Víra humanistky

Leták od Sarah Oelberg (koupit).

S humanismem jsem se poprvé seznámila v mateřské škole. Naše třída nedělní školy právě zpívala „Ježíš mě má rád“, když přišel náš laskavý unitářský farář a řekl nám, jak krásně zpíváme. Pak se zeptal, co pro nás ta píseň znamená, a řekl nám, že je to píseň o lásce – ne o té, kterou nám dávají naši rodiče, ale o nádherné lásce ke každému člověku, kterou se snažil naučit muž jménem Ježíš, nyní již mrtvý, když ještě žil. Řekl nám, že Bible je kniha, která vypráví příběhy o některých způsobech, jakými Ježíš projevoval svou lásku k lidem, a že existuje také mnoho dalších knih, které nás učí o lásce. Řekl, že Ježíšovi nepatříme – možná našim rodičům, ale naše těla a myšlenky nemůže vlastnit nikdo jiný než my sami. A řekl, že bychom se nikdy neměli považovat za slabé. Pokud se totiž budeme snažit, můžeme dělat a být téměř čímkoli, co chceme. Nepotřebujeme, aby se o nás staral někdo jako Ježíš; můžeme převzít odpovědnost za svůj život a dokázat úžasné věci.“

To je tak rozumná a jednoduchá filozofie, že si ji dodnes pamatuji a od té doby se jí řídím. V tomto krátkém rozhovoru se skupinou dětí se panu faráři podařilo obsáhnout základní principy humanismu:

• Projevovat lásku všem lidem je důstojným cílem.
• Smrtelnost se nachází v příkladech, které dáváme, a v práci, kterou děláme.
• Poznání získáváme z mnoha zdrojů a ze všech kultur a existuje mnoho náboženských knih a učení, které nás mohou poučit o tom, jak žít.
• Máme v sobě sílu realizovat to nejlepší, čeho jsme jako lidské bytosti schopni.
• Jsme zodpovědní za to, co děláme a čím se stáváme; náš život je v našich rukou.

Všechno, co jsem potřeboval vědět o humanismu, jsem se však nenaučil v mateřské škole. Během let náboženského vzdělávání v různých unitářských církvích jsem pocítil potvrzující lásku náboženství, které má hluboký zájem o hodnotu a důstojnost všech lidí – včetně mě. Naučil jsem se potvrzovat a oslavovat život na tomto světě a pracovat pro zlepšení světa a jeho obyvatel. Vychovával mě pocit, že mám potenciál a svobodu zažívat nejrůznější věci, užívat si života a svobody a zkoumat mnoho různých myšlenek. Byl jsem povzbuzován k tomu, abych používal svou mysl, zpochybňoval i zdánlivě samozřejmé věci a důvěřoval svým vlastním zkušenostem a vnímání.

Když jsem se začal více angažovat ve světě, začal jsem si vážit mnoha projevů lidského ducha a síly lidské představivosti. Vážím si umění, hudby, poezie, dramatu a literatury. Uvědomil jsem si, že kreativita se nejlépe rozvíjí v prostředí svobody, kde se cení inovace. Jsem rád, že mám náboženství, které mě povzbuzuje k tomu, abych zkoumal a vyjadřoval svou estetickou a smyslovou stránku a otevřel své srdce a mysl plnosti života ve všech jeho aspektech.

Během let formálního vzdělávání jsem si cenil zejména toho, že humanismus ctí rozum a podporuje poctivost. Líbilo se mi, že mě vybízel k tomu, abych přemýšlel sám za sebe, zkoumal, zpochybňoval a pochyboval; abych přistupoval k důležitým životním otázkám s otevřeností vůči novým myšlenkám a různým perspektivám; a abych pak tyto myšlenky ověřoval na základě skutečnosti, filtroval nové poznatky skrze vlastní aktivní mysl a věřil podle důkazů. Humanismus mi poskytl „nástroje“, které budu používat při „svobodném a odpovědném hledání pravdy a smyslu“. Vyzýval mě, abych se u každé myšlenky ptal: „Je rozumné a zodpovědné tomu věřit? Dává to smysl z hlediska toho, co je známo o světě a vesmíru?“. To neznamená, že se neučíme a nezískáváme poznatky také na základě intuice, tušení, záblesků inspirace, dokonce i emocí nebo nevysvětlitelných zážitků – to ano. Ale při přijímání důležitých rozhodnutí, která ovlivní nás samotné i ostatní, je vhodné, abychom si své vjemy ověřili v porovnání s realitou.

Toto ověřování mě přivedlo k poznání, že jsme všichni propojeni se světem, vesmírem a vším, co se v něm nachází. Zjistil jsem, že humanismus učí, že naše blaho a sama naše existence závisí na síti života způsobem, který teprve začínáme chápat, že naše místo v přírodě musí být s ní v souladu. Humanismus mě vede k nalezení pocitu širší spřízněnosti s celým světem a jeho národy a vyzývá mě k práci pro zdravé životní prostředí a humánní civilizaci. Protože vše je vzájemně propojeno, nemohu se starat o svůj vlastní život a o budoucnost lidstva, aniž bych se zajímal také o budoucnost planety.

Moje humanistické náboženství mě také podněcuje k tomu, abych uvažoval o morálních zásadách, podle kterých bych měl žít. Humanistická etika, založená na lásce a soucitu k lidstvu a k přírodě, klade na lidstvo odpovědnost za utváření osudu a budoucího směřování světa. Jsem povolán k tomu, abych našel své lepší já a snažil se stát tím nejlepším člověkem, jakým mohu být. Díky humanismu si také uvědomuji existenci morálních dilemat a potřebu být při svém morálním rozhodování velmi opatrný a záměrný, protože každé rozhodnutí a čin má důsledky nyní i pro budoucnost. Vlastní analýza situace ve světě mě nutí zapojit se do služby pro větší dobro lidstva a uvědomit si, že věci se mění tak rychle, že je zapotřebí otevřený přístup k řešení společenských problémů.

Čím jsem starší, tím více si uvědomuji potřebu duchovního života. Svou duchovnost nacházím především v tom, že využívám svou inteligenci a tvořivost a snažím se ve svém životě budovat trvalý mír a krásu. Mé humanistické přesvědčení mi pomáhá vidět, že být k sobě upřímný, otevřeně čelit životu a být věrný vysokým ideálům znamená být duchovní. V každém z nás se díky našemu lidskému nadání skrývá jedinečná jiskra božství; stačí se jen snažit ji najít. Hledání této jiskry ve mně mi přináší neustálé výzvy a útěšný klid.

Nakonec jsem dospěl k úctě k důležité roli, kterou humanistické principy v dějinách sehrály. Od klasického Řecka přes renesanci, osvícenství až po moderní věk vědy se v humanismu skrývá vznešenost, která oživila některé z nejvlivnějších lidí a vytvořila některé z nejtrvalejších ideálů. Zvláště mě inspirovalo právě humanistické cítění žen duchovních v Iowě na konci minulého století a jsem hrdý na to, že mohu hrát malou roli v pokračování jejich odkazu.

To jsou některé z věcí, které jsem se naučil od mateřské školy, a některé z důvodů, proč jsem hrdý a šťastný, že jsem unitářský univerzalista-humanista. Je to náboženská perspektiva pro ty, kdo milují život, a já ji přijímám s radostí.

• Zakupte si tuto brožuru pro svůj sbor

.