Východiska: Zkouška vaginálního porodu po císařském řezu (VBAC) je považována za přijatelnou po jednom císařském řezu (CS), avšak ženám, které si ji přejí vyzkoušet po dvou CS, obvykle není umožněna nebo jim není poskytnuto odpovídající poradenství ohledně účinnosti a komplikací.
Cíl: Provést systematický přehled literatury o úspěšnosti vaginálního porodu po dvou císařských řezech (VBAC-2) a souvisejících nežádoucích výsledcích u matky a plodu; a porovnat s běžně přijímaným VBAC-1 a alternativní možností opakovaného třetího CS (RCS).
Strategie vyhledávání: Prohledávali jsme databáze MEDLINE, EMBASE, CINAHL, Cochrane Library, Current Controlled Trials, HMIC Database, Grey Literature Databases (SIGLE, Biomed Central) s použitím vyhledávacích výrazů Caesarean section, caesarian, C*rean, C*rian a hesla MeSH „Vaginal birth after caesarean section“ v kombinaci s druhým vyhledávacím řetězcem two, twice, second, multiple.
Kritéria výběru: Nebyly k dispozici žádné randomizované studie, z hlediska kvality byly hodnoceny případové série nebo kohortové studie (STROBE), zahrnuto 20/23 dostupných studií. Dva nezávislí recenzenti vybrali studie a provedli abstrahování a tabelaci údajů a byly získány souhrnné odhady úspěšnosti, ruptury dělohy a dalších nepříznivých výsledků pro matku a plod. Metaanalýzy byly provedeny pomocí programu RevMan-5 pro srovnání VBAC-1 versus VBAC-2 a VBAC-2 versus RCS.
Hlavní výsledky: Úspěšnost VBAC-2 byla 71,1 %, míra ruptury dělohy 1,36 %, míra hysterektomie 0,55 %, krevní transfuze 2,01 %, míra přijetí na novorozenecké oddělení 7,78 % a perinatální asfyxické poranění/smrt 0,09 %. Míra úspěšnosti VBAC-2 oproti VBAC-1 byla 4064/5666 (71,1 %) oproti 38 814/50 685 (76,5 %) (P < 0,001); míra související ruptury dělohy 1,59 % oproti 0,72 % (P < 0,001) a míra hysterektomie 0,56 % oproti 0,19 % (P = 0,001). Při srovnání VBAC-2 versus RCS byla míra hysterektomie 0,40 % versus 0,63 % (P = 0,63), transfuze 1,68 % versus 1,67 % (P = 0,86) a febrilní morbidity 6,03 % versus 6,39 % (P = 0,27). Mateřská morbidita VBAC-2 byla srovnatelná s RCS. Údaje o novorozenecké morbiditě byly příliš omezené na to, aby bylo možné vyvodit platné závěry, nicméně ve skupinách VBAC-2, VBAC-1 a RCS nebyly naznačeny žádné významné rozdíly v míře přijetí na NNU a míře asfyxických poranění/úmrtí novorozence (Mantel-Haenszel).
Závěry: Ženy žádající o vyzkoušení vaginálního porodu po dvou císařských řezech by měly být vhodně poučeny s ohledem na dostupné údaje o úspěšnosti 71,1 %, míře ruptury dělohy 1,36 % a o srovnatelné mateřské morbiditě s možností opakovaného CS.