Softbalová nadhazovačka Jennie Finchová a nadhazovač Houston Astros Casey Daigle se častěji než o svém řemesle baví o chůvách a školkách.
Ale takový je život, když jste manželkou pravděpodobně jedné z nejvýznamnějších postav softballové historie.
„Spousta mých kamarádek má za manžela nesportovce a o tom, co se děje na hřišti, mluví skoro víc než my s Caseym,“ řekla Finchová. „Je to trochu ironie.“
Finchová, jejíž vzhled supermodelky a šarm ji katapultovaly mezi celebrity poté, co v roce 2001 dovedla Arizonu k titulu v NCAA, minulý týden oznámila odchod do důchodu s platností od příštího měsíce, kdy ukončí sezónu v National Pro Fastpitch.
Daigle, nadhazovač-cestovatel ve svém čtvrtém prvoligovém klubu za posledních 11 let, nasbíral 7. července své první vítězství po více než šesti letech (2 249 dní), což je rekord mezi aktivními nadhazovači, který Finchová označila za poctu jeho vytrvalosti.
Ale doma Finch a Daigle omezují řeči na minimum s tím, že oba vědí, jaké to je vyhrávat – a prohrávat – na nejvyšší úrovni.
„Tam je ta hranice,“ řekl Finch. „Respektuji, co dělá na baseballovém hřišti, a on respektuje to, co dělám já, a z toho tak nějak vycházíme.“
Finch dosáhl ohromujících čísel na všech úrovních – v Arizoně má kariérní bilanci 119-16 a ERA 1,07, na střední škole La Mirada (Norwalk, Kalifornie) má ERA 0,15 a na olympijských hrách má bilanci 2-0.
Finch má na svém kontě i několik úspěchů. Doma však řeči o release pointech a poklesech ramen přehlušuje zvuk jejich společného života, do kterého patří i čtyřleté eso Shane Daigle.
Pár se seznámil v roce 2002, když byl Daigle na jarním tréninku v arizonském Tucsonu. Daigle, tehdy jednadvacetiletý druholigový hráč, který se snažil zapadnout do prvoligového kempu Arizona Diamondbacks, se neochotně vydal s hráčem v poli Luisem Gonzalezem „podívat se na tu opravdu hezkou holku“, která nadhazovala za Wildcats.
Daigle přiznává, že softbal vždy vnímal jako hru, kterou hrají urostlé, neatraktivní ženy. Páni, to ho překvapilo. „Není třeba říkat, že byla docela atraktivní a na softbalovém hřišti docela dobrá,“ řekl Daigle.
Finchová hodila no-hitter a dala homerun.
Během několika týdnů Daigle, který se dozvěděl, že mají s Finchovou společného kadeřníka, nechal doručit květiny a vzkaz včas na další Finchové schůzku. Pak se pochlapil a pozval ji na rande osobně.
A ačkoli se obvykle navzájem šetří detaily, jejich členství v nadhazovačském bratrstvu jim pomáhá vstřebávat vzestupy a pády, které jsou pro jejich profesi jedinečné.
„Když máte špatný zápas, přijdete domů a nechcete si telefonovat, nechcete dělat nic jiného než o tom přemýšlet a snažit se to překonat,“ řekl Daigle. „A ona byla na stejné lodi.“
Rozdíl v tomto vztahu je však v tom, že Finch je hvězda a Daigle se teprve snaží prosadit. Finch bičuje softbalový fastball rychlostí 70 mil za hodinu (což odpovídá baseballovému fastballu o rychlosti 100 mil za hodinu). Mezi její vrcholy kariéry patří série 60 vítězných zápasů v NCAA v Arizoně a vedení týmu USA ke zlatým a stříbrným medailím na letních olympijských hrách v letech 2004 a 2008.
„Jinak se to říct nedá,“ řekl Daigle. „Nikdy nebudu schopna dokázat to, co ona ve svém sportu.“
Finchová se prosadila, aniž by se vzdala své image „panenky Barbie“, a rozbila stereotypy, které softballu přinesly popularitu.
„Myslím, že spousta lidí si myslela, že jako ženy hrají baseball,“ řekla michiganská nadhazovačka Jordan Taylorová, dvojnásobná americká reprezentantka. „To, že byla naprosto úžasná, rozhodně změnilo image našeho sportu.“
Finchová řekla, že je hrdá na svou roli při propagaci softballu a přetváření veřejného vnímání sportovkyň.
Gideon Rubin je nezávislým autorem pro Sports Media Exchange, národní síť nezávislých autorů.
- Doporučit0
- Tweet0
-
Předplatné - Tisk
.