Pokud víme, jsme ve vesmíru sami. Země je jediná planeta, o níž je známo, že je obydlená životem, a lidé jsou jediné inteligentní bytosti.
Odhalují se samozřejmě zvěsti o kontaktech s mimozemšťany. Existuje Oblast 51, letecká základna v Nevadě, kde vláda údajně skladuje mimozemšťany v mrazácích. A je tu ono záhadné nouzové přistání v Roswellu v Novém Mexiku v roce 1947 – a zohavené krávy v Coloradu. V nedávném průzkumu jeden ze čtyř Američanů uvedl, že věří, že planetu již navštívili mimozemšťané. Pro nás ostatní jsou však mimozemšťané odsunuti do říše fikce a pozorování UFO jsou prostě podvody nebo události, které mají nějaké neznámé, ale přirozené vysvětlení.
To neznamená, že by mimozemský život nemohl být skutečný. Vědci berou tuto možnost vážně a hledají důkazy o existenci mimozemšťanů mimo naši planetu. „Už dávno měli lidé podezření, že by na jiných místech mohl existovat život,“ říká Mary Voyteková, hlavní astrobioložka NASA. „Myslím, že je to základní otázka, kterou si klade každý:
Co se stane, když odpověď na tuto otázku bude záporná? Co když nakonec zjistíme, že nejsme sami? Věřte tomu nebo ne, ale nějaký plán existuje.
Myšlenka, že by ve vesmíru mohli existovat i jiní tvorové, se objevuje přinejmenším od pátého století před naším letopočtem, kdy řecký filozof Démokritos předpokládal „nespočet světů různých velikostí“, z nichž ne všechny byly zbaveny života. O čtyři sta let později psal římský básník Titus Lucretius Carus o „jiných světech“ s „různými lidskými kmeny, druhy divokých zvířat“.
V 17. století psal německý astronom Johannes Kepler v povídce, která je považována za první sci-fi, o cestě na Měsíc, při níž se cestovatelé setkali s plazi podobnými tvory. Na konci téhož století napsal nizozemský matematik Christiaan Huygens knihu, v níž spekuloval o podmínkách na jiných planetách a dospěl k závěru, že na některé z nich se musí nacházet život.
Americký astronom Percival Lowell v roce 1894 namířil svůj dalekohled na Mars a spatřil síť něčeho, co považoval za kanály – struktury tak propracované, že je mohly postavit pouze inteligentní bytosti.
Se založením NASA a dalších kosmických agentur ve 20. století začali lidé zkoumat sluneční soustavu a aktivně pátrat po mimozemském životě. Vyslali jsme satelity, aby fotografovaly jiné planety, a roboty, aby zkoumali jejich povrch. Astronauti se procházeli po Měsíci a přiváželi zpět kameny a prach. Vědci našli důkazy o existenci vody na Měsíci a Marsu a také na Jupiterově měsíci Europa. V meteoritech spadlých na Zemi byly objeveny aminokyseliny. Stále výkonnější teleskopy a nové způsoby analýzy jejich údajů vedly k objevu stovek planet obíhajících kolem jiných hvězd. Ačkoli nikdo dosud nenašel život jinde než na Zemi, zdá se, že tento objev je již za rohem.
Pátrání po mimozemšťanech má dvě široké formy. NASA a další vesmírné agentury financované vládou se soustředí na pátrání po jednoduchém, mikroskopickém životě, který mohl existovat – nebo stále může existovat – v blízkosti domova, na některé planetě nebo měsíci v naší sluneční soustavě. Jiní vědci pátrají po známkách tvorů trochu podobnějších nám – bytostí, které možná samy hledají jiné inteligentní formy života.
Nejambicióznější pátrání začalo v roce 1960, kdy astronom Frank Drake namířil radioteleskop na dvě hvězdy podobné našemu Slunci a naslouchal, zda se neobjeví nějaký „podpis inteligence“. Naladil se na frekvenci 1 420 megahertzů, což je rádiové vlnění vyzařované studeným vodíkovým plynem, které bylo vybráno kvůli hojnosti vodíku ve vesmíru. V té době to byl nejlepší odhad vzájemně srozumitelného signálu, který by mohla mimozemská rasa použít ke kontaktu se Zemí.
Drakeova práce inspirovala lidi na celém světě k hledání mimozemské inteligence. Nejpřednější projekt s názvem Search for Extra-Terrestrial Intelligence (SETI) sídlí v Mountain View v Kalifornii. SETI nikdy nenašel definitivní důkaz inteligentního života, ale v roce 1977 inženýr pracující u teleskopu v Ohiu zachytil záhadný 72sekundový puls, který pocházel z velké vzdálenosti od Země. Zda pocházel od mimozemšťanů, nebo spíše od černé díry, se nikdy nepodařilo zjistit. Poměrně dlouhý puls – který přiměl inženýra, aby na okraj výtisku záznamu teleskopu napsal „Wow!“ – se již neopakoval, ale přesvědčil alespoň některé radioastronomy, aby pokračovali v pátrání.
Nedávno vědci SETI rozšířili své pátrání mimo rádiové frekvence. „Hledáme jasné záblesky, které trvají miliardtinu sekundy nebo méně,“ říká Jill Tarterová, ředitelka Centra pro výzkum SETI a inspirace pro postavu Jodie Fosterové ve filmu Kontakt. „Pokud víme, je to něco, co dokáže laser, ale co nedokáže příroda.“ Vědci ze SETI se domnívají, že takový puls by představoval záměrnou, technologicky vyspělou zprávu na velkou vzdálenost: „důkaz, že někdo záměrně použil laser zaměřený do velkého teleskopu, aby vytvořil detekovatelný signál na vzdálenost mnoha světelných let mezi hvězdami,“ říká Tarter.
Přístup k rádiovému signálu toho zatím moc neobjevil a Tarter přiznává, že neví, jaké by mohly být ideální frekvence. I při novém hledání laserových záblesků možná vědci ze SETI používají nesprávné technologie, přesto si myslí, že toto úsilí má smysl. Jak říká její kolega Seth Shostak: „Kolumbus nečekal na letadlo 747, aby se dostal přes Atlantik.“
A i když vědci ze SETI zatím nenašli důkazy o mimozemšťanech, jsou dobře připraveni na úspěch. „Ano, máme plán,“ říká Tarter. „Začíná to šampaňským.“
Plán vychází z dokumentu známého jako „Deklarace principů týkajících se vedení pátrání po mimozemské inteligenci“, který vyrostl z plánů vzniklých v letech, kdy NASA měla kancelář věnovanou výzkumu SETI, než Kongres v roce 1993 zastavil financování. Prvním krokem podle protokolu je ověření nálezu nezávislým potvrzením jinou observatoří, která používá jiné vybavení a software. „Jsme velmi atraktivním cílem pro podvodníky,“ říká Tarter. Pokud signál projde tímto prvním testem – což může trvat několik dní – a bude potvrzen, vědci ze SETI by o tom informovali generálního tajemníka OSN. Vědci by také upozornili mezinárodní astronomickou komunitu prostřednictvím e-mailů členům Mezinárodní astronomické unie. A informovali by veřejnost, pravděpodobně uspořádáním tiskové konference, na které by objev oznámili světu.
Náš první kontakt s mimozemským životem však pravděpodobně nebude s inteligentním druhem vysílajícím signály. Nejdostupnějším zdrojem potenciálního nepozemského života je Mars. NASA a její evropské protějšky zvažují možnosti mise, která by za nejméně 15 nebo 20 let shromáždila vzorky z této planety a vrátila je na Zemi.
V návrhu dokumentu se uvádí, že s případnými takovými vzorky by se zacházelo se stejnými bezpečnostními opatřeními jako s virem ebola, přinejmenším dokud by nebyly shledány bezpečnými. Vědci však musí nejprve vypracovat plán na ochranu této planety před vším, co by mohli najít. „Bylo by opravdu hloupé přivézt něco zpět a pak nevědět, jak to zabít, kdyby se nás to pokoušelo sežrat,“ říká Catharine Conleyová, která má v NASA na starosti ochranu planety. (Conleyová říká, že má teprve druhý nejhustší titul v historii NASA; kdysi existoval „ředitel pro vesmír“.)
Conleyová si představuje scénář, v němž se výzkum potenciálního mimozemského života provádí před kamerami připojenými k internetu. „Očekává se, že nic z toho nebude probíhat v utajení,“ říká. „Chceme, aby to lidi zajímalo.“ To pravděpodobně nebude problém. „Byl by to objev rovnocenný těm, které učinila některá velká jména v historii,“ říká John Billingham, bývalý vedoucí programu SETI NASA.
A jak by na oznámení objevu reagoval svět? „Váš odhad je stejně dobrý jako můj,“ říká Tarter.
Paul Davies, astrobiolog z Arizonské státní univerzity, vede pracovní skupinu SETI Post-Detection Taskg, která sdružuje vědce, novináře, právníky, spisovatele science fiction a filozofy. Jejich úkolem je radit příslušným stranám – ostatním vědcům, vládám, Spojeným národům -, co dělat, pokud by byl zjištěn signál SETI nebo jakýkoli „domnělý důkaz mimozemské inteligence“. Při čekání na kontakt skupina uvažuje o tom, jaké by to mohlo mít důsledky. I když by objev mikroskopického života na jiném tělese v naší sluneční soustavě měl „hluboký význam, který by změnil náš pohled na svět“, Davies říká, že „to není jedna z těch věcí, která by narušila společnost“. Objev signálu od inteligentních mimozemšťanů by však mohl vést k „chaosu“. Billingham souhlasí. „Někteří lidé to budou považovat za přirozenou událost v rámci pokračující práce na vědeckých otázkách,“ říká, a jiní se budou v panice ptát: „Co teď budeme dělat?“
Lidé by se pravděpodobně rozdělili na dva tábory. Katastrofisté, jak se jeden z táborů nazývá, by mohli předpovídat konec lidstva, jak ho známe, nebo alespoň konec naší současné kultury. V roce 2010 Stephen Hawking prohlásil, že navázání kontaktu s mimozemšťany by bylo „příliš riskantní“, a přirovnal tuto událost ke Kolumbovu příchodu do Nového světa, „který pro původní obyvatele Ameriky nedopadl příliš dobře“. Milenarističtí nadšenci však očekávají zjevení vytržení: jak vyléčit rakovinu, vyřešit energetickou krizi nebo vybojovat světový mír. A pokud by se mimozemšťanům skutečně podařilo přiletět na Zemi, říká Tarter, přiznaný nadšenec, „pravděpodobně by vyrostli z agresivity, která nám tak dobře posloužila.“
Co se týče supertajné vládní agentury nebo mocné korporace, která drží objev mimozemského života v tajnosti, Davies to považuje za nepravděpodobné. „Myslím, že ve veřejnosti panuje mylná představa, že jde nějakým způsobem o skrytou operaci, a ono to tak není,“ říká. „Lidé o tom, co dělají, mluví docela otevřeně.“
Sarah Zielinski je asistentkou redaktora časopisu Smithsonian. Na webu Smithsonian.com píše blog „Překvapivá věda“.
.