Osm let po trojnásobném roztavení jaderné elektrárny Fukušima 1 problémy s vodou neutichají. 1 nevykazují žádné známky odeznívání

Jedná se o první díl seriálu, který zkoumá, jak severovýchodní oblast a celá země postupují v úsilí o vypořádání se se zemětřesením, tsunami a jadernou krizí z března 2011.

OKUMA, FUKUSHIMA PREF. – Po celé jaderné elektrárně Fukušima č. 1 je rozeseto téměř tisíc skladovacích nádrží, v nichž je uloženo neuvěřitelných 1,1 milionu tun upravené vody, která se používá k udržování roztavených jader reaktorů v chladu, zatímco rezaví na slunci.

Správce elektrárny, společnost Tokyo Electric Power Company Holdings Inc. neboli Tepco, plánuje vybudovat další gigantické nádrže, které by pojaly dalších 0,27 milionu tun, což zhruba odpovídá 108 plaveckým bazénům olympijské velikosti. Předpokládá se, že nové nádrže dosáhnou plné kapacity za čtyři až pět let.

Naplnění každé nádrže trvá sedm až deset dní a pojme 1 000 až 1 200 tun kapaliny, sdělili zástupci společnosti Tepco novinářům během únorové prohlídky pořádané Japonským národním tiskovým klubem. Je to již osm let, co ve Fukušimě č. 1 došlo ke třem roztavením jádra vyvolaným vlnou tsunami po velkém východojaponském zemětřesení, ale situace s nádržemi může být známkou toho, že společnost Tepco ještě nedostala zařízení pod kontrolu.

„V tuto chvíli není prostor velkým problémem, ale za pět nebo deset let, až začneme odstraňovat zbytky roztaveného paliva, budeme potřebovat zařízení na jeho skladování a uchování,“ řekl Akira Ono, prezident společnosti Fukušima č. 1 Decontamination and Decommissioning Engineering Co., oddělení společnosti Tepco, které dohlíží na proces vyřazování z provozu, řekl v lednu na tiskové konferenci.

Problém s vodou pohlcuje prostor i zdroje, ale řešení se pravděpodobně v dohledné době neobjeví.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii zveřejnila v listopadu zprávu, ve které uvedla, že fyzická omezení lokality „ponechávají jen malý prostor pro další nádrže“ nad rámec toho, co vyčlenila společnost Tepco.

Ve zprávě MAAE se dále uvádí, že se domnívá, že skladování kontaminované vody v „nadzemních nádržích . … může být pouze dočasným opatřením, dokud bude zapotřebí udržitelnější řešení“ a „rozhodnutí o způsobu likvidace by mělo být přijato urychleně.“

Po roce 2020 společnost Tepco nevyčlenila žádný další prostor pro skladování upravené vody v areálu a v současné době to ani neplánuje. Podle elektrárenské společnosti se nádrže pravděpodobně stanou bolestí hlavy, pokud v elektrárně zůstanou.

„V té chvíli možná budeme muset přehodnotit způsob využití prostoru,“ řekl Ono.

Před osmi lety, když udeřila monstrózní vlna tsunami, celá elektrárna ztratila výkon a reaktory 1, 2 a 3 přišly o chladicí kapalinu, což způsobilo přehřátí jejich jader. Následně došlo k roztavení palivových tyčí a odkapávání roztaveného paliva, které prohořelo jejich tlakovými nádobami a nahromadilo se v primární ochranné nádobě. Reaktory 1, 3 a 4 pak utrpěly vodíkové exploze.

. V sesterské elektrárně Fukušima č. 1, která v březnu 2011 utrpěla tři roztavení aktivní zóny reaktoru, roztavené palivo prohořelo tlakovými nádobami a spadlo do PCV. | POOL / VIA TOKYO PRESS PHOTOGRAPHERS ASSOCIATION

Tepco musí do reaktorů donekonečna vstřikovat vodu, aby udrželo roztavená jádra v chladu, ale voda znečištěná kontaktem s palivem a souvisejícími úlomky uniká z poškozených ochranných nádob do suterénů reaktorových budov, kam denně proudí tuny čerstvé spodní vody otvory v jejich poškozených stěnách.

Kontaminovaná voda se odčerpává a prochází filtračním zařízením zvaným Advanced Liquid Processing System – které má odstranit všechny radionuklidy kromě tritia – a ukládá se do nádrží.

Tepco podniklo kroky k omezení množství podzemní vody prosakující do reaktorových budov, včetně vrtů k jejímu zachycení a odvedení a podzemní ledové stěny kolem budov, která má zablokovat jakýkoli přítok.

Podle Tepco však do reaktorových budov denně prosakuje asi 83 tun vody. To je sice zlepšení oproti zhruba 300 tunám v předchozích letech, ale Tepco musí stále vytvářet další nádrže.

V současné době Tepco čeká na radu vládní komise, jak s vodou kontaminovanou tritiem naložit. Panel zvažuje pět způsobů likvidace: injektáž do země, vypouštění do moře po zředění koncentrace tritia, vypouštění ve formě páry, vypouštění ve formě vodíku a solidifikaci s následným pohřbením do podzemí.

Tritium je radioaktivní forma vodíku, která vzniká přirozeně a je běžným vedlejším produktem jaderných reaktorů. Ve velkém množství může být expozice nebezpečná, zejména při požití nebo vdechnutí. Předpokládá se však, že vhodně zpracované tritium představuje malé nebo žádné zdravotní riziko. Podle ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu je tritium přítomno například v běžné vodovodní vodě, ale žádné škodlivé účinky nebyly potvrzeny.

Vypouštění upravené vody s tritiem do oceánu je běžnou praxí v jaderných elektrárnách po celém světě.

Někteří odborníci, včetně Tojošiho Fukety, který stojí v čele Úřadu pro jadernou regulaci, si proto myslí, že je to pro Fukušimu nejlepší řešení.

„Prodloužení skladování vody v těchto nádržích bude pro Tepco mnohem obtížnější vyřazení elektrárny z provozu. Na skladování v těchto nádržích se používají omezené zdroje, a to nejen peníze, ale i další zdroje,“ řekl Fuketa na zářijové tiskové konferenci.

„Čím déle budeme vodu skladovat, tím větší vliv to bude mít na vyřazení elektrárny Fukušima č. 1 z provozu.“

Existují však obavy z dopadu vypouštění vody do oceánu na rybolov, který se stále snaží vzpamatovat z jaderné krize.

Rybolov v oblasti byl zkušebně obnoven a pracovníci stále provádějí kontrolu radiace před odesláním úlovků na rybí trhy. Vody u prefektury Fukušima se nacházejí na soutoku dvou mořských proudů – Ojašio ze severu a Kurošio z jihu -, které vytvářejí dobré podmínky pro rybolov, jenž byl důležitou součástí hospodářství agrární prefektury.

Osm let po havárii se však obyvatelé stále snaží přesvědčit svět, že ryby z této oblasti jsou bezpečné k jídlu. Mnozí se domnívají, že samotné vnímání veřejnosti znovu ochromí fukušimský rybářský průmysl, pokud bude kontaminovaná voda vypuštěna do oceánu – i když se obsah tritia podařilo snížit pod mezinárodní normy.

Problémy s důvěrou nadále trápí společnost Tepco poté, co tvrdila, že systém ALPS filtruje z chladicí vody všechny radionuklidy kromě tritia. Loni v srpnu vyšlo najevo, že údajně vyčištěná voda stále obsahuje další nebezpečné kontaminanty, včetně jódu, cesia a stroncia. Některé z koncentrací překračovaly současné bezpečnostní limity.

To ještě více rozzlobilo obyvatele Fukušimy a ztížilo získání jejich souhlasu s vypouštěním vody zadržované v nádržích do moře.

Při veřejném slyšení, které v srpnu uspořádala společnost METI, účastníci naléhali na vládu a společnost Tepco, aby zvážily nalezení místa pro skladování vody mimo areál elektrárny namísto jejího vypouštění do moře.

„Bez celostátní diskuse a bez pochopení japonských občanů nebo zemí dovážejících naše produkty jsem jako rybář prefektury Fukušima důrazně proti plánu vypouštět vyčištěnou vodu do oceánu,“ řekl na slyšení Tetsu Nozaki, předseda Federace rybářských družstev prefektury Fukušima.

„Vypouštění vyčištěné vody z ALPS do oceánu by v této době znamenalo pro fukušimské rybáře katastrofální ránu a připravilo by je o jejich tvrdou práci a motivaci,“ řekl.

Thierry Charles, náměstek generálního ředitele odpovědný za jadernou bezpečnost ve francouzském Institutu pro radiační ochranu a jadernou bezpečnost, připustil, že vzhledem k objemu dotčené vody a obsahu tritia jde o obtížně řešitelný problém.

Charles se domnívá, že řízené vypouštění do oceánu by bylo proveditelné „za podmínek, které budou definovány.“

„V tomto ohledu by společenské přijetí tohoto řešení mělo být založeno na širokém zapojení všech zúčastněných stran v různých fázích procesu, a to vysvětlením různých studovaných možností,“ řekl listu The Japan Times.

Před ochromenou elektrárnou přitom stojí další vážné problémy – včetně toho, jak vytěžit roztavené palivo.

„Jak odstraníme zbytky roztaveného paliva z reaktorů. To je nejdůležitější bod. . . . Nádrže s vodou nepředstavují velký problém,“ řekl Hiroši Mijano, profesor na Vysoké škole inženýrství a designu na univerzitě Hosei a předseda výboru pro vyřazování z provozu Japonské společnosti pro atomovou energii.

V únoru společnost Tepco vložila do reaktoru č. 2 dálkově ovládanou sondu, aby se dostala do kontaktu s materiálem uvnitř ochranné nádoby, o němž se domnívala, že je to roztavené palivo. Přístroj – vybavený kamerou, teploměrem a dozimetrem – byl navržen tak, aby šťouchal do usazenin a jemně je nadzvedával a testoval jejich fyzikální vlastnosti.

Bylo to poprvé, co se přístroj dotkl roztavených zbytků paliva uvnitř některého z ochromených reaktorů ve Fukušimě č. 1.

Proces odstraňování v elektrárně má začít v roce 2021. Než však tato část začne, budou výzkumy z místa použity k výrobě různých dálkově ovládaných sond, které budou schopny procházet unikátními scénáři v každém bloku. Například reaktor 3 zůstává z velké části ponořený a vyžaduje vodní sondu.

Miyano uvedl, že společnost Tepco a vláda – s pomocí vědců, jaderných fyziků a inženýrů z celého světa – vymýšlejí nové technologie při vymýšlení způsobu odstranění trosek.

Dodal, že žádná země se ještě nikdy nepokusila použít dálkově ovládané roboty k odstranění roztaveného paliva z vnitřku ochromeného jaderného reaktoru.

„Je to poprvé, takže před námi bude mnoho výzev.“

.