Zákaz EU a jeho pozadíEdit
Hormony zakázané EU v chovu skotu byly estradiol, progesteron, testosteron, zeranol, melengestrol acetát a trenbolon acetát. Z nich první tři jsou syntetickými verzemi endogenních hormonů, které jsou přirozeně produkovány u lidí a zvířat a vyskytují se také v celé řadě potravin, zatímco poslední dva jsou syntetické a přirozeně se nevyskytující, které napodobují chování endogenních hormonů. Zeranol (alfa-zearalanol) se vyrábí polosynteticky, ale přirozeně se vyskytuje i v některých potravinách. Je to jeden z několika derivátů zearalenonu produkovaných některými houbami rodu Fusarium. Ačkoli jeho výskyt v živočišných produktech může být částečně způsoben jeho příjmem v těchto krmivech, alfa-zearalanol může být také produkován endogenně u přežvýkavců, kteří zearalenon a některé deriváty zearalenonu v těchto krmivech přijali. EU nezavedla absolutní zákaz. Pod veterinárním dohledem bylo chovatelům skotu povoleno podávat syntetické verze přírodních hormonů ke snížení nákladů a případně k terapeutickým účelům, jako je synchronizace říjových cyklů dojnic. Všech šest hormonů bylo povoleno k používání v USA a v Kanadě.
Podle Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření mají signatáři právo ukládat omezení ze zdravotních a bezpečnostních důvodů s výhradou vědecké analýzy. Jádrem sporu o hormony v hovězím mase byla skutečnost, že veškerá analýza rizik má statistickou povahu, a tudíž není schopna s jistotou určit neexistenci zdravotních rizik, a z toho plynoucí neshody mezi producenty hovězího masa v USA a Kanadě na jedné straně, kteří se domnívali, že existuje široká vědecká shoda, že hovězí maso vyrobené s použitím hormonů je bezpečné, a EU na straně druhé, která tvrdila, že bezpečné není.
Používání těchto hormonů v chovu skotu bylo v Severní Americe vědecky zkoumáno již 50 let před zákazem a ve více než 20 zemích bylo jejich používání dlouhodobě rozšířeno. Kanada a Spojené státy tvrdily, že to poskytuje empirické důkazy jak o dlouhodobé bezpečnosti, tak o vědeckém konsensu.
Zákaz EU nebyl protekcionismem, jak byl prezentován venkovským voličům v USA a Kanadě. EU již měla jiná opatření, která účinně omezovala dovoz severoamerického hovězího masa. Severoamerický produkt, kterého se nový zákaz týkal a na který se stávající překážky nevztahovaly, byly především jedlé vnitřnosti.
Na EU netlačili producenti požadující protekcionistická opatření, ale spotřebitelé, kteří vyjadřovali obavy ohledně bezpečnosti používání hormonů. Na přelomu 70. a 80. let 20. století došlo v Itálii k řadě široce medializovaných „hormonálních skandálů“. Prvním z nich byly v roce 1977 příznaky předčasného nástupu puberty u školáků v severní Itálii, kdy vyšetřovatelé vrhli podezření směrem ke školním obědům, k nimž se používalo maso chované s (nezákonným) použitím růstových hormonů. Žádný konkrétní důkaz spojující předčasnou pubertu s růstovými hormony nebyl nalezen, zčásti proto, že nebyly k dispozici vzorky podezřelých jídel k analýze. Veřejnost však byla proti používání takovýchto technik výroby masa rozhořčena, což ještě více rozdmýchalo zjištění (opět nelegální) přítomnosti diethylstilbestrolu (DES), dalšího syntetického hormonu, v dětské výživě na bázi telecího masa v roce 1980.
