Není mnoho témat v oblasti výchovy, u kterých je výzkum jasný, ale výprask je jedním z nich. V roce 2018 potvrdila Americká pediatrická akademie své stanovisko, že výprask není účinnou disciplínou a fyzické tresty obecně mohou vést ke zvýšené agresivitě dětí. Ačkoli se míra výprasků v posledních několika desetiletích snížila, naprostá většina Američanů své malé děti stále plácá (nebo se k tomu cítí být nucena).
Tento týden přinášíme esej od Zuzany Boehmové o tom, jak si její rodina myslí, že se chová jako „usmrkaná new age“ hippie, protože své děti neplácá. Tento článek dojemně ilustruje, jak těžké je nevybít se na batole, které vás přivedlo na pokraj trpělivosti (a zdravého rozumu) – zejména pokud jste byli v dětství plácnuti a je to výchozí reakce vašeho ještěřího mozku. Jak píše Boehmová ve své eseji: „Při jednání s vlastními dětmi se často cítím bezradná. Když mě rozčílí, nevím, jak nejlépe reagovat na jejich záchvaty vzteku, frustrace nebo přímo zlobení.“
Protože se tak cítí mnoho rodičů, požádali jsme dva pediatry, jejichž titulky uvidíte v NYT Parenting v následujících měsících – dr. Niu Heard-Garrisovou, pediatričku z Ann &Robert H. Lurie Children’s Hospital of Chicago, a Dr. Aarona E. Carrolla, profesora pediatrie na Indiana University School of Medicine – o rady, jak efektivně ukáznit batolata a jak se uklidnit, když jste v koncích. Zde jsou jejich nejlepší rady.
Zůstaňte důslední. Pokud vaše děti hlídá více vychovatelů, říká doktorka Heard-Garrisová, ať všichni prosazují stejné normy chování. „Diskuse o stabilních a důsledných pravidlech je prvním krokem, než začnete mluvit o skutečných přístupech k disciplíně,“ řekla. Pokud má babička jiná pravidla než táta, může být vaše tříleté dítě zmatené (nebo, podle mých zkušeností, využije znalosti odlišných norem k podkopání celého systému).