Od doby těsně po druhé světové válce má prezidentův' poradce pro národní bezpečnost jedinečnou možnost ovlivňovat dění ve světě

Prezident Richard Nixon se setkává se svým poradcem pro zahraniční záležitosti Henrym Kissingerem ve své kanceláři v Bílém domě ve Washingtonu, 11. června 1973.
Jim Palmer/AP
  • Rada národní bezpečnosti a s ní poradce pro národní bezpečnost hrají od roku 1947 důležitou roli v zahraniční politice USA.
  • Vliv poradců pro národní bezpečnost v moderních dějinách USA však do značné míry závisel na dynamice vztahů mezi nimi a prezidentem, pod jehož vedením působili.
  • V porovnání s administrativami prezidentů, jako byli John F. Kennedy a Richard Nixon, se role poradců pro národní bezpečnost za prezidenta Donalda Trumpa výrazně zmenšila.
  • Další články naleznete na domovské stránce Business Insider.

Prezident Donald Trump ve středu jmenoval Roberta C. O’Briena svým čtvrtým poradcem pro národní bezpečnost, což je role, která je spolu s Národní bezpečnostní radou (NSC) zásadní pro důležitá rozhodnutí prezidentů v globálních záležitostech od doby krátce po skončení druhé světové války.

Vliv této role však závisí také na vztahu poradce pro národní bezpečnost s prezidentem. Za Trumpa – a zejména ve světle jmenování O’Briena, kterého někteří považují za málo zkušeného – vidí odborníci snížení významu této role.

Nová obranná struktura po druhé světové válce

Ze druhé světové války vyšly Spojené státy jako supervelmoc, ale s nástupem studené války čelily také novým, komplexním hrozbám. Tyto okolnosti si vyžádaly restrukturalizaci americké armády a obecněji bezpečnostního aparátu země – musel být sofistikovanější.

Prezident Harry S. Truman podepsal v roce 1947 zákon o národní bezpečnosti, který zřídil úřad ministra obrany a sloučil ministerstvo války a ministerstvo námořnictva do jediného ministerstva obrany. Byla rovněž zřízena Ústřední zpravodajská služba (CIA) a NSC.

Přečtěte si více: Nový Trumpův poradce pro národní bezpečnost je vyjednavačem o rukojmích, kterého poslal do Švédska na soudní proces s A$AP Rockym

NSC od svého vzniku pomáhá radit prezidentovi v oblasti zahraniční politiky a obrany a zároveň v těchto záležitostech pomáhá koordinovat činnost různých agentur.

Od roku 1953 řídí personál NSC prezidentův asistent pro záležitosti národní bezpečnosti, známý také jako poradce pro národní bezpečnost. NSC předsedá prezident a mezi pravidelné účastníky patří viceprezident, ministr zahraničí, ministr financí, ministr obrany a poradce pro národní bezpečnost. Pravidelně se účastní i další vrcholní představitelé Bílého domu a vlády a v případě potřeby jsou na zasedání zváni vedoucí různých oddělení.

NSC se v průběhu času vyvíjel a jeho význam se měnil od prezidenta k prezidentovi. To platilo i pro roli poradce pro národní bezpečnost.

Působnost poradce pro národní bezpečnost závisí na prezidentovi, pod kterým slouží

Na rozdíl od nejvyšších funkcí v kabinetu, jako je například ministr obrany, nevyžaduje poradce pro národní bezpečnost potvrzení Senátem USA. V souladu s tím je vliv poradce pro národní bezpečnost v dané administrativě silně závislý na jeho vztahu s prezidentem.

Jak uvedl David Rothkopf, odborník na zahraniční politiku, který napsal knihu o historii NSC, v rozhovoru pro Council on Foreign Relations (CFR) v roce 2008: „Prezident je ten, kdo určuje, kdo bude jeho hlavním poradcem či poradci pro národní bezpečnost nebo zahraniční politiku, a prezident je ten, kdo jim dává pravomoci. Ve skutečnosti je v Bílém domě vytvořen trh s mocí, přičemž prezident určuje, co to je, kdo ji má a kdo s ní může obchodovat.“

„Je zřejmé, že v první administrativě George W. Bushe nebyl nejdůležitějším aktérem zahraniční politiky ani poradce NSC, ani ministr zahraničí ; byl to viceprezident Dick Cheney,“ řekl Rothkopf.

V Bushově prvním funkčním období a zejména po 11. září Cheney „převzal roli, jakou žádný viceprezident v historii neměl“, uvedl dále Rothkopf, a současně „poradce pro národní bezpečnost postupně ustoupil do role personálního zajištění prezidenta“, místo aby řídil tento proces.

