Ačkoli se později potýkal s povahou své slávy i s očekáváními trhu, prošel 50 Cent během svého mladého, ale pozoruhodně dramatického života značnými překážkami, než se kolem roku 2003 stal nejdiskutovanější postavou rapu, ne-li pop music obecně. Po neúspěšném pokusu o úspěch v hlavním proudu koncem 90. let (zmařeném pokusem o atentát v roce 2000) a úspěšném působení na newyorském mixtapovém okruhu (poháněném jeho soubojem s Ja Rule na začátku roku 2000) podepsal Eminem s 50 Centem v roce 2002 sedmimístnou smlouvu a v roce 2003 řídil jeho rychlý vzestup směrem k úspěchu. 50 Cent, který pocházel z rozvrácené rodiny v drsné čtvrti Jamaica v Queensu a následně ze samotných ulic této slavné čtvrti, prožil všechno, o čem většina rapperů píše rýmy, ale ne všichni to skutečně zažili: drogy, zločiny, vězení, bodné rány a nejznámější ze všech přestřelky. Takové zkušenosti se samozřejmě staly 50 Centovým rétorickým základem. Vychutnával si svou často vyprávěnou minulost, nadával rádoby gangsterům a dostával se na titulní stránky novin. Dokonce vypadal jako ideální drsný rapper z východního pobřeží: velké postavy s často vystavovanými bicepsy, břišními svaly a tetováním, stejně jako jeho charakteristická neprůstřelná vesta, pistole a ledový krucifix. Důležité však bylo, že 50 Cent sice splňoval představy o prototypu tvrdého rappera, ale zároveň uměl vytvořit chytlavý háček. Díky tomu se jeho hudba dostala na popový trh a oslovila jak ty, kterým se líbilo jeho drsné vystupování a příběh o zbohatnutí, tak ty, kterým se líbilo, že umí chrlit nemravné klubové písničky. A 50 Cent nezapomněl ani na svou partu. Pomohl své partě G-Unit vyrůst v úspěšnou franšízu, z níž vzešla platinová sólová alba členů jeho skupiny, lukrativní licenční smlouvy na značku a vyprodaná turné po arénách, která franšízu propagovala na mezinárodní úrovni. V době vydání třetího alba (Curtis, 2007) se však 50 Cent setkal se značným odporem, zejména mezi hiphopovými puristy, kterým se nelíbil jeho příklon k pop-rapu a tím i odklon od pouliční důvěryhodnosti.
50 Cent se narodil 6. července 1975 jako Curtis James Jackson III a vyrůstal v Southside Jamaica v newyorském Queensu, vyrůstal v rozvrácené rodině. Jeho matka-hustlerka zemřela, když mu bylo pouhých osm let, a otec brzy nato odešel, takže ho vychovávala babička. Jako teenager následoval příkladu své matky a začal se věnovat hustlingu. Obchod s crackem byl pro 50 Centa výnosný, dokud se nakonec nesetkal se zákonem a nebyl v roce 1994 opakovaně zatčen. Zhruba v té době vyměnil zločin za hip hop. Zlom přišel v roce 1996, kdy se setkal s Jam Master Jayem z Run-D.M.C., který mu dal kazetu s beaty a požádal ho, aby na ní rapoval. To, co slyšel, na Jaye udělalo dojem, a tak podepsal smlouvu se svým labelem JMJ Records. Ze smlouvy však mnoho nevzešlo a 50 Cent se spojil s Trackmasters, komerčně úspěšným newyorským producentským duem známým spoluprací s umělci, jako jsou Nas a Jay-Z. Trackmasters podepsali smlouvu s rapperem pod svou značkou Columbia a začali pracovat na jeho debutovém albu Power of the Dollar. Před plánovaným vydáním alba vyšla trojice singlů: „Your Life’s on the Line“, „Thug Love“ (s Destiny’s Child) a „How to Rob“. Posledně jmenovaný vyvolal značný rozruch a přitáhl velkou pozornost svým vábivým textem, který podrobně popisuje, jak by 50 Cent okradl konkrétní rappery zvučných jmen.
