Articles

8 nejlepších věcí, které superfanoušek ‚Taxikáře‘ Quentin Tarantino řekl o nestárnoucí klasice Martina Scorseseho

admin0

Jestliže si takovou skutečnost vůbec dokážete představit, letos uplyne čtyřicet let od prvního uvedení legendárního filmu Martina Scorseseho „Taxikář“ v roce 1976. Od té doby film zanechal výraznou stopu na tváři kinematografie díky neuvěřitelně složité a problematické postavě, kterou byl Travis Bickle v podání Roberta De Nira. Scorsese svým elektrizujícím psychologickým thrillerem otřásl fanoušky i kritiky a nikdo z diváků nezůstal nedotčen tím, čeho byl svědkem. O čtyřicet let později film nastavil laťku ve světě kinematografie a zůstává klasikou, která ovlivnila další vlnu filmařů, včetně samotného autora Quentina Tarantina, který je podle vlastního vyjádření jeho megafanouškem.

Dnes se legendární tým filmu znovu sejde, aby oslavil jeho čtyřicáté narozeniny (které technicky připadly na únor) na filmovém festivalu Tribeca. Scorsese se objeví na speciální projekci spolu se svou partou herců, včetně De Nira, Jodie Fosterové, Cybill Shepherdové a Michaela Phillipse, spolu se scenáristou Paulem Schraderem, aby oslavili odkaz a dopad filmu. Místo pro takovou událost nemůže být vhodnější, protože se sejdou v domovském městě filmu, v New Yorku.

Oslavte spolu se Scorsesem a jeho herci největšího fanouška filmu, Quentina Tarantina, protože jsme díky těmto dvěma nádherným videím na toto téma shromáždili nejlepší citáty režiséra o tom, co přesně dělá „Taxikáře“ takovým mezníkem v kinematografii. Podívejte se na ně níže.

Přečtěte si více:

„Jedna z věcí na „Taxikáři“ je, že je prostě tak velkolepý. Vlastně mám pocit, že je to možná nejlepší studie postavy v první osobě, jaká kdy byla převedena na filmové plátno. Chci říct, že mě vlastně ani nenapadá druhá, třetí nebo čtvrtá, která by se s ní mohla měřit. Scorsese měl v tomto období své kariéry vztah k filmu a bez ohledu na to, jak temná látka to byla, byla v tom taková živelnost filmování, že nevím, jestli někdo někdy bude mít takovou sérii filmů, jakou měl on v 70. a předtím v 80. letech.“

O své úctě ke Scorsesemu se zamyslel i Brian De Palma.

„Popravdě řečeno, vlastně mým nejoblíbenějším režisérem filmových braků nebyl Scorsese. Miloval jsem ho. Ale mým nejoblíbenějším režisérem Movie Brats byl Brian de Palma. De Palmu jsem vlastně potkal hned po natočení ‚Reservoir Dogs‘ a byl jsem úplně vedle. A seděl jsem tam a povídal si s ním o filmu a tak a on mluvil o přátelském soupeření, které by si užil se Scorsesem.

Populární na IndieWire

Mluvil o natáčení ‚Zjizvené tváře‘ a víte, že točí tenhle epos a myslí si, že dělá jedno ze svých nejlepších děl vůbec. A během natáčení ‚Zjizvené tváře‘ vychází ‚Zuřící býk‘. A tak jde na Zuřícího býka do kina a začíná to úvodními titulky. Hraje klasická hudba a velký, široký záběr na ring a Jakea Lamadu, jak tam ve zpomaleném záběru poskakuje v županu. A on: „Ať děláš, co děláš, ať jsi sebelepší, vždycky je tu Scorsese. Vždycky je tam Scorsese, který tě vyzve. A to byl Scorsese v téhle době.“

Na Travisovi je něco…

„Jedna z věcí na ‚Taxikáři‘ je pro mě prostě úžasná, nejen že je to úžasná charakterová studie tohoto – mírně řečeno – problémového jedince… Na té charakterové studii je fascinující, že vás skutečně staví do pozice pohledu toho člověka. Pokud jste někdy byli osamělí a žili v oblasti ghetta, snadno se vcítíte do pocitů Travise Bicklea typu „úplně sám já“ versus „moje okolí“. A film k takovému vcítění se do velmi pochybné postavy skutečně vybízí. Vidíte jeho očima tak silně.“

Tarantino dokonce kritizuje kritiku, které se filmu dostalo po jeho uvedení do kin.

studie první osoby filmu o rasistovi.