Pro srovnání, ve vládě prezidenta Richarda Nixona měl poradce pro národní bezpečnost – Henry Kissinger – nebývalý vliv.

To především proto, že Kissinger byl první osobou v historii, která zastávala funkci ministra zahraničí i poradce pro národní bezpečnost zároveň.

„Nixon se necítil dobře, když jednal s jinými lidmi,“ řekl Rothkopf CFR. „S Kissingerem se cítil dobře jako s jakýmsi partnerem k jednání.“

Kissinger je v rozhovorech o moderních dějinách USA rozporuplnou postavou, ale obrovský vliv, který měl na světové dění, je nepopiratelný. V roce 1973 získal Nobelovu cenu míru za úsilí o vyjednání mírového ukončení vietnamské války (konflikt skončil až v roce 1975), což však bylo kontroverzní vzhledem k tomu, že je připomínán také za svou roli při přípravě amerických bombardovacích kampaní v Kambodži.

Někdy byl význam poradců pro národní bezpečnost okolnostmi povýšen a mohou mít takový vliv, že v této roli pokračují i v dalších administrativách. To byl případ McGeorge Bundyho, který byl poradcem bývalého prezidenta Johna F. Kennedyho pro národní bezpečnost. Jak uvedl jeho nekrolog v Los Angeles Times v roce 1996, Bundy „sehrál klíčovou roli při kubánské raketové krizi, invazi v Zátoce sviní a vojenské výstavbě ve Vietnamu“.

Kubánská krize svým způsobem začala s Bundym – v roce 1962 poprvé upozornil Kennedyho, že Sovětský svaz přesunul rakety na Kubu. „Pane prezidente, nyní existují přesvědčivé fotografické důkazy … že Rusové mají na Kubě útočné rakety,“ řekl Bundy Kennedymu, který byl tehdy zřejmě ještě v županu a pantoflích.

Bundy se později stal bývalým prezidentem Lyndonem. B. Johnsona poradcem pro národní bezpečnost.

Význam NSC a role poradce pro národní bezpečnost za Trumpa poklesl

V současnosti kritici prezidenta Donalda Trumpa tvrdí, že jeho tendence ignorovat a diskreditovat klíčové poradce oslabila význam NSC a s ním i roli poradce pro národní bezpečnost.

Trump ve středu oznámil, že do funkce nového poradce pro národní bezpečnost vybral Roberta C. O’Briena, svého hlavního vyjednavače o rukojmích, poté, co minulý týden z této funkce sesadil Johna Boltona.

O’Brien má za sebou jen málo vládních zkušeností a jeho nástup do funkce s prestižní historií byl označen za známku toho, že NSC ztratil svůj význam. Je také čtvrtým Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost.

„Trump prohlásil, že rady nepotřebuje,“ řekl Rothkopf ve středu listu Insider. „V důsledku toho nevidí velkou potřebu poradců a organizace, která hraje především poradní roli. Nemá také rád názory, které mohou být v rozporu s jeho – jako tomu bylo u HR McMastera a Boltona. A nemá velký zájem o meziagenturní proces a některým agenturám nedůvěřuje.“

„To vše dohromady vytváří okolnosti, které jsme viděli rozvíjet: nejhlubší degradaci NSC od dob Reagana a možná vůbec,“ dodal Rothkopf. „O’Brien je toho projevem. Je nejméně kvalifikovanou osobou, která kdy tuto funkci zastávala, má tak blízko k zahraničněpolitickému neumětelovi, jak si jen dokážete představit.“

Rothkopf označil současný stav NSC za „smutný“ a bezprecedentní a dodal: „Ale v případě skutečné krize to bude něco mnohem horšího. Nefunkční NSC se sama stane hrozbou pro národní bezpečnost USA. Stejně jako jím už je sám prezident.“

Přečtěte si více: Trump se nedokázal vyrovnat s tím, že Bolton není „yes man“, a tak ho vyhodil a na post poradce pro národní bezpečnost dosadil O’Briena

John Gans, který rovněž napsal historii NSC, v nedávném článku v New York Time uvedl, že Bolton může za to, že význam NSC poklesl, protože se snaží, aby jeho role poradce pro národní bezpečnost byla důležitější než NSC jako celek.

„Bolton fakticky zničil systém Národní bezpečnostní rady, složitou strukturu, která řídila americkou zahraniční politiku od konce druhé světové války,“ uvedl Gans.

ZDE SE DÍVEJTE:

NOW WATCH: Populární videa z Insider Inc:

Oblíbená videa z Insider Inc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.