Tato ochota otevřeně a drze rapovat a pozornost, kterou to přitahovalo, se mu však vymstila. Poprvé se po úspěchu setkal se smrtí krátce po vydání „How to Rob“, když byl pobodán ve studiu Hit Factory na Západní 54. ulici na Manhattanu. Krátce poté přišel jeho nejznámější incident. Dne 24. května 2000, těsně předtím, než měla společnost Columbia vydat album „Power of the Dollar“, se na 161. ulici v Jamajce v Queensu (nedaleko místa, kde byl o dva a půl roku později smrtelně postřelen Jam Master Jay) pokusil 50 Centa připravit o život atentátník, který na něj devětkrát vystřelil z 9mm pistole, zatímco rapper seděl bezmocně na sedadle spolujezdce v autě. Jedna střela mu probodla tvář, další ruku a sedm dalších nohy a stehna, přesto stěží přežil. I přesto nechtěla mít Columbia s 50 Centem nic společného, když se to dozvěděla, odložila Power of the Dollar a rozloučila se s nyní kontroverzním rapperem.
Během následujících dvou let se 50 Cent vrátil do rapového undergroundu, kde začínal. Založil kolektiv (G-Unit, v němž působili také Lloyd Banks a Tony Yayo), úzce spolupracoval s producentem Sha Money XL (který ve stejné době jako 50 Cent podepsal smlouvu s JMJ) a začal chrlit mixtapy (výběr z nich byl později sestaven na albu Guess Who’s Back? v roce 2002). Díky těmto mixtapeům (z nichž mnohé hostoval DJ Whoo Kid na CD jako No Mercy, No Fear a Automatic Gunfire) si rapper získal v ulicích New Yorku váženou pověst. Na některých z nich 50 Cent a jeho společníci z G-Unit rapovali přes populární beaty, na jiných se vysmívali populárním rapperům (jmenovitě Ja Ruleovi, který se rychle stal jeho úhlavním rivalem) a na několika se probírala jeho střelba. Tato neustálá přítomnost na mixtapech v letech 2000-2002 si získala pozornost průmyslu i úctu ulice, zejména když Eminem v rozhlasové show prohlásil, že 50 Centa obdivuje. Následovala nabídková válka, která zvedla cenu za podpis smlouvy na více než milionovou částku a pomalu posunula rappera opět na výsluní, jak se o něm začalo mluvit.
Navzdory nabídkové válce Eminem skutečně získal svého člověka a podepsal s 50 Centem společnou smlouvu se Shady/Aftermath – první label patřil Emovi, druhý Dr. Dre. Během následujících měsíců 50 Cent úzce spolupracoval s Eminemem a Dre, kteří byli oba uvedeni jako výkonní producenti jeho nadcházejícího debutu Get Rich or Die Tryin‘, přičemž každý z nich produkoval několik skladeb pro toto velmi očekávané album. Ještě před vydáním Get Rich však Eminem debutoval s 50 Centem na soundtracku k filmu 8 Mile. Píseň „Wanksta“, která předtím vyšla na mixtapu No Mercy, No Fear, se koncem roku 2002 stala hitem a připravila půdu pro „In da Club“, Dreho produkovaný hlavní singl z Get Rich. Oba singly se staly velkými crossoverovými hity – první se dostal na 13. místo v žebříčku Billboard Hot 100, druhý na první místo – a Interscope (mateřská společnost Shady/Aftermath) musel následně posunout datum vydání Get Rich, aby zabránil pašování.
Na pozadí toho všeho se 50 Cent opakovaně dostal na titulní stránky novin. Především byl spojován se zastřelením Jam Master Jaye v říjnu 2002, s vyšetřováním FBI ohledně vztahu Murder Inc. s bývalým drogovým dealerem Kennethem „Supreme“ McGriffem a se střelbou v kancelářích Violator Management. Kromě toho se dostal na titulní stránky novin, když byl na Silvestra 2002 uvězněn za držení zbraně. Média líčila jeho životní příběh ad nauseum, zejména jeho příběhový střet se smrtí – a nejen očekávaná média jako MTV – dokonce i tak nepravděpodobné mainstreamové publikace jako The New York Times o něm psaly („Amid Much Anticipation, a Rapper Makes a Debut“). V době, kdy se album Get Rich 6. února 2003 konečně objevilo na trhu, se 50 Cent stal nejdiskutovanější postavou hudebního průmyslu, a ať už bylo bootlegované, nebo ne, jeho první prodejní čísla to odrážela (rekordních 872 000 prodaných kusů za pět dní, nejprodávanější debutové album od května 1991, kdy SoundScan spustil svůj systém sledování), stejně jako jeho všudypřítomnost v médiích. Koncem roku, po další sérii populárních hitů „21 Questions“ (který se umístil na prvním místě v žebříčku Hot 100) a „P.I.M.P.“, se album dostalo na první místo v hitparádě. (třetí místo), 50 Cent debutoval se skupinou G-Unit, Beg for Mercy. Album se umístilo na druhém místě hitparády a přineslo několik hitů v Top 15: „Stunt 101“ a „Wanna Get to Know You“.
