Výbuch jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986 vymrštil do vzduchu obrovské množství radioaktivního materiálu. V následujících minutách až letech nastoupilo k hašení požárů a úklidu toxického nepořádku přibližně 530 000 pracovníků likvidačních prací, například hasičů, kterým se říká „likvidátoři“.
Tito likvidátoři, kteří pracovali v letech 1987-1990, byli podle Světové zdravotnické organizace vystaveni vysoké úrovni radiace, v průměru kolem 120 milisievertů (mSv). To je více než tisíckrát silnější záření než při běžném rentgenovém snímku hrudníku, při kterém je emitováno 0,1 mSv záření. A někteří z prvních zasahujících byli vystaveni záření astronomicky vyššímu.
Co se tedy děje s lidským tělem, když je vystaveno tak vysoké úrovni záření?
Je to, jako byste vstoupili do obřího, výkonného rentgenového přístroje, který všude vysílá záření, řekl Dr. Lewis Nelson, předseda oddělení urgentní medicíny na Rutgers New Jersey Medical School. Až na to, že v tomto případě většinu záření tvořil ještě škodlivější typ záření než rentgenové, tzv. gama záření. Toto záření je při průchodu tělem ionizující.
To znamená, že odstraňuje elektrony z atomů v molekulách těla, čímž narušuje chemické vazby a poškozuje tkáně. Velmi vysoká úroveň ionizujícího záření způsobuje „nemoc z ozáření“.
V Černobylu se u 134 likvidátorů rychle rozvinula nemoc z ozáření a 28 z nich na ni zemřelo. Tito lidé byli podle Světové zdravotnické organizace vystaveni záření o hodnotě 8 000 až 16 000 mSv, což odpovídá 80 000 až 160 000 rentgenových snímků hrudníku.
Radiová nemoc se většinou projevuje v zažívacím traktu a kostní dřeni, uvedl Nelson. V těchto oblastech se vyskytují rychle se dělící buňky, což znamená, že namísto toho, aby byly pevně svinuté a trochu více chráněné, je DNA rozpletená, takže se může kopírovat. Tím se stává náchylnější k záření (to je také důvod, proč radioterapie působí na rakovinné buňky, které se také rychle dělí).
U lidí s nemocí z ozáření se během několika hodin po ozáření objeví příznaky, jako je průjem a zvracení, řekl Nelson. Když se buňky nemohou správně dělit, dochází také k rozpadu sliznice neboli tkáňové výstelky trávicího traktu, čímž se do krevního oběhu uvolňují buňky a bakterie, které žijí ve střevech (včetně stolice).
Z toho by onemocněl i zdravý člověk, řekl Nelson. Protože však ozařování zároveň brání kostní dřeni produkovat bílé krvinky bojující s infekcemi, nemůže tělo s těmito infekcemi bojovat. Lidé, kteří trpí nemocí z ozáření, mají proto oslabený imunitní systém a často během několika dní umírají na otravu krve neboli sepsi, řekl.
Vysoká úroveň záření může také způsobit popáleniny a puchýře na kůži, které se objeví několik minut až několik hodin po ozáření a vypadají stejně jako spáleniny od slunce, řekl Nelson.
Zatímco příznaky z trávicího traktu a popáleniny se objeví téměř okamžitě až několik hodin po ozáření, kostní dřeň přežije několik dní. To znamená, že existuje latentní období, kdy se může zdát, že se stav člověka dokonce zlepšuje, než se u něj projeví příznaky sepse.
Lidem, kteří přežili nemoc z ozáření z Černobylu, trvalo léta, než se zotavili, a podle Světové zdravotnické organizace se u mnoha z nich vyvinul šedý zákal, protože záření poškodilo oční čočky.
Nižší ozáření
Velká část zdravotního zájmu kolem lidí, kteří přežili Černobyl, se však soustředila na dlouhodobé následky ozáření v těchto oblastech. Hlavním důsledkem je pro ně zvýšené riziko rakoviny.
„Ale nezapomeňte, že riziko rakoviny je něco, co uvidíte až za 10 let, takže musíte žít ještě 10 let, abyste to viděli ,“ řekl Nelson. Riziko rakoviny se tedy obecně týká spíše těch, kteří Černobyl přežili, ale byli vystaveni nižší úrovni radiace.
Údaje o tomto riziku jsou nejasné a čísla velmi přibližná, ale odhaduje se, že 270 000 lidí na Ukrajině, v Rusku a Bělorusku, u kterých by se jinak rakovina nevyvinula, těmito nemocemi onemocnělo. Projevilo se to především jako rakovina štítné žlázy, kterou přímo způsobily radioaktivní částice jódu-131 uvolněné při výbuchu.
Štítná žláza potřebuje jód, aby mohla produkovat hormony, které regulují náš metabolismus. Pokud však nemá dostatek zdravého, neradioaktivního jódu, který se nachází v mnoha potravinách, absorbuje radioaktivní jód, a to může nakonec vést k rakovině štítné žlázy.
Proto v seriálu HBO „Černobyl“ lidé užívají jodové pilulky; doplnění těchto zásob jódu ve štítné žláze jí brání absorbovat radioaktivní jód. Tyto radioaktivní částice, mezi něž patří i další, například cesium-137, se do těla dostávají kontaktem s kůží nebo ústy a nosem. V Černobylu byly tyto částice vyvrženy do ovzduší, roznášeny větrem a později dopadaly zpět do okolních oblastí, kontaminovaly úrodu a vodu a lidi, kteří je jedli.
- Obrázky: Černobyl, zmrazený v čase
- Jaderná katastrofa v Černobylu 25 let poté (infografika)
- 5 věcí každodenní potřeby, které jsou radioaktivní
Původně publikováno na Live Science.
Aktuální zprávy
.