T. solium ve své dospělé formě způsobuje střevní infekci známou jako taeniáza. Člověk se může nakazit taeniázou, když sní syrové nebo nedostatečně tepelně upravené infikované vepřové maso, které obsahuje larvy T. solium. Při požití vajíček tasemnice lidmi nebo prasaty se může vyvinout také cysticerciální forma onemocnění; tato forma může vést ke svalovým příznakům a příznakům centrálního nervového systému včetně záchvatů (epilepsie, pokud se opakují). V endemických zemích může být T. solium příčinou přibližně 30 % případů epilepsie. Ve specifických komunitách to však může být až 70 %.
Michelle Haby z univerzity v mexické Sonoře a její kolegové v nové práci přezkoumali dosavadní literaturu o třech existujících odčervovacích přípravcích, které prokázaly určitou účinnost při léčbě taeniázy. Jedná se o albendazol (ALB), praziquantel (PZQ) a niklosamid (NICL). Kritéria pro zařazení do přehledu splnilo 20 studií; 11 z nich používalo design studie před a po, zatímco 9 bylo kontrolovaných studií. Testovaným léčivem byl v 7 studiích ALB, ve 4 studiích NICL, v 7 studiích PZQ a ve dvou studiích kombinace PZQ a NICL.
Metaanalýza ukázala, že jednorázová dávka PZQ 10 mg/kg vedla k vyléčení 99,5 % taeniázy T. solium; ALB 400 mg denně po dobu tří po sobě jdoucích dnů vedl k 96,4% míře vyléčení a NICL 2g vedl k 84,3% míře vyléčení. Méně účinné byly PZQ 5mg/kg s 89,0% mírou vyléčení a jednorázová dávka ALB 400 mg s 52,0% mírou vyléčení. Ve většině studií nebyly po podání léků hlášeny žádné nebo jen mírné a přechodné nežádoucí účinky.
Léky „byly účinné jako taenicidy a mohly by být zváženy pro použití v programech hromadného podávání léků pro kontrolu taeniázy T. solium,“ uvádějí vědci. „Budoucí výzkum účinnosti by se měl zaměřit na provedení vysoce kvalitních randomizovaných kontrolovaných studií tří různých léčiv a různých dávek, a to jak ve srovnání s placebem, tak v přímých studiích.“
.