V roce 2004 zůstal 50 Cent většinou stranou, protože členové G-Unit Lloyd Banks a Young Buck vydali populární sólová alba. Další člen G-Unit, The Game, vydal svůj debut v lednu 2005 a ukázal se jako nejúspěšnější z těchto sólových spin-offů, zejména singly „How We Do“ a „Love It or Hate It“, oba hity v Top 5, na kterých se výrazně podílel 50 Cent. V době, kdy byly tyto singly na vrcholu žebříčků, se však mezi 50 Centem a Gameem rozhořely spory a 50 Cent byl z G-Unit ostře vyhozen. Během příprav na vydání druhého 50 Centova alba The Massacre v březnu 2005 došlo také ke sporům s Fat Joem a Jadakissem (podnětem byla píseň Piggy Bank). The Massacre bylo téměř stejně populární jako Get Rich or Die Tryin‘, debutovalo na prvním místě, prodalo se ho miliony kusů (celosvětově přes deset milionů) a vznikla řada hitů („Disco Inferno“, „Candy Shop“, „Just a Lil Bit“).
V té době už sláva 50 Centa zastínila jeho hudbu, čímž předznamenala problémy s důvěryhodností „ulice“, které ho v následujících letech pronásledovaly. Například marketingové uvedení filmu The Massacre se přeneslo do podniků, jako je videohra 50 Cent: Bulletproof, částečně autobiografický film Get Rich or Die Tryin‘ a soundtrack k tomuto filmu – to vše vyšlo v roce 2005 spolu s dalšími produkty. Důsledky přílišné publicity 50 Centa se projevily prostřednictvím singlů ze soundtracku k filmu („Hustler’s Ambition“, „Window Shopper“, „Best Friend“, „Have a Party“), které se na trhu příliš neprosadily a v porovnání s předchozími singly se umístily jen skromně. Ani další sólové desky G-Unit (Tony Yayo’s Thoughts of a Predicate Felon, 2005; Mobb Deep’s Blood Money, 2005; Lloyd Banks’s Rotten Apple, 2006; Young Buck’s Buck the World, 2007) si komerčně nevedly dobře a nebylo úplně překvapivé, když byly plány na další, Olivia’s Behind Closed Doors, odloženy. Chmurné vyhlídky nevěstily nic dobrého ani pro další album 50 Centa, které bylo opakovaně odsunuto a několikrát přejmenováno.
Poslední název, Curtis, byl inspirován dalším sporem, tentokrát s Cam’ronem, který se 50 Centovi poněkud zvláštně posmíval tím, že ho oslovoval jeho rodným jménem. Poté, co dvojice hlavních singlů, „Straight to the Bank“ a „Amusement Park“, na trhu neuspěla, byl Curtis naposledy přepracován a posunut z letního termínu vydání na podzimní (tj. na památné datum 11. září, které — k radosti pozorovatelů z branže — postavilo album proti Graduation Kanyeho Westa). Druhá série singlů, „I Get Money“ a „Ayo Technology“, byla vydána v druhé polovině léta, zatímco videoklip k pátému singlu, „Follow My Lead“, unikl na internet – k frustraci 50 Centa, který údajně proklel Interscope za ohrožení komerčních vyhlídek svého alba – více než měsíc před datem vydání.
V roce 2012 opustil vydavatelství kvůli tvůrčím neshodám a vzal si s sebou nevydané album Street King Immortal. I když měl stále v úmyslu Immortal nakonec vydat, sestavil sadu nových skladeb a vydal je jako své páté řádné LP Animal Ambition: An Untamed Desire to Win. Na albu hostovali Trey Songz (ve skladbě „Smoke“, kterou produkoval Dr. Dre), Yo Gotti, Jadakiss a Styles P a Mr Probz, album se umístilo na čtvrtém místě albového žebříčku Billboard a obsadilo první příčky nezávislých a R&B/hip-hopových žebříčků. Několik dní po vydání alba Animal Ambition debutovala v televizi premiérová epizoda kriminálního dramatu Power – produkovaného 50 Centem a v hlavní roli. I přes toto rušné a zdánlivě úspěšné období však následující léto vyhlásil bankrot. Začátkem roku 2017 – zatímco stále pracoval na albu Immortal – vydal album Best of 50 Cent (BMG), které obsahovalo jeho největší hity a trojici nealbových kousků („Get Up“, „I Get It In“ a „How to Rob“).