Všechny tři látky mají společné to, že se skládají z více nukleotidů spojených do řetězce (polynukleotidu). Jejich hlavní rozdíly spočívají v jejich rozdílných funkcích doprovázených odpovídajícími strukturními odlišnostmi. Protože mRNA a tRNA jsou variantami RNA, podívejme se nejprve na strukturní rozdíly mezi DNA a RNA. DNA obsahuje čtyři typy bází: adenin(A), cytosin(C), guanin(C) a tymin(T). Molekuly RNA obsahují stejné báze s výjimkou tyminu, který je nahrazen uracilem(U). RNA je navíc mnohem kratší a jednovláknová, zatímco DNA je dlouhá a dvouvláknová. Jednotlivé nukleotidy DNA a RNA se také mírně liší. Všechny nukleotidy se skládají z cukru, báze a fosfátové skupiny. V DNA se použitý cukr nazývá deoxyribóza, zatímco v RNA je to ribóza (proto DNA a RNA). důležitým strukturním rozdílem mezi oběma typy RNA je, že mRNA má tvar čáry, zatímco tRNA má tvar jetele. Zde však jejich hlavní rozdíly spočívají v jejich funkci. Obě hrají důležitou roli při syntéze bílkovin. mRNA slouží jako nádoba, která přenáší genetickou informaci ve formě bází zakódovanou v DNA buňky do hrubého endoplazmatického retikula (RER), kde má být přeložena do bílkoviny. tRNA hraje v tomto procesu roli tím, že přenáší aminokyseliny (stavební kameny, z nichž se skládá bílkovina) a seřazuje je ve správném pořadí tak, aby vznikla správná bílkovina. Podíváme-li se tedy zpět na strukturu tRNA, zjistíme, že má na jednom konci vazebné místo pro aminokyseliny, které jí umožňuje přenášet aminokyseliny. Na druhé straně jsou tři nespárované báze. Ty se naváží na své komplementární protikladné báze na vlákně mRNA, které jsme zmínili dříve. V závislosti na sekvenci bází na mRNA se tedy vytvoří specifický protein. Když se nyní podíváme na obrázek jako na celek, můžeme sledovat posloupnost bází na mRNA zpět k posloupnosti bází na DNA, protože báze mRNA jsou komplementárními protiklady bází na příslušném úseku DNA.
.