Heimaey je největším ostrovem Západních ostrovů a jediným obydleným ostrovem.
Žije na něm přibližně 4 000 obyvatel a má fascinující temnou historii. Více se o této oblasti dozvíte při prohlídce Westmanských ostrovů.
Heimaey dnes
Heimaey je veselý, živý ostrov, který po celý rok přitahuje místní obyvatele i návštěvníky. Mnohem oblíbenější je však v létě, protože zde a na ostatních Westmanských ostrovech hnízdí více puštíků obecných než kdekoli jinde na světě.
Od května do září se za nimi návštěvníci vydávají mnoha lodními výlety a na mnoha z nich je možné spatřit i několik druhů velryb a delfínů. Westmanské ostrovy jsou proslulé tím, že jsou nejlepším místem na Islandu, kde lze pozorovat kosatky a plejtváky.
Plejtváky lze pozorovat i ve vnitrozemí a v srpnu a září dokonce i ve městě. Puštíky zmatou světla města a v domnění, že jde o oceán, se zatoulají dovnitř. Je tradicí, že je děti najdou a bezpečně hodí do moře (nebo