Odhalení významu čmeláka v Rudolfovi – Rudolph the Red-Nosed Reindeer

Rudolph the Red-Nosed Reindeer je stop-motion animovaný televizní speciál založený na stejnojmenné básni z roku 1939 a písni, která ji inspirovala. Poprvé byl odvysílán v roce 1964 a od té doby je film z produkce společnosti Rankin-Bass stálicí svátečního období a baví děti i dospělé po celá desetiletí. Oblíbené postavičky se staly ikonou a synonymem Vánoc a v současnosti jsou nejdéle nepřetržitě vysílaným vánočním pořadem v historii. Z těchto postav si asi nejvíce příznivců získala Ohavná sněhová příšera, jejíž jedinečný příběh si každým rokem získává více fanoušků. Jaký je však její význam? Má toto stvoření a vlastně všechny postavy, se kterými se Rudolf na své cestě setkává, nějaký hlubší význam? Pojďme to prozkoumat.

Příběh se odvíjí: Skřítek Hermínek sní o tom, že bude zubařem, protože který skřítek nesní? Tento sen mu však zhatí šílený elfí předák, který se svými elfy pracuje jako kapitán římské galéry. Když vidí, že se výroba zpomaluje, vynadá Hermymu za jeho směšný nápad a řekne mu, že by se měl raději vrátit k milované výrobě hraček, jinak dostane padáka. Zní to vlastně přesně jako to, co Hermey chce, ale místo aby dostal botu (špičatou bačkoru?), vydrží a pak skončí sám, doslova bez nikoho v okolí a za zpěvu.

Ale tak to u elfů chodí. A tak si sbalí svou nadměrně velkou zubařskou knížku a vyskočí z okna (1. patro, nebojte se), uteče z obávaného elfího pracovního tábora a vydá se vstříc osudu. A je to dobrá volba, protože pokud chcete být nezaměstnaní a nemáte opravdu žádné znatelné schopnosti, putování do arktické divočiny jen se snem a obsáhlou příručkou o správné péči o zuby je opravdu jediná možnost. Malý Rudolf má mezitím trochu špatné období. Umělý plastový nos, který tatínek Donner svému synovi připevnil na nos, praskl, a to v tu nejhorší možnou dobu. Zatímco mladí kozlíci trénují vzlety, laňka Clarice se na Rudyho podívá a řekne mu, že je roztomilý. Říct jelenovi, že je roztomilý, musí být jako podstrčit mu extázi, protože se vymrští a vzlétne k nebi, jako by měl na sobě tryskový batoh.

Je šťastný, začne se s kamarádem hrubě přetahovat a znovu si nechá srazit nosní ponožku. Jeho nos je tak odporně nenormální, že se ostatní začnou prakticky bouřit a sobí trenér mu řekne, že už se nemůže zapojit do dalších sobích her. Vyhýbají se mu všichni, od nejlepšího kamaráda až po otce, a tak uteče, ale naštěstí se k němu přikrade svůdná Clarice a ujistí ho, že žádný svítící čumák se mezi ni a pořádného kozla nepostaví (některé vtipy se prostě píší samy). Ale bohužel se tak nestane, protože její otec tomu učiní přítrž dřív, než si stihnou zahrát tu nejlepší sobí hru. Zklamaný Rudolf se vydá dál a rovnou do Hermíny, která je z nějakého důvodu zahrabaná ve sněhové závěji. Oba dva se rozhodnou, že jsou ztroskotanci a bude lepší, když z města odjedou.

Městu mezitím nepomůže ani Santa. Neustále se ukazuje jako člověk zcela nespokojený se svým životním údělem. Nechce jíst. Nenávidí skřítky a jejich zpěv, ke svým jelenům se chová tyransky a na Donnera je prostě protivný, když mu říká, že by se měl stydět za to, že má na rozdíl od ostatních syna. To je kruté. Jak moc je ten chlap zahleděný do sebe? V jednu chvíli se Donner, paní Donnerová a Clarice vydají na cestu, aby se pokusili najít Rudolfa, ale nakonec je zajme sněžná příšera. Když se Rudolf po několika měsících dostane domů a zjistí, že jeho rodina a přítelkyně jsou nezvěstné, co na to Santa? Že dává dohromady pátrací skupinu? Ne, místo toho fňuká, že už je skoro Štědrý den a bez Donnera se mu sáně nikdy nerozjedou. Rudolf si vezme za úkol najít ostatní a jde na to sám. Santa je brutální.

Předtím, když se Rudolf a Hermey vydávají sami na sever, potkají Yukona Cornelia, prospektora zlata a stříbra, který hledá nepolapitelné peprmintové doly na Severním pólu. Vzniká trojice, ale na oslavu není čas, protože Rudyho lesklý čenich zřejmě láká Sněžnou příšeru ze severu, známou také jako Ohavná sněžná příšera, mohutné chlupaté stvoření s velkými zuby a obříma vytřeštěnýma očima. Vskutku děsivé. Je čas na spěšný útěk.

Příšera: Co přesně je tato sněhová příšera zač a jaký je její úhel pohledu? Zjevně je tu už dlouho, nemá žádnou jinou rodinu a bezcílně se potuluje bez jasného cíle. Žije v jeskyni, jako všechny podobné filmové bytosti, a zdá se, že je jediným predátorem na velkém bílém severu. Když se se zvířetem setkáváme poprvé, vidíme pouze jeho nohy a chodidla, jak se proplétá kolem Donnera a Rudolfa. Pokud loví, jde mu to okázale špatně, protože čerstvé jelení maso je doslova na dosah, no, sehnutí se nad vzdáleností.

