BIBLIOGRAFIE
Sebeprezentace je proces, kterým se jedinci představují sociálnímu světu. Tento proces probíhá na vědomé i nevědomé (automatické) úrovni a je obvykle motivován snahou zalíbit se druhým a/nebo uspokojit vlastní potřeby. Sebeprezentace může být použita jako prostředek k řízení dojmů, které si o sobě druzí vytvářejí. Ke strategické nebo taktické sebeprezentaci (impression managementu) dochází tehdy, když se jedinci snaží vytvořit žádoucí obraz nebo vyvolat žádoucí reakci druhých.
Koncept sebeprezentace vzešel z tradice symbolického interakcionismu (SI). Tradice SI je jedinečným sociologickým příspěvkem k oboru sociální psychologie, který se zabývá procesy, jimiž jednotlivci vytvářejí a vyjednávají sociální svět. SI navrhuje, že jedinci se v sociálním světě orientují prostřednictvím interakce a rozvoje sdílených významů (symbolismu). Příkladem tradice SI jsou práce Ervinga Goffmana, zejména The Presentation of Self in Everyday Life (1959), které jsou zásadním příspěvkem ke studiu impression managementu a sebeprezentace.
Goffman používá dramaturgickou metaforu, v níž mapuje prvky sociální interakce na jevišti. Při práci na mikrosociologické úrovni se Goffman zaměřil na proces, v němž herci konstruují role a představují je publiku. Sociální herec se snaží vytvořit tvář, která je věrohodná a zároveň vyvolává souhlas ostatních. Goffmanova práce o řízení dojmu a sebeprezentaci poskytuje plán pro pochopení lidského chování a napětí mezi jednotlivcem a společností.
Po Goffmanově rané formulaci myšlenek sebeprezentace vypracovali experimentální sociální psychologové jako Edward E. Jones a Barry R. Schlenker experimentální metody pro studium sebeprezentace. Tato plodná práce poskytla empirické údaje o sebeprezentaci, které podpořily rozvoj teoretických výkladů sebeprezentace (např. Schlenker 1975). Jonesův důležitý text Ingratiation představil ingratiation jako formu impression managementu, pomocí níž mohou aktéři vyvolat pozitivní reakce druhých (Jones 1964). Jedna z taxonomií sebeprezentačních strategií zahrnuje ingratiation, intimidation, self-promotion, exemplification a supplication (Jones a Pittman 1982).
Sebeprezentace je důležitou součástí společenského života a je do značné míry prosociálním způsobem, jakým jedinci vyjednávají sociální interakce. Pro jednotlivce však může být proces sebeprezentace plný napětí. Toto napětí představil ve své průkopnické práci Goffman, který citlivě popsal vnitřní napětí, jež může vznikat při kompromisu mezi potřebou společenského uznání a touhou po autenticitě. Arlie Russell Hochschildová se ve své knize The Managed Heart (1983) zaměřila na emocionální práci spojenou se sebeprezentací. Konfliktům, které mohou při sebeprezentaci vznikat, se věnují i další vědci (např. Erickson a Wharton 1997). Ne všichni jedinci se snaží nebo jsou ochotni prezentovat svému publiku nepřesný obraz. U některých lidí jsou hnacím motorem chování jiné psychologické potřeby než potřeba společenského uznání.
Sebeprezentace je složitá: je jak proměnnou individuální odlišnosti, tak funkcí sociálních situací. Strategie sebeprezentace se u jednotlivých osob liší, ale jsou také ovlivněny faktory prostředí. Kromě rozdílů v sebeprezentaci pozorovaných v závislosti na věku, pohlaví a kultuře pozorovali vědci rozdíly v sebeprezentaci na základě faktorů prostředí. To znamená, že jednotlivci se mohou rozhodnout změnit svou sebeprezentaci v reakci na signály ze sociálního prostředí. V tomto textu se náznaky vztahují jak na náznaky prostředí, jako je sociální kontext (tj. jak veřejné je prostředí), tak na interpersonální náznaky, jako jsou vnímané reakce ostatních. Jednotlivci se také mohou lišit v míře, v jaké se věnují sebekontrole. Sebepozorování je rozsah, v jakém jednotlivci monitorují své chování a sebeprezentaci v reakci na skutečné nebo vnímané interakční signály.
Sebepozorování je jak individuální zkušenost, tak sociální jev a zdůrazňuje napětí, které je vlastní lidské interakci.
BIBLIOGRAFIE
Erickson, Rebecca a Amy S. Wharton. 1997. Neautentičnost a deprese: In: Depression: Assessing the Consequences of Interactive Service Work (Hodnocení důsledků interaktivní práce ve službách). Work and Occupations 24: 188-213.
Goffman, Erving. 1959. The Presentation of Self in Everyday Life [Prezentace sebe sama v každodenním životě]. New York: Anchor.
Hochschild, Arlie Russell. 1983. The Managed Heart (Řízené srdce): Hochschild: Commercialization of Human Feeling (Komercializace lidského cítění). Berkeley: University of California Press.
Jones, Edward E. 1964. Ingratiation: Ingradation: A Social Psychological Analysis (Sociálně psychologická analýza). New York:
Schlenker, Barry. R. 1975. Self-Presentation (Sebeprezentace): B.: Managing the Impression of Consistency when Reality Interferes with Self-Enhancement [Řízení dojmu konzistence, když realita zasahuje do sebeprezentace]. Journal of Personality and Social Psychology 32: 1030-1037.
Alexis T. Franzese
.