Moderní apoštol
Ekumenický patriarcha Bartoloměj, moderní apoštol míru a lásky, je hlavou druhého největšího a nejstaršího křesťanského společenství na světě. Jeho Svatost sídlí v muslimské zemi na zlomové linii mezi Východem a Západem, křesťanstvím a islámem, rozvinutým a rozvojovým světem a podle tradice je 270. nástupcem skutečného apoštola Ježíše Krista, svatého Ondřeje, prvního povolaného apoštola a bratra sv. Petra.
Ekumenický patriarchát existuje v takzvané Malé Asii, dnešním Turecku, od čtvrtého století našeho letopočtu, kdy císař Konstantin přenesl hlavní město římské říše do jím vybudované Konstantinopole (dnešní Istanbul).
Jeho Svatost Bartoloměj stojí v čele 300 milionů pravoslavných křesťanů na světě již 13 let, v tichosti spojuje významné náboženské představitele a zasahuje do válek a konfliktů i do ekologické krize.
Jeho Všechna Svatost studoval na vysokých školách v Římě a v Německu a hovoří plynně sedmi jazyky – řecky, turecky, anglicky, latinsky, italsky, francouzsky a německy.
Světový duchovní vůdce
Generální tajemník Kofi Annan vyznamenal Jeho Všechnu Svatost v OSN a prezidenti George W. Bush a Bill Clinton v Bílém domě. V roce 1997, kdy byl přijat prezidentem Clintonem a ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou, byla Jeho Svatosti udělena prestižní Zlatá medaile Kongresu USA, kterou předtím obdržel prezident George Washington a v nedávné době také Matka Tereza a Nelson Mandela.
V prosinci 2001, během několika měsíců po tragédii 11. září, uspořádal Jeho Svatost v Bruselu velkou mezináboženskou konferenci, kterou spolupořádal předseda Evropské komise Romano Prodi. Bruselská deklarace zopakovala jeho dlouholeté přesvědčení: „Válka ve jménu náboženství je válkou proti náboženství“ a že vůlí Boží je, aby ve světě zavládl mír.
Jeho Svatost vedla hlavní představitele judaismu, křesťanství a islámu k tomu, aby u konferenčního stolu odsoudili zneužívání náboženství k ospravedlňování násilných činů, a vyzvala k oddělení politického a náboženského aktivismu.
Překlenul mezery v porozumění na celém světě. S Jeho
Svatostí papežem Janem Pavlem II. dosáhl pokroku na cestě ke smíření pravoslavné a katolické církve.
Jeho Svatost působil jako předseda Světové rady církví, která zahrnuje většinu protestantských a pravoslavných církví, a setkal se se Světovým židovským kongresem a navštívil Izrael, kde žije mnoho pravoslavných křesťanů.
V 90. letech svolal ekumenický patriarcha Bartoloměj dlouhou řadu dalších konferencí a intervencí na podporu míru a mezináboženské spolupráce, zabýval se krizemi v Bosně a Kosovu a svolal náboženské představitele hlavních náboženství a hlavy vlád do Bernu ve Švýcarsku a do Istanbulu, kde Bernská deklarace, respektive Bosporská deklarace, rovněž odsoudily násilí ve jménu náboženství.
Jeho Svatost v roce 2000 cestoval do muslimských zemí Bahrajnu a v letech 2002 a 2003 navštívil Írán, Katar, Ázerbájdžán a Libyi. Jeho Svatost navštívil také Gruzii a Arménii a na začátku roku 2004. podnikl historickou cestu na Kubu, první cestu ekumenického patriarchy do Latinské Ameriky.
V roce 2002 se Jeho Svatost setkal také s prezidentem Bushem a ministrem zahraničí Colinem Powellem v Bílém domě, resp. na ministerstvu zahraničí, kde bylo oceněno neúnavné úsilí Jeho Svatosti ve prospěch světového míru a spolupráce.
Na téže cestě udělil Jeho Svatost bývalému prezidentovi Georgi Bushovi a bývalé první dámě Barbaře Bushové na banketu v New Yorku cenu patriarchy Athenagora za lidská práva, kterou uděluje Řád svatého Ondřeje archonta Ekumenického patriarchátu v Americe.
Během pobytu v New Yorku sloužil Jeho Svatost šestiměsíční vzpomínkovou bohoslužbu za oběti 11. září v Ground Zero, v řeckém pravoslavném chrámu sv. Mikuláše, zničeného spolu se Světovými obchodními věžemi.
Vůdce v oblasti životního prostředí
Ekumenický patriarcha Bartoloměj se na seminářích a sympoziích věnovaných mořím zabýval ekologickou krizí naší doby, studoval degradaci Černého moře, Dunaje a Jaderského a Baltského moře.
