a na dlouhý a blahobytný život. Někteří dosáhli tak vysoké úrovně blahobytu a dlouhověkosti, že je to nepochopitelné.

Podle Světové zdravotnické organizace jsou Japonsko a Švýcarsko na předních místech v průměrné délce života u obou pohlaví s 83,5 lety. Nejdelší oficiálně zaznamenaná délka lidského života pochází z jižní Francie, a to od ženy jménem Jeanne Louise Calment, která se dožila daleko za jakoukoli průměrnou délkou života a dosáhla 122 let. Existuje však také příběh Číňana, který, ačkoli to není potvrzeno, se domnívá, že se nějakým způsobem dokázal dožít neuvěřitelných dvou a půl století.

Jeho příběh je inspirativní, alespoň podle toho, co se podařilo zachránit z několika málo nalezených faktů, které se k němu skutečně dají dohledat. Ať to stojí, co to stojí, jeho verze hesla „Žij dlouho a dobře“ ve skutečnosti zněla: „Zachovej si klidné srdce, seď jako želva, choď čile jako holub a spi jako pes.“

Tento muž se jmenoval Li Ching-Yuen a tajemstvím jeho dlouhověkosti byly údajně dlouhé hodiny meditací, speciální strava a klidný život, který vedl ve své vlasti, provincii Sečuán, kde sbíral a studoval byliny. Především se má za to, že to bylo díky přísné disciplíně, kterou uplatňoval, a způsobu, jakým šel svou disciplínu používat.

Podle legend a pověstí z Liova okolí byl vzdělaný, sečtělý a od mládí fascinovaný bylinami, které jezdil sbírat až do Tibetu. Tato fascinace ho přivedla k objevování specifických bylin a k vypracování výjimečně zdravé stravy, na jejímž jídelníčku byly pouze zelené listy, bobule a vinná rýže, aby si prodloužil život.

Při této duchovní cestě se Li od moudřejších lidí dozvěděl, že stav mysli člověka hraje velkou roli v kvalitě i délce jeho života, a na jejich radu meditoval každý den. Někdy meditoval celé hodiny, vstával se sluncem a končil den se západem slunce, přičemž se po celou dobu věnoval celostním dechovým cvičením a speciálním bojovým uměním, jako je čchi-kung tchaj-ťi a wu-šu, dovednostem, které si během cesty osvojil. Svůj životní styl doplňoval stravou, neboť věřil, že díky tomu může člověk žít nejméně sto let, když dosáhne vnitřního klidu.

Zřejmě se mu to podařilo, neboť žil 197 let, alespoň podle jednoho článku v The New York Times otištěného těsně po jeho smrti, v roce 1933. Uvádělo se v něm, že muž ze Sečuánu (Sechwan), který tvrdil, že se narodil v roce 1736, právě zemřel, čímž se stal zdaleka nejstarším člověkem, který kdy v dějinách lidstva žil.

Vzhledem k nedostatku potvrzených faktů nebo skutečného rodného listu by však jeho příběh mohl být považován za přitažený za vlasy, ne-li za úplnou fikci, protože později povstal další příběh o prostém muži, který vedl prostý život, aby se stal mýtem. Jednalo se o dvousetletého muže, který při svých každodenních dlouhých procházkách lesem narazil na poustevníka, náboženského učedníka žijícího v samotě již více než 500 let, který mu předal starodávná a tajná dechová cvičení i pokyny týkající se stravy, a podle těchto pravidel žil zřejmě až do konce života a dosáhl svého věku 197 let.

Současně s tímto a Liovým zjevným tvrzením o datu jeho vlastního narození představil profesor z univerzity v Čcheng-tu případ muže se stejným jménem a téměř totožným příběhem, který se pozoruhodně přece jen dožil 200 let. A nejen to, podle profesora Wu Chung-Chiena se tento muž ve skutečnosti narodil v roce 1677, takže když zemřel, bylo mu skutečně 256 let.

Tři roky před článkem v New York Times odhalil veřejnosti případ muže jménem Li Ching-Yuen, u něhož našel záznamy, v nichž ho císařská vláda dynastie Čching, poslední čínské císařské dynastie, chválí za jeho velkou služebnost a nesmírný přínos Číně a posílá mu nejlepší pozdravy k jeho 150. narozeninám v roce 1827 a k 200. narozeninám v roce 1877.

Nápovědy, které měl, ukazovaly na muže, který již v roce 1749 vstoupil do čínské armády pod velením vrchního velitele Yeuh Jong-Chyi, aby mohl císařským vojákům předat své nepřekonatelné znalosti v oblasti bojových umění. Byl to jednasedmdesátiletý bylinkář, který se stal mistrem bojových umění, alespoň na tom trvali lidé z jeho rodného města, když vyprávěli příběh tohoto muže, stejného muže, o kterém jim vyprávěli jejich dědové, když byli mladí. Podle jejich vědomostí už byl ve věku jejich dědečků, a přesto byl stále v mnohem lepší kondici než vojáci, které cvičil.

Podle všeho byl tento muž mistrem taoismu a podle jediné oficiální osoby, která přísahala, že se s ním osobně setkala, generála Jang Sena (1884-1977), po skončení služby odešel z armády a zbývající léta prožil v osamění a prodával v horách byliny, které Jang našel, když ho vypátral. Když se doslechl legendu o neumírajícím muži, zaujalo ho to a začal pátrat po minulosti tohoto muže, aby zjistil, zda je to pravda, nebo jen zkreslená historka. Jeho zprávy o tomto pátrání byly později publikovány v brožuře v Tchaj-peji na Tchaj-wanu, přičemž trval na tom prvním a poskytl i obraz Li Ching-Yuena, který se v době tohoto setkání těšil ze svého 24. manželství.

Takže po takové době téměř vše, co svět o tomto muži ví, není pouhý folklór, ale pochází z knihy, která údajně obsahuje jediný „skutečný“ důkaz podporující tvrzení, že se muž z Číny dožil 256 let nebo dokonce 197 let. Kniha se jmenuje A Factual Account of the 250-Year-Old Good-Luck Man a napsal ji jistý generál, který tvrdil, že se osobně setkal se „starým moudrým mistrem“ a stal se jeho žákem, který mu předal starobylé umění taoismu.

Přečtěte si další příběh od nás:

Tento hezky znějící, ale ve své podstatě chaotický příběh propagovaný jako fakt, o který svého času projevila velký zájem jedna velká publikace a který přetrval téměř sto let, může, ale nemusí být pravdivý. Ale záleží na tom tak jako tak? Nakonec je to příběh o způsobu života jednoho muže a možná je na nás, abychom rozhodli, zda tento muž žil svůj 256 let, nebo zda vedl svůj život tak, jako by skutečně žil tak dlouho.