Říká se nám, že „je zlý, protivný a nenávidí všechno, co má něco společného s Vánocemi“, takže je to Grinch s více zuby a bez schopnosti rýmovat. Na rozdíl od Grinche se to „nenávidí Vánoce“ nikdy pořádně neprozkoumá, kromě toho, že chytí pár sobů, kteří se připletou do jeho zvláštního lesního úkrytu. Ani tehdy nedělá o moc víc, než že je chytá jako Kong s Ann Darrowovou. Nakonec ho porazí prasečí zvuky a elfí zubař s kleštěmi. Ale proč je v tomto příběhu? Jak už bylo řečeno, je postaven do role padoucha, který nenávidí svátky, ale ve skutečnosti tomu tak není. Není to tak, že by ničil Whoville se svým psím mazlíčkem. Prostě se jen tak prochází a nikomu nevadí. Jistě, pronásleduje (sssloooow) partu, ale to jen proto, že je zvědavý na Rudyho svítící zobák.

Definice příšery: Co je to vlastně Ohavná sněhová příšera? Jako antagonista má za úkol vytvářet konflikt pro hrdinu, kterým je samozřejmě Rudolf. Rudolfa šikanují téměř všichni, kamkoli přijde. Žije v neustálém posměchu. V příběhu jde příšera Rudolfovi neustále „po krku“, Rudolf dokonce komentuje, jak ho jeho nos neustále prozrazuje. Bumble (Yukonova přezdívka pro příšeru) představuje Rudolfův neustálý strach z obtěžování. Rudolf nikdy nemůže najít místo, kde by ho nenašla. Když se mu Rudolf konečně postaví – snaží se zachránit svou rodinu a laň svých snů – síla tohoto strachu je příliš velká a sněžná příšera ho omráčí. Do hry vstupují Yukon a Hermey.

Co v tom všem dělá prospektor a zubař? Velmi specifické věci. Jsou ztělesněním toho, co musí vyjít z Rudolfova nitra, aby porazil svůj strach. Yukon hledá stříbro a zlato, vzácné komodity, jejichž nalezení vyžaduje čas a úsilí, ale jeho skutečným cílem je máta peprná, sladký bonbon, který nemá jinou hodnotu než osobní radost. Zlato a stříbro jsou domnělé poklady laskavosti od těch, o kterých Rudolf doufá, že ho přijmou, něco, pro co musí sáhnout hluboko, aby to našel. Peppermint je nejvyšší cenou: láska k sobě samému. Kam tedy patří Hermey? Hermey doslova vytrhne šelmě zuby, čímž ji učiní naprosto neschopnou škodit. Netvor je v podstatě bezzubý. Tyran nemá žádnou moc.

Další: Jak je to s těmi nehodícími se hračkami? Yukon, Hermey a Rudolf na své cestě narazí na podivný ostrov obývaný pouze opuštěnými hračkami. Každá hračka má nějakou zvláštnost nebo konstrukční vadu – někdy psychickou (chudák Dolly) – kvůli které se stala nechtěnou. Karlík v krabici, slon s růžovými skvrnami, vlaková kabina s hranatými koly, vodní pistole, která střílí marmeládu (jak to, že je to špatně?) a další hračky žijí společně pod dohledem krále Měsíčňana, obrovského létajícího lva, který hračky zachraňuje a přiváží je na ostrov, dokud nenajdou dobrý domov. Parta si myslí, že našla vítané místo k pobytu, ale je odmítnuta, protože nejsou hračky. Rudolf zde poznává, že i mezi těmi, o kterých si myslí, že jsou jako on ztroskotanci, je stále sám. Ještě nepřijal sám sebe. Právě na ostrově, zatímco si užívají jednu noc, s níž král souhlasí, se Rudolf rozhodne vyrazit na vlastní pěst a utíkat před bestií, dokud to půjde. Toto opuštění jeho skutečné síly (to, co představují horník a zubař) je nevinnost a naivita mládí. Neví nic lepšího a věří, že příšery jsou nejen skutečné, ale i neporazitelné. Teprve když dospěje (a narostou mu impozantní parohy), najde v sobě sílu postavit se nepříteli a přijde jeho vnitřní síla a netvora porazit, přesněji řečeno úsilí Yukona a Hermeyho, dvou částí jeho osobnosti, které se spojí, aby netvora oslabily a zvrátily. Do té doby vládne zemi čmeláčí sněhová příšera ze severu. Když ho poprvé vidíme, jak se vynořuje z ledově bílých vrcholků hor a pronásleduje trojici, je to děsivý pohled. Pro děti, plné fantazie, je Sněžná příšera náplní nočních můr a dává tvář bestii, kterou v sobě mnozí z nás v tomto věku cítí.

The Take Away: Nikdy není výslovně vysvětleno, jak je to s Rudolfovým červeným nosem. Jak to, že je červený? Proč se leskne? Stejně jako všechno, co většina lidí cítí jako svou slabinu, se může stát tím, co je dělá velkými. Své chyby nebo zvláštnosti můžeme považovat za podivné, ale všichni je máme a všechny nás definují. Všichni jsme výjimeční tím, jací jsme. Čelit svému strachu a nenechat se omezovat svými odlišnostmi je to, co Rudolf nejlépe představuje. Je to skvělé poselství, které stojí za to sdílet rok co rok. Co si o tom myslíte vy?