Ištarská brána byla osmou branou města Babylonu (v dnešním Iráku) a představovala hlavní vstup do velkého města. Byla to nádherná podívaná; brána byla pokryta glazovanými cihlami z lapis lazuli, které dodávaly fasádě lesk podobný drahokamu. Procesní cestu tvořily střídající se řady reliéfních lvů, draků a turů představujících mocná božstva. Poselství samozřejmě spočívalo v tom, že Babylon je chráněn a hájen bohy a že by bylo moudré se tomu nebránit. Velkolepá brána, která byla zasvěcena babylonské bohyni Ištar, byla kdysi zařazena mezi sedm divů starověkého světa, dokud ji ve 3. století př. n. l. nenahradil Alexandrijský maják. Dnes se rekonstrukce Ištarské brány s použitím původních cihel nachází v Pergamonském muzeu v Berlíně.
Babylóňané se dostali k moci koncem 7. století a byli dědici městských tradic, které dlouho existovaly v jižní Mezopotámii. Nakonec ovládli říši, která měla na Blízkém východě stejně dominantní postavení jako před nimi Asyřané. Toto období se nazývá novobabylonská říše, protože Babylon se také dostal k moci dříve a stal se nezávislým městským státem, nejznámějším za vlády krále Chammurapiho (1792 – 1750 př. n. l.). S obnovením babylonské nezávislosti za vlády Nabopolassara nastala nová éra architektonické činnosti a jeho syn Nabukadnezar II. vytvořil z Babylonu jeden z divů starověkého světa.
Král Nabukadnezar II (605 př. n. l. – 562 př. n. l.) nechal kolem roku 575 př. n. l. postavit Ištarskou bránu, která byla součástí jeho plánu na zvelebení hlavního města jeho říše. Právě za jeho vlády se Babylon stal jedním z nejskvělejších měst starověkého světa. Nařídil kompletní rekonstrukci císařského areálu, včetně přestavby zikkuratu Etemenanki (Mardukův chrám), a připisuje se mu také výstavba babylónských visutých zahrad – údajně je vybudoval pro svou manželku Amyitis, které se stýskalo po domově.
Moderní rekonstrukce slavné Ištarské brány v Babylonu, která ukazuje část nádhery města. Zdroj obrázku .
Ištarská brána měřila na výšku téměř 12 metrů a měla rozsáhlou předsíň na jižní straně. Střecha a dveře byly vyrobeny z cedru, zatímco okolní cihly byly opatřeny smaltovanými dlaždicemi, o nichž se předpokládá, že jsou z lapisu lazuli, tmavě modrého polodrahokamu, který byl od starověku ceněn pro svou intenzivní barvu.
Bránou procházela Procesní cesta, červenými a žlutými cihlami dlážděná chodba dlouhá přes půl míle se zdmi vysokými přes 15 metrů na každé straně. Stěny zdobilo přes 120 obrazů lvů, býků, draků a květin ze žlutých a hnědých smaltovaných dlaždic a také nápisy s modlitbami krále Nabukadnezara k hlavnímu bohu Mardukovi. Právě tato procesní cesta vedla k Mardukovu chrámu. Každý rok procházely sochy božstev při novoročních oslavách Ištarskou branou a po procesní cestě.
Rekonstrukce Procesní cesty se sochami lvů, draků a býků lemujících cestu. Zdroj: Městské muzeum v Praze, s. 1, 2, 3, 4, 5 a 6: Zdroj: Wikipedie
Model hlavní procesní ulice (Aj-ibur-šapu) směrem k Ištarské bráně v Babylonu. Model v Pergamonském muzeu. Zdroj: Pamětní kniha města Peramon: Wikipedie
Při vykopávkách v Babylonu byly v bezprostřední blízkosti Ištarské brány nalezeny četné úlomky cihel se zbytky bíle glazovaných klínopisných znaků. Text byl obnoven porovnáním s jiným kompletním nápisem na vápencovém bloku. Jednalo se o věnování krále Nabukadnezara II. vysvětlující stavbu a účel brány:
Já, Nabukadnezar, král babylónský, věrný kníže ustanovený z vůle Mardukovy, nejvyšší z knížat, milovaný Nabu, rozvážný rádce, který se naučil přijímat moudrost, který nahlédl jejich božskou podstatu a ctí jejich majestát, neúnavný správce, který si vždy bere k srdci péči o kult Esagila a Ezidy a neustále se stará o blaho Babylonu a Borsippy, moudrý, pokorný, správce Esagila a Ezidy, prvorozený syn Nabopolasara, krále babylónského.
Obě vstupní brány Imgur-Ellil a Nemetti-Ellil se po zasypání ulice z Babylonu stále více snižovaly.
Proto jsem tyto brány zbořil a jejich základy u vodní hladiny vyložil asfaltem a cihlami a nechal je zhotovit z cihel s modrým kamenem, na nichž byli vyobrazeni nádherní býci a draci.
Jejich střechy jsem zakryl tím, že jsem nad ně podélně položil majestátní cedry. Na všechny otvory bran jsem zavěsil dveře z cedru zdobené bronzem.
Divoké býky a divoké draky jsem umístil do bran a ozdobil je tak přepychovou nádherou, aby na ně lidé mohli v úžasu hledět.
Chrám Esiskursiskur (nejvyšší sváteční dům Marduka, Pána bohů místo radosti a oslav velkých i menších bohů) jsem nechal postavit pevný jako hora v babylonském předpolí z asfaltu a pálených cihel.
Stavební nápis krále Nabukadnezara II. Zdroj: MZV ČR:
Legendární Ištarská brána se ukázala být historickou skutečností, když ji v letech 1902 až 1914 n. l. objevil a následně vykopal Robert Koldewey, německý architekt a archeolog, který se proslavil důkladnými vykopávkami starověkého města Babylonu.
Díl 2 – Ištarská brána a babylónská božstva
Obrázek: Snímek obrazovky zobrazující Ištarskou bránu ze hry 0 AD , historické strategie, kterou v současné době vyvíjí společnost Wildfire Games.
Od April Hollowayové
.