Léčba metastatického dlaždicobuněčného karcinomu v krčních lymfatických uzlinách z neznámého primárního ložiska

U pacienta je diagnostikován neznámý primární nádor hlavy a krku, pokud je metastatické onemocnění přítomno v krční lymfatické uzlině nebo uzlinách a důkladným fyzikálním vyšetřením, cílenou biopsií podezřelých nebo nejpravděpodobnějších primárních ložisek a zobrazovacími vyšetřeními není zjištěna žádná primární léze. Optimální léčba pacientů, kteří mají tento syndrom, je stále nejasná a kontroverzní. Uvádíme naše výsledky a analýzu léčby 24 pacientů s tímto syndromem. V letech 1976 až 1992 bylo v našem zdravotnickém centru sledováno 24 pacientů, kteří měli metastatický dlaždicobuněčný karcinom v krčních lymfatických uzlinách. Při důkladném pátrání nebyla u žádného z nich zjištěna primární léze. Pacienti podstoupili radikální krční disekci postiženého krku; 23 mělo jednostranné a 1 oboustranné postižení krku. Pooperační radioterapie byla podána na obě strany krku a na potenciální primární slizniční a podslizniční místa. Statisticky byl analyzován vztah mezi klinickým stadiem N, histologickým nálezem četných postižených lymfatických uzlin, přítomností extrakapsulárního rozšíření nádoru a přežitím. Pro analýzu přežití byla použita Kaplan-Meierova metoda. Hodnoty p log-rank testu pro srovnání dvou skupin 1) N1 a N2 versus N3 a 2) přítomnost extrakapsulárního rozšíření nádoru versus jeho nepřítomnost jsou menší než 0,005, přičemž extrakapsulární rozšíření nádoru versus neextrakapsulární rozšíření nádoru je o něco menší. Pětileté a desetileté přežití bez onemocnění pro celou skupinu bylo 54,2 % (70,5 % pro N1 a N2 a 14,2 % pro N3). U tří pacientů došlo k lokoregionálnímu selhání, u dvou v primárních lokalitách, u jednoho v nosohltanu a u druhého v orofaryngu (u posledně jmenovaného došlo k recidivě onemocnění i v nedisekovaném krku). U 8 pacientů se 7 až 38 měsíců po radioterapii objevily vzdálené metastázy. Všech 11 pacientů (45,8 %), u nichž došlo k recidivě onemocnění, mělo pokročilé klinické stadium N, mikroskopický nález četných postižených lymfatických uzlin a výrazné extrakapsulární rozšíření nádoru do okolních měkkých tkání a cév. Vysoký výskyt vzdálených metastáz krátce po léčbě naznačuje hematogenní šíření před léčbou u pacientů, kteří měli rozsáhlé uzlinové a extranodální onemocnění. Zdá se, že naše dlouhodobé přežití bez nemoci po deseti letech svědčí pro kombinované způsoby léčby, včetně radikální krční disekce s pooperační radioterapií krku, a potenciální primární místo u pacientů s onemocněním N2 a N3 (naše skupina N1 je pro analýzu příliš malá). Další zlepšení míry vyléčení lze v budoucnu očekávat při včasné detekci a léčbě.