V sedmé epizodě čtvrté série seriálu The Crown s názvem „Princip dědičnosti“ se tvůrce Peter Morgan pouští do šokujícího tajemství rodiny Windsorů: a následném opuštění dvou královniných prvních bratranců, kteří byli kvůli svému vývojovému postižení ostudně skryti před veřejností a prohlášeni za právně mrtvé. Když se v roce 1987 objevily zprávy o Katherine a Nerisse Bowes-Lyonových, královskou rodinu zachvátil skandál a veřejnost byla pobouřena tím, že královská rodina mohla tak bezcitně zacházet s vlastní krví. O desítky let později by Windsorové pravděpodobně nejraději nechali tuto ostudnou epizodu zapadnout na smetiště minulosti, ale Morganová vytáhla kostlivce z královské skříně a v citlivém příběhu o rodině, víře a duševní nemoci vykopala hanebné tajemství Windsorů.
Královniny sestřenice, Katherine a Nerissa Bowes-Lyonovy, z nichž každá měla mentální věk kolem tří let a za svého života se nikdy nenaučily mluvit, byly třetí a pátou dcerou Johna Herberta Bowese-Lyona, bratra královny matky, a jeho manželky Fenelly Bowes-Lyonové. V roce 1941, když bylo Nerissě 15 let a Katherine 22 let, byly poslány z rodinného domu ve Skotsku do Královské nemocnice Earlswood v Redhillu v hrabství Surrey, kde měly prožít zbytek svých dnů.
Earlswood nebyl luxusním ubytováním, na jaké byli členové královské rodiny zvyklí. Bylo kritizováno za hygienické problémy a přeplněnost, sestry a příbuzní pacientů vzpomínali na nedostatečně obsazené oddělení se čtyřiceti pacienty, o které se staraly pouze dvě sestry. Některé zprávy tvrdí, že Fenella Bowesová-Lyonová navštěvovala své dcery až do své smrti v roce 1966, ale neexistuje žádný oficiální záznam o tom, že by některá ze sester někdy přijala rodinnou návštěvu, ani že by někdy dostala narozeninové dárky, dárky k svátku nebo přání. Navzdory chladnému přístupu královské rodiny však sestry zřejmě nikdy nezapomněly na svůj původ. V dokumentu stanice Channel Four s názvem The Queen’s Hidden Cousins (Královniny skryté sestřenice), který byl odvysílán v roce 2011, vypověděli zaměstnanci pečovatelského ústavu v Earlswoodu, že kdykoli se členové královské rodiny objevili v televizi, sestry Bowes-Lyonovy vstaly a pozdravily nebo udělaly pukrle.
V roce 1963 rodina Bowes-Lyonových oznámila Burke’s Peerage, průvodci britskou aristokracií, že obě sestry zemřely, Nerissa v roce 1940 a Katherine v roce 1961. Skutečnost byla taková, že Nerissa zemřela v roce 1986, pouhý rok před vypuknutím skandálu, zatímco Katherine žila až do roku 2014. Když v roce 1987 deník The Sun přinesl zprávu, že údajně mrtvé sestry byly po celou dobu velmi živé – a tajně umístěné v ústavu -, Harold Brooks-Baker, redaktor Burke’s Peerage, byl touto nepřesností ohromen. Obhajoval osvědčenou tradici, že Burke’s Peerage bere královské rodiny za slovo, ale vyjádřil šok nad tím, že by královské rodiny vědomě vymazaly své příbuzné z veřejných záznamů.
„Kdyby nám to rodina Bowes-Lyonových řekla, pak bychom to do knihy zahrnuli,“ řekl Brooks-Baker. „Není normální pochybovat o slovech členů královské rodiny.“
Královna matka se prý o sestrách Bowesových-Lyonových dozvěděla v roce 1982, přičemž až do tohoto roku je považovala za mrtvé. Přesto finanční záznamy naznačují, že někdo z královské rodiny o sestrách věděl, neboť královská rodina každoročně posílala 125 liber na jejich péči a vydržování v Earlswoodu. Poté, co se královna matka dozvěděla, že její neteře jsou ve skutečnosti naživu, poslala jim šek, který byl použit na nákup sladkostí a hraček, ale neteře nenavštívila, ani neopravila veřejný záznam v Burkově Peerage. V roce 1986 se královna matka stala patronkou Královské společnosti pro mentálně postižené děti a dospělé, která sama sebe označuje za „vůdčí hlas lidí s poruchami učení“.
Když vyšetřování deníku The Sun v roce 1987 přineslo zprávu o skandálu, někteří si neopravení veřejného záznamu královnou matkou a její včasnou záštitu vyložili jako důkaz královského krytí. Buckinghamský palác odmítl záležitost komentovat a označil ji za „záležitost rodiny Bowes-Lyonových“. Vyšlo také najevo, že ve stejný den jako Kateřina a Nerissa byli do Earlswoodu umístěni další tři členové rodiny Bowes-Lyonových s podobnými vývojovými poruchami: jejich sestřenice, tři sestry Idonea, Etheldreda a Rosemary Bowes-Lyonové. Britové byli jedinečně pobouřeni detaily Nerissiny smrti v roce 1986, po níž byla pohřbena do chudinského hrobu na pohřbu, jehož se zúčastnili pouze zaměstnanci Earlswoodu. Její hrob označovaly pouze plastové visačky a pořadové číslo, dokud nebyl po pobouření veřejnosti přidán náhrobní kámen. Srdce Britů po celém světě bylo Katherine nakloněno natolik, že dostávala květiny z celého národa.
Lady Elizabeth Ansonová, vnučka Fenelly Bowesové-Lyonové a neteř Nerissy a Katherine Bowesových-Lyonových, zpochybnila tvrzení o utajení. Svou babičku popsala jako „velmi neurčitou osobu, která často nevyplňovala úplně formuláře, které jí Burke’s Peerage posílal“. Redaktorka DeBrett’s, průvodce peerage podobně jako Burke’s Peerage, však poznamenala, že „takové nedopatření se nestává“.
V roce 1996, kdy byl Earlswood uzavřen, kontaktoval správce nemocnice Peter Kinsey nejbližší příbuzné všech pacientů, aby je informoval o uzavření nemocnice a projednal s nimi další postup. Kinsey kontaktoval královnu a královnu matku, ale obě odmítly schůzku o Kateřinině budoucnosti a Buckinghamský palác nevydal žádný komentář. Katherine dožila zbytek života v jiném pečovatelském zařízení, kde v roce 2014 ve věku 87 let zemřela, aniž by královská rodina její existenci kdy veřejně přiznala.
Ačkoli je o vědomostech či spoluvině královské rodiny na životní dráze sester Bowesových-Lyonsových známo jen málo přesvědčivých informací, Morganová vykresluje usvědčující obraz rodiny odhodlané udržet si moc za každou cenu. V roce 1987 genetický expert zjistil, že všech pět žen Bowes-Lyonsových trpí genetickou poruchou, která se však netýkala královny ani jejích dědiců. Koruna se opírá do eugeniky a vyslovuje hypotézu, že královna matka vědomě odsoudila své neteře k hroznému osudu ve jménu zachování čistoty rodu.
„Dědičný princip už visí na takové nejisté nitce,“ vysvětluje královna matka. „Přihoďte k tomu ještě duševní choroby a je po všem. Myšlenka, že jediná rodina má automaticky právo na korunu, je už tak těžko ospravedlnitelná. Genofond té rodiny by měl mít stoprocentní čistotu. Už jen na straně Windsorů bylo dost příkladů na to, aby to lidi znepokojilo. Král Jiří III., princ Jan, tvůj strýc. Když k tomu přidáte nemoci Bowes-Lyonových, hrozí nebezpečí, že se to stane neudržitelným.“
Ačkoli je šok a odpor princezny Margaret z filmu The Crown smyšlený, její jízlivá slova o morálním bankrotu královské rodiny přesto znějí pravdivě.
„Zavřená a zanedbaná,“ zuří princezna Margaret na svou matku. „Jsou to tvé neteře – dcery tvého oblíbeného bratra. Je to zlé a chladnokrevné a kruté a zcela to odpovídá bezohlednosti, kterou jsem v této rodině sama zažila. Pokud nejsi první v řadě, pokud jsi individuální postava s individuálními potřebami nebo, nedej bože, s nestandardní povahou… pak tě vyplivnou, nebo tě schovají, nebo hůř: prohlásí tě za mrtvého. Darwin na vás neměl – styďte se všichni.“