Pokud vám vtipy o tom, že Bill Clinton byl prvním „černým“ prezidentem, nepřišly dost divné, přečtěte si tohle:
V nové roli sportovního publicisty v Gothamu, novém úhledném časopise pro manhattanské pařmeny, si černošský režisér Spike Lee klade další palčivou otázku: Byl Babe Ruth černoch?
Ehm? Babe? Král homerunů Yankees? „Sultán ze Swatu“?
Ukazuje se, že tato otázka není nová. Navzdory tehdejšímu popírání George Hermana „Babe“ Rutha přetrvávaly fámy a domněnky o jeho rasovém původu. Jeho nos byl dostatečně široký, jeho rty byly dostatečně plné a jeho pleť byla dostatečně snědá na to, aby vzbudila nejen podezření, ale i odporné posměšky ve stylu slova na N z lavičky soupeřova týmu.
Ať tak či onak, představte si, co Babe prožíval. Ačkoli Ruthovi prarodiče z matčiny strany byli přistěhovalci z Německa, rodina jeho otce žila po několik generací v Baltimoru v 19. století a není tak snadné ji vystopovat s naprostou rasovou jistotou.
I kdyby neexistovaly žádné pádné důkazy o tom, že je černoch, jak měl Ruth přijít s pádnými důkazy o tom, že černoch není? Nelze dokázat negativní, jak říká staré přísloví. Podle některých svědectví byl Ruth dost bílý na to, aby mohl zůstat v silně segregované první lize, ale ne dost bílý na to, aby odolal posměškům a jiným formám diskriminace.
Jé, představte si, jak se Babe musel cítit. Ať už byl černoch, nebo ne, byl zneužíván jako černoch.
V čísle časopisu Sports Illustrated ze 7. května reagoval na Leeho sloupkař Daniel Okrent a citoval epizodu, kterou údajně popsal Fred Lieb, sportovní novinář z té doby. Podle Lieba notoricky známý rasista Ty Cobb odmítl sdílet s Ruthem chatu na lovecké chatě v Georgii se slovy: „Nikdy jsem neležel v posteli s n—– a nehodlám s tím začínat ani teď.“
Naneštěstí byl Lieb notorický křivák, říká sloupkař ESPN.com Rob Neyer a vrací se k tomu ve svém sloupku na webu 10. května. Neyer cituje Cobbovu biografii od Charlese C. Alexandera jako důkaz, že mezi Cobbem a Ruthem vzniklo po Světové sérii 1924 „cosi jako přátelství“.
Komentátor Roland Rogers na webu BlackAthlete.com se přidává s vyprávěním o Ruthovi jako častém návštěvníkovi černošských žen v Harlemu ve dvacátých letech, kdy tato čtvrť na Manhattanu přitahovala elegantní klientelu odevšad.
Možná nyní, říká Lee, je čas ukončit záhadu. Když testy DNA stačily na ostatky Thomase Jeffersona, aby se zjistilo, jestli nezplodil dítě s některým ze svých otroků, proč ne na Babe?“
Podezírám Leeho, že nás sem nastrčil. Ve skutečnosti nevolá po Ruthově exhumaci. Kromě toho testy DNA nevyřešily otázku Jeffersona a nepředpokládám, že by tento spor skončil rychleji.
Mělo by nás tedy zajímat, zda byl Babe Ruth černoch?“
Ano, a to z několika důvodů. Jedním z nich je historická přesnost. Nevím, proč by baseballoví fanoušci, kteří jsou obvykle posedlí i tou nejotravnější informací o svých sportovních hrdinech, najednou chtěli při zkoumání původu Babe Rutha odvracet zrak.
Jako Afroameričan, který je dost starý na to, aby fandil Jackiemu Robinsonovi, se určitě zajímám o historky, jako je Babeův původ. Nejde o to, že bych až tak toužil prohlásit se za dalšího hrdinu pro kroniky černošské historie. Spíše mě těší, že mohu všem připomenout, kolik starých baseballových rekordů si zaslouží mít u sebe v knize rekordů hvězdičku. Jemně by nám to připomnělo, jak dlouho nebylo rasám dovoleno soutěžit za rovných podmínek, jakých se Američané dobré vůle snaží pro naši společnost dosáhnout i dnes.
Za druhé, otázka Ruthovy rasy nám připomíná, jak daleko jsme v této zemi s rasou došli a jak daleko ještě musíme jít. Jistě, rasa je v dnešní době nepříjemné téma. Ale právě proto bychom o něm měli tak trochu mluvit, ne?“
Pokud byl Babe černoch, měl by zřejmé důvody, proč to tehdy tajil. Jackie Robinson prolomil barevnou hranici baseballu až koncem čtyřicátých let.
A co teď? Skrýval by Ruth stále svou rasu? Nebo by se s ní chlubil? Nebo by svou rasu považoval stejně jako Tiger Woods, jen za jeden z několika rasových původů, ke kterým se hlásí?“
Ano, na sportu v americké historii záleží, stejně jako na rase. Výkony černochů a dalších nebělochů (včetně japonsko-amerických vojáků, jejichž rodiny byly doma uvězněny v detenčních táborech) pomohly urychlit desegregaci baseballu. Úspěšná desegregace baseballu pak pomohla povzbudit prezidenta Harryho Trumana k desegregaci ozbrojených sil, což pomohlo povzbudit Nejvyšší soud k nařízení desegregace veřejných škol.
Dnes můžeme vzít rasově problematickou minulost a využít ji k získání výhledu do budoucnosti. Otázka Ruthina černošství vyvolává důležité otázky o tom, co rasa znamená a co by měla znamenat. Stačí „jedna kapka“ černé krve k tomu, aby se člověk stal černochem, jak praví staré pravidlo? Pokud ne, tak kolik?“
Když zkoumáte význam rasy tak hluboko, začne se velmi rychle rozpadat. Bohužel jsme v této zemi nedosáhli toho ideálního stavu, kdy by na rase přestalo záležet. Místo abychom utíkali před minulostí, musíme si ji připomenout, abychom mohli budovat lepší budoucnost.
Clarence Page je sloupkař deníku Chicago Tribune, 435 N. Michigan Ave., Chicago, IL 60611.
Sloupkař deníku Chicago Tribune.