Anubis

Anubis je egyptský bůh mumifikace a posmrtného života a také patron ztracených duší a bezmocných. Je jedním z nejstarších egyptských bohů, který se nejspíše vyvinul z dřívějšího (a mnohem staršího) šakalího boha Wepwawet, s nímž bývá často zaměňován. Anubisova podoba se objevuje na královských hrobkách z období první egyptské dynastie (cca 3150-2890 př. n. l.), ale je jisté, že si již před tímto obdobím vytvořil kult, aby mohl být vzýván na stěnách hrobek za účelem ochrany. Předpokládá se, že se vyvinul v reakci na to, že divocí psi a šakali vyhrabávali nově pohřbené mrtvoly někdy v předdynastickém období v Egyptě (cca 6000-3150 př. n. l.), protože Egypťané věřili, že silný psí bůh je nejlepší ochranou před divokými psovitými šelmami.

Zobrazení &Asociace

Bývá zobrazován jako černý psík, kříženec šakala a psa se špičatýma ušima nebo jako svalnatý muž s hlavou šakala. Černá barva byla zvolena pro svou symboliku, nikoli proto, že by egyptští psi nebo šakalové byli černí. Černá symbolizovala rozklad těla a také úrodnou půdu údolí řeky Nil, která představovala regeneraci a život. Mohutný černý pes byl tedy ochráncem mrtvých, který se staral o to, aby se jim dostalo náležitých práv při pohřbu, a stál při nich v posmrtném životě, aby napomáhal jejich vzkříšení. Před nástupem Osirida ve Střední říši (2040-1782 př. n. l.) byl znám jako „První ze západních“, což znamenalo, že byl králem mrtvých (protože „západní“ byl egyptský termín pro duše zemřelých v posmrtném životě, který ležel na západě, ve směru západu slunce). V této roli byl spojován s věčnou spravedlností a toto spojení si udržel i později, dokonce i poté, co byl nahrazen Osiridem, který pak získal čestný titul „první ze západníků“.

V dřívějších dobách byl Anubis považován za syna Ra a Hesat (spojeného s Hathor), ale po jeho asimilaci do osirisovského mýtu byl považován za syna Osirise a jeho švagrové Neftys. Je nejstarším bohem zobrazovaným na stěnách hrobek a vzývaným k ochraně mrtvých a bývá zobrazován, jak pečuje o mrtvolu krále, předsedá mumifikaci a pohřbům nebo stojí s Osiridem, Thótem či jinými bohy při Vážení srdce duše v Síni pravdy v posmrtném životě. Oblíbeným zobrazením Anubise je stojící nebo klečící muž se šakalí hlavou držící zlaté váhy, na nichž se vážilo srdce duše proti bílému peří pravdy. Jeho dcerou je Qebhet (známá také jako Kabechet), která přináší duším zemřelých v Síni pravdy chladivou vodu a utěšuje nově zesnulé. Anubisovo spojení s Nefthys (známou jako „přítelkyní mrtvých“) a Qebhet zdůrazňuje jeho dlouholetou roli ochránce mrtvých a průvodce duší v posmrtném životě.

Jméno &Úloha v náboženství

Jméno „Anubis“ je řecká podoba egyptského Anpu (nebo Inpu), což znamenalo „rozkládat se“, což značí jeho rané spojení se smrtí. Měl mnoho epitet kromě „prvního ze Západozemí“ a byl znám také jako „Pán posvátné země“ (odkazující na oblast pouště, kde se nacházely nekropole), „Ten, který je na své posvátné hoře“ (odkazující na útesy kolem dané nekropole, kde se shromažďovali divocí psi a šakali), „Vládce devíti luků“ (odkaz na výraz používaný pro tradiční nepřátele Egypta, kteří byli představováni jako devět zajatců klanících se před králem), „Pes, který polyká miliony“ (jednoduše odkazující na jeho roli boha smrti), „Pán tajemství“ (protože věděl, co čeká za hranicí smrti), „Ten, který je na místě balzamování“ (naznačující jeho roli v procesu mumifikace) a „Přední z božské kabiny“ odkazující na jeho přítomnost v balzamovací kabině a pohřební komoře.

Jak vyplývá z jeho různých epitet, Anubis byl v roli ochránce ústředním prvkem všech aspektů individuální zkušenosti se smrtí a po smrti dokonce stál při duši jako spravedlivý soudce a průvodce. Vědkyně Geraldine Pinchová k tomu píše: „Anubis pomáhal soudit mrtvé a on a jeho armáda poslů měli za úkol trestat ty, kteří porušili hrobky nebo urazili bohy“ (104). Staral se zejména o kontrolu pudů těch, kteří se snažili rozsévat nepořádek nebo se spojovali s chaosem. Pinch píše:

Příběh zaznamenaný v prvním tisíciletí před naším letopočtem vypráví, jak se zlý bůh Set převlékl za leoparda, aby se přiblížil k Osirisovu tělu. Uchopil ho Anubis a celý ho ocejchoval rozžhaveným železem. Podle egyptského mýtu tak leopard získal své skvrny. Anubis pak Seta stáhl z kůže a jeho zkrvavenou kůži nosil jako varování pro zloduchy. V této době prý Anubis velel armádě démonických poslů, kteří způsobovali utrpení a smrt. (105)

V raně dynastickém období (cca 3150-2613 př. n. l.) a ve Staré říši (cca 3150-2613 př. n. l.) byl Anubis, Thoth, &Horus

od Marka Cartwrighta. 2613-2181 př. n. l.) byl Anubis jediným pánem mrtvých a spravedlivým soudcem duší, ale jak se mýtus o Osirisovi stával populárnějším, přebíral tento bůh stále více Anubisových atributů. Anubis však zůstal velmi oblíbeným bohem, a tak byl asimilován do osirisovského mýtu tím, že byl zavržen jeho dřívější původ a historie a stal se synem Osirise a Nefthys zrozeným z jejich milostného poměru. Podle tohoto příběhu byla Nefthys (Setova manželka) přitahována krásou Osirida (Setova bratra) a proměnila se, aby se mu zjevila jako Isis (Osiridova manželka). Osiris se s Nefthys vyspal a ona otěhotněla s Anubisem, ale krátce po jeho narození ho opustila v obavě, že by Set poměr odhalil. Isis se o poměru dozvěděla, vydala se dítě hledat, a když ho našla, přijala ho za své. O poměru se dozvěděl i Set, což je uváděno jako jeden z důvodů jeho vraždy Osirida.

Máte rádi historii?

Přihlaste se k odběru našeho týdenního e-mailového zpravodaje!

Kromě své rané role Pána mrtvých byl Anubis pravidelně vnímán jako Osiridova „pravá ruka“, která pomáhala Osiridovi při soudu duší zemřelých.

Po své asimilaci do Osirisova mýtu byl Anubis pravidelně vnímán jako Osirisův ochránce a „pravá ruka“, která po smrti střežila boží tělo, dohlížela na mumifikaci a pomáhala Osirisovi při soudu duší zemřelých. Anubis byl pravidelně vzýván (jak dokládají amulety, malby v hrobkách a písemná díla) k ochraně a pomstě; zejména jako mocný spojenec při vymáhání kletby uvalené na jiné nebo při obraně sebe sama před takovou kletbou.

Ačkoli je Anubis velmi dobře zastoupen v uměleckých dílech v celé historii Egypta, v mnoha mýtech nehraje hlavní roli. Jeho raná role Pána mrtvých, před asimilací do Osirisova mýtu, byla statická, protože vykonával pouze jedinou slavnostní funkci, která se nedala rozpracovat. Zdá se, že jako ochránce mrtvých, který vymyslel mumifikaci, a tedy uchovávání těla, byl považován za příliš zaneprázdněného na to, aby se zapojoval do takových příběhů, jaké se vyprávěly o ostatních egyptských bozích. Všechny příběhy o Anubisovi jsou podobné tomu, který výše vypráví Geraldine Pinchová.

Uctívání boha

Anubisovi kněží byli muži a při provádění rituálů často nosili masky boha vyrobené ze dřeva. Centrum kultu boha bylo v Horním Egyptě v Kynopoli („město psa“), ale svatyně mu byly po celé zemi a byl všeobecně uctíván ve všech částech země. Badatel Richard H. Wilkinson píše:

Odstranit reklamu

Reklama

Anubisova kaple v Hatšepsutině chrámu v Deir el-Bahrí možná navázala na dřívější svatyni boha v této oblasti a poskytuje vynikající příklad přetrvávajícího významu boha dlouho po jeho asimilaci do Osirisova kultu. Protože Anubis údajně připravil Osirisovu mumii, stal se patronem balzamovačů a zdá se, že v memfitské nekropoli se oblast spojená s balzamovači stala jakýmsi ohniskem Anubisova kultu v pozdní době a v ptolemaiovské době a moderní egyptologové ji označují jako „Anubeion“. Jsou známy masky boha a kněží zastupující Anubise při přípravě mumie a pohřebních obřadech mohli nosit tyto masky s hlavou šakala, aby se vydávali za boha; jistě byly využívány k procesí, jak je to zobrazeno na vyobrazeních a zmíněno v pozdních textech. Množství dvourozměrných a trojrozměrných vyobrazení Anubise, která se dochovala z pohřebního kontextu, naznačuje velký význam tohoto boha v tomto aspektu egyptského náboženství a běžné byly také amulety tohoto boha. (190)

Ačkoli v mnoha mýtech nehraje hlavní roli, jeho popularita byla obrovská a stejně jako u mnoha egyptských božstev přežil i do dalších období díky spojení s bohy jiných zemí. Řekové ho spojovali se svým bohem Hermem, který provázel mrtvé do posmrtného života, a podle egyptoložky Salimy Ikramové,

se v řecko-římském období začal spojovat s Cháronem a v raně křesťanském období se svatým Kryštofem… Je pravděpodobné, že Anubis je zobrazován jako superkanid, který v sobě spojuje nejvýznamnější atributy několika typů kanidů, spíše než aby byl jen šakalem nebo psem. (35-36)

Tento „superkanid“ nabízel lidem jistotu, že jejich tělo bude po smrti respektováno, že jejich duše bude v posmrtném životě chráněna a že se jim dostane spravedlivého soudu za jejich životní dílo. Stejné záruky hledají lidé i v dnešní době a je snadné pochopit, proč byl Anubis tak oblíbeným a trvalým bohem. Jeho obraz dodnes patří k nejrozpoznatelnějším ze všech egyptských bohů a repliky jeho soch a náhrobních maleb jsou oblíbené, zejména mezi majiteli psů, i v dnešní době.