Státy NATOOrganizace Severoatlantické smlouvy

Původně NATO založily Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko, aby po druhé světové válce koordinovaly evropské hospodářství, kulturu a sebeobranu a zabránily obnově Německa. V bezprostředně poválečných letech se Rusko vyvinulo v novou vojenskou a hrozivou velmoc, a proto se tehdejší země NATO obrátily na USA s žádostí o vojenskou ochranu.
V roce 1949 byla podepsána Severoatlantická smlouva, na jejímž základě si všechny členské státy zajistily vzájemnou ochranu. V následujících letech se k Alianci připojily další evropské země a Kanada, aby se ochránily před komunistickým východním blokem. V roce 1952 přistoupilo ke smlouvě jako jediné Turecko, především ze zemí Blízkého východu.
Přistoupení Německa k NATO v roce 1952 sehrálo důležitou roli v několika ohledech. Na jedné straně zahrnovalo zemi, proti níž se původní verze NATO chtěla ještě bránit. Díky Pařížským smlouvám bylo západní Německo opět uznáno jako suverénní stát a začleněno do západní obranné strategie. Jako protireakce se v témže roce spojily země východního bloku a vytvořily Varšavskou smlouvu. Za zmínku stojí, že některé členské země Varšavské smlouvy, která byla rozpuštěna v roce 1991, se následně spojily se Západem a postavily se tak proti Sovětskému svazu. Byly to (v chronologickém pořadí) Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Albánie.

Bývalé členské země

Závislá území

Některé z výše uvedených členských států mají další závislá okrajová území. Nejsou to nezávislé státy, ale mají určitou hospodářskou a politickou autonomii. Smlouvy uzavřené v rámci NATO se na ně alespoň částečně vztahují. Tyto země však nejsou uvedeny jako oficiální členské státy.

.