Ekumenický patriarcha je známý jako „zelený patriarcha“ a jeho ekologické iniciativy jsou již deset let oceňovány v Evropě i na této straně Atlantiku viceprezidentem Alem Gorem a společností Scenic Hudson, která mu v roce 2000 na slavnostech v New Yorku udělila mezinárodní cenu za vizionářství v oblasti životního prostředí.
V Evropě udělila norská Nadace Sophie ekumenickému patriarchovi Bartoloměji prestižní cenu Sophie za průkopnické úsilí je propojení víry s životním prostředím a lichtenštejnský Binding Institute za úsilí o ochranu přírody. Jeho Svatost přispěla penězi z ceny organizaci UNICEF na pomoc strádajícím dětem v Africe, dětem ulice v Aténách a Istanbulu a organizacím podporujícím ekologické aktivity.
V souvislosti s životním prostředím Jeho Svatost prohlásila: „Všichni, kteří se podílejí na ochraně životního prostředí, se snažíme o to, abychom byli v bezpečí: „Nemůžeme očekávat, že na životním prostředí nezanecháme žádné stopy. Musíme si však vybrat, zda v něm necháme odrážet chamtivost a ošklivost, nebo ho budeme využívat tak, aby jeho krása ukazovala boží dílo skrze nás.“
Vůdce světové církve
Plný titul ekumenického patriarchy, hlavy pravoslavné církve na celém světě, zní arcibiskup konstantinopolský, novořímský a ekumenický patriarcha. Když se Konstantinopol stala sídlem Římské říše, byly všechny zásadní nauky křesťanství sepsány na sedmi ekumenických koncilech, které se konaly ve velkém císařském městě nebo v jeho blízkosti, přičemž zásadní naukou bylo Nicejské vyznání víry stanovené v roce 325 n. l.
Pravoslavná církev je nejstarší křesťanskou církví na světě. Jediná nerozdělená křesťanská církev se rozdělila v roce 1054 n. l., kdy se od Velké církve Kristovy v Konstantinopoli oddělila římskokatolická církev.
Po rozdělení se hlava římskokatolické církve, papež, stala na „Západě“ velmi mocnou a učení takzvané „západní církve“ se začalo odchylovat od základního učení a praxe stanovené na velkých koncilech.
Exumenický patriarcha zůstal uznávanou hlavou církve na takzvaném „Východě“, zahrnujícím Řecko, Balkán, Malou Asii, Rusko a východní Evropu, části Blízkého východu a v Asii.
Tuto roli si ekumenický patriarcha udržel nepřetržitě, i když Konstantinopol v roce 1453 po Kristu padla do rukou muslimských Turků.Kr. a Velká Kristova církev se stala na více než 500 let „církví v zajetí“.
S pádem Osmanské říše na počátku dvacátého století získal ekumenický patriarcha zpět část svých svobod. Mezitím měly miliony pravoslavných křesťanů čelit smrti a pronásledování za komunistické vlády v Rusku a ve východní Evropě a svobodu měly poznat teprve asi před dvaceti lety, v devadesátých letech 20. století.
Dnes je ekumenický patriarcha uznáván jako kanonická hlava neboli duchovní vůdce celosvětové pravoslavné církve, která se stále drží původního a základního učení a praxe nerozděleného křesťanství, odtud název „pravoslavný“, což znamená správné uctívání a odvozeně i správné myšlení.
O Svaté pravoslavné církvi již nelze říci, že by existovala pouze na tradičním „Východě“, neboť nyní má miliony stoupenců v Severní a Jižní Americe, Střední Americe a Karibiku, stejně jako v Asii, Austrálii, na Novém Zélandu a v Oceánii.
Aby tato skutečnost dostala kanonické vyjádření, Jeho Svatost Bartoloměj nedávno změnil složení dvanáctičlenného Svatého synodu ekumenického patriarchátu tak, aby zahrnoval šest hierarchů z církví v zemích mimo Konstantinopol, mezi nimiž jsou Spojené státy, Velká Británie, Finsko a Nový Zéland.
Ekumenický patriarcha Bartoloměj poprvé v novodobých dějinách svolal primáty všech světových pravoslavných církví s cílem uspořádat celosvětový pravoslavný synod a skutečný výraz jednoty a také vůbec první světové setkání duchovenstva všech řeckých pravoslavných církví pod jeho jurisdikcí.
Pravoslaví roste také v západní Evropě. Přínos kanonického i duchovního vedení ekumenického patriarchy v „diaspoře“ neboli zámořských řeckých pravoslavných komunitách v těchto místech je dramatický v mnoha ohledech.
Ekumenický patriarcha Bartoloměj ukázal světu, že skutečné církevní vedení je duchovním vedením služby, vášnivého prosazování míru a spravedlnosti a lidských práv a péče o životní prostředí, o veškeré Boží stvoření a tvory, o vesmír.