Vědecké důkazy o zdravotních rizicích spojených s používáním růstových hormonů při výrobě masa byly přinejlepším kusé. Lobbistické skupiny spotřebitelů však dokázaly v 80. letech 20. století mnohem úspěšněji ovlivnit Evropský parlament při přijímání regulací než lobbistické skupiny výrobců a měly mnohem větší vliv na vnímání veřejnosti. To je v kontrastu s tehdejšími USA, kde se spotřebitelské organizace před rokem 1980 o tuto problematiku příliš nezajímaly a regulace byly prosazovány dobře organizovanou koalicí exportně orientovaných průmyslových a zemědělských zájmů, proti nimž stály pouze tradiční zemědělské skupiny.
Do roku 1980 bylo používání růstových hormonů, a to jak endogenních, tak exogenních, zcela zakázáno v (jak bylo uvedeno výše) Itálii, Dánsku, Nizozemsku a Řecku. Německo, v té době největší producent hovězího masa v EU, zakázalo pouze používání exogenních růstových hormonů. Dalších pět členských zemí, včetně druhého a třetího největšího producenta hovězího masa, Francie a Spojeného království, jejich používání povolilo. (Používání růstových hormonů bylo zvláště rozšířené ve Spojeném království, kde byla produkce hovězího masa silně industrializovaná). To vedlo k několika sporům mezi členskými zeměmi, přičemž země, které neměly žádné zákazy, tvrdily, že omezení ze strany ostatních zemí působí jako netarifní překážky obchodu. V reakci na protesty veřejnosti v roce 1980 v kombinaci se současným zjištěním, že DES je teratogen, však EU začala vydávat nařízení, počínaje směrnicí zakazující používání stilbenů a tyrostatik vydanou Radou ministrů zemědělství Evropského společenství v roce 1980 a zadáním vědecké studie o používání estradiolu, testosteronu, progesteronu, trenbolonu a zeranolu v roce 1981.
Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) lobbovala za úplný zákaz růstových hormonů, proti čemuž se jen s částečným úspěchem postavil farmaceutický průmysl, který v té době nebyl dobře organizován. (Teprve v roce 1987 vznikla na popud amerických firem Evropská federace pro zdraví zvířat FEDESA, která na úrovni EU zastupovala společnosti vyrábějící mimo jiné růstové hormony). Evropští zemědělci ani masozpracující průmysl nezaujali v této věci žádné stanovisko. S pomocí BEUC se spotřebitelský bojkot telecích výrobků, vyvolaný v Itálii zprávami o DES v italských časopisech a ve Francii a Německu podobnými zprávami, rozšířil z těchto tří zemí do celé EU a způsobil, že společnosti jako Hipp a Alete stáhly své řady telecích výrobků a ceny telecího masa ve Francii, Belgii, západním Německu, Irsku a Nizozemsku výrazně poklesly. Vzhledem k pevně stanoveným nákupům garantovaným společnou zemědělskou politikou EU došlo ke ztrátě 10 milionů ECU v rozpočtu EU.
Zavedení všeobecného zákazu podpořil Evropský parlament, který v roce 1981 přijal usnesení většinou 177:1 ve prospěch všeobecného zákazu. Poslanci Evropského parlamentu, kteří byli v roce 1979 poprvé zvoleni v přímých volbách, využili příležitosti k napnutí svých politických svalů a částečně využili pozornosti veřejnosti věnované této otázce k posílení role Parlamentu. Rada ministrů byla rozdělena podle linií, které přímo odpovídaly domácímu postoji jednotlivých zemí k regulaci růstových hormonů: Francie, Irsko, Spojené království, Belgie, Lucembursko a Německo byly proti všeobecnému zákazu. Evropská komise, která se obávala veta ze strany Rady a byla úzce spojena jak s farmaceutickými, tak (prostřednictvím ředitelství VI) zemědělskými zájmy, předložila věcné argumenty a zdůraznila problém obchodních překážek.
Rozhodnutí WTO z roku 1998Edit
Odvolací orgán WTO potvrdil závěr panelu WTO ve zprávě přijaté orgánem WTO pro řešení sporů dne 13. února 1998. V oddíle 208 této zprávy se uvádí:
e konstatuje, že Evropská společenství ve skutečnosti nepřistoupila k posouzení rizik vyplývajících z nedodržování správné veterinární praxe v kombinaci s problémy s kontrolou používání hormonů pro účely podpory růstu ve smyslu článků 5.1 a 5.2. Absence takového posouzení rizik, ve spojení se závěry, k nimž skutečně dospěla většina, ne-li všechny vědecké studie týkající se ostatních aspektů rizik uvedených výše, nás vede k závěru, že komisi nebylo předloženo žádné posouzení rizik, které by rozumně podporovalo nebo odůvodňovalo zákaz dovozu obsažený ve směrnicích ES. Potvrzujeme proto konečné závěry odborné skupiny, že zákaz dovozu ES není založen na posouzení rizik ve smyslu článků 5.1 a 5.2 dohody SPS, a proto není v souladu s požadavky článku 5.1.
Dne 12. července 1999 rozhodce jmenovaný orgánem WTO pro řešení sporů povolil USA uvalit na EU odvetná cla ve výši 116,8 milionu USD ročně.
Vědecké posouzení rizik EURedakce
V roce 2002 Vědecký výbor EU pro veterinární opatření týkající se veřejného zdraví (SCVPH) prohlásil, že používání růstových hormonů v hovězím mase představuje potenciální zdravotní riziko, a v roce 2003 EU přijala směrnici 2003/74/ES, kterou změnila svůj zákaz, avšak USA a Kanada odmítly, že by EU splnila normy WTO pro vědecké posouzení rizik.
Evropská komise předložila vědecké tvrzení, že hormony používané při léčbě skotu zůstávají v tkáni, konkrétně hormon 17-beta estradiol. Navzdory těmto důkazům však EK prohlásila, že u ostatních pěti dočasně zakázaných hormonů neexistuje jasná souvislost se zdravotními riziky u lidí. EK rovněž zjistila vysoké množství hormonů v oblastech, kde se nacházejí hustě osídlené partie skotu. Tento nárůst hormonů ve vodě ovlivnil vodní toky a volně žijící ryby v okolí. Kontaminace severoamerických vodních toků hormony by však neměla žádný přímý dopad na evropské spotřebitele nebo jejich zdraví.
Rozhodnutí WTO z roku 2008Edit
V listopadu 2004 požádala EU o konzultace WTO s tím, že Spojené státy by měly zrušit svá odvetná opatření, protože EU zrušila opatření, která byla v původním případě shledána jako neslučitelná s WTO. V roce 2005 EU zahájila nové řízení o urovnání sporu v rámci WTO proti Spojeným státům a Kanadě a zpráva panelu z března 2008 uváděla pochybení všech tří stran (EU, Spojených států a Kanady) v různých věcných a procesních aspektech sporu. V říjnu 2008 vydal Odvolací orgán WTO smíšené rozhodnutí, které umožňuje pokračovat v uvalování obchodních sankcí na EU ze strany Spojených států a Kanady, ale také umožňuje EU pokračovat v zákazu dovozu hormonálně ošetřeného hovězího masa.
V listopadu 2008 podala EU novou výzvu WTO poté, co USTR oznámil, že žádá o vyjádření k možné úpravě seznamu výrobků EU podléhajících zvýšeným clům v rámci sporu, a v lednu 2009 USTR oznámil změny seznamu výrobků EU podléhajících zvýšeným clům. V září 2009 podepsaly Spojené státy a Evropská komise memorandum o porozumění, které v rámci kompromisního řešení stanovilo novou bezcelní dovozní kvótu EU pro vysoce kvalitní hovězí maso krmené obilím (HQB). V prosinci 2016 však Spojené státy podnikly kroky k obnovení odvetných cel na seznam výrobků EU v rámci sporu vzhledem k přetrvávajícím obavám o přístup amerického hovězího masa na trh EU a v srpnu 2019 se dohodly na stanovení počáteční bezcelní kvóty ve výši 18 500 tun ročně, která bude postupně během sedmi let navýšena na 35 000 tun (v hodnotě přibližně 420 milionů USD) z unijní kvóty 45 000 tun nehormonálně ošetřeného hovězího masa.
.