Takže vlastně vidíte svět očima Travise Bickla. A těma očima dělá, víte, černošské pasáky a černošské postavy na ulici, jsou odpudivé. Vždycky se od nich odvrací. A protože se díváte jeho očima, děláte to také. Jedna z věcí, která by vlastně mohla být z filmu ochromující, tematicky, dokonce by se dalo říct, že je to velká vada filmu. Což se vlastně na konci filmu neukáže.“

Tarantinova láska k Harveymu Keitelovi sahá daleko do minulosti.

„Jeho výkon v roli pasáka Sporta je tak skvostný a jeho výkon s De Nirem má tak znamenitý charakter, stejně jako jeho práce s Jodie Fosterovou. Což je vlastně asi jediná sekvence ve filmu, která není vyprávěna z pohledu Travise Bickla. Tancují. Je tak kvalitní a jeho práce jako Sporta je tak magnetická a zvláštně osobitá, že to, co by mohlo být ubíjejícím výmyslem, jím není. Prostě to jde stranou. A nejen to, „Taxikáře“ si bez Harveyho Keitela nedokážete představit. Co by to bylo?“

I drobné detaily filmu byly hluboce významné.

„Co je takový tah dopředu této postavy v první osobě, jedna z věcí, která je na tom tak fascinující, jsou všechny ostatní drobnosti, které se ve filmu ocitají a které slouží v naprostém rozporu s tímto tónem deníku šílence, s nímž tu víceméně máme co do činění. Například jedny z nejoblíbenějších kousků ve filmu jsou malé scény mezi Cybill Shepherdovou a Albertem Brooksem.

A když k těmto momentům dojde… Myslím, že v sedmdesátých letech vás jako první napadne „The Front Page“, protože má takovéto svižné schéma. Ale později, teď už je nemožné se na to dívat, aniž by mě najednou nenapadlo ‚Broadcast News‘! Jak se najednou objevily na Times Square, rychlé, vtipné scény z Broadcast News‘ se nějakým způsobem vložily do ‚Taxikáře‘.

A myslím, že je to zřejmé. Já jako filmař jsem milovníkem obratů na pětníku, a tohle je rozhodně situace, kdy se to stává.“

Scorsese se nehodlal vzdát bez boje.

„Natočil film pro Columbii a MPAA mu dala křížek. A tak Scorsese teď měl být postaven před to, že natočí mistrovské dílo, o kterém si myslí, že je dokonalé, a bude muset zkrátit plátno. Lidé nebo osoba v Columbii – nemám tušení, kdo to byl, nebo jestli k tomu vůbec došlo – byli nesympatičtí. Bylo jim to jedno. Říkali jen: „Prostě si dejte R. Prostě si dejte R. Je nám jedno, jak to uděláte. Prostě to udělej.“
A podle legendy zůstal Scorsese celou noc vzhůru a opíjel se s nabitou zbraní. A jeho cílem bylo, že ráno zastřelí šéfa Columbie za to, že ho donutil vystřihnout jeho mistrovské dílo. A nakonec z toho byla celonoční vigilie, protože Scorsese tam seděl s nabitou pistolí na klíně. A někteří z jeho kolegů filmařů a přátel za ním přišli a mluvili s ním, soucítili s ním a snažili se mu to rozmluvit. A to prý trvalo celou noc.
Slyšel jsem vyprávět, že tu noc doslova všichni vyrostli, protože si uvědomili, jak vážně Scorsese myslí vyhlídku na to, co se chystá udělat. No, podle všeho se nakonec stalo to, že ke konci noci, tím, že opravdu, ale opravdu uvažoval o tom, že toho člověka zastřelí, a věděl, že to udělá, když se to stalo takovou realitou, sáhl do svého nitra, aby se pokusil najít ještě jednu věc, kterou by mohl udělat, než spáchat vraždu. A ten nápad, který ho napadl, byl, že v závěrečné přestřelce prostě znehodnotí barvu o dva stupně. Změnit to, co bylo červené jako cukrové jablko, na víc vínovou krev. Udělal to místo toho, aby zabil člověka. A film dostal své R.“

Tarantino si nedokáže představit, že by natočil film takového kalibru.

„…Dokážete si představit dílo, kterým je „Taxikář“. Kdybys ho natočil, dokončil, byl bys pochopitelně šťastný. Popravdě řečeno, ani si nedokážu představit, jaké by to bylo natočit ‚Taxikáře‘.“

„

Vypadá to, že by to bylo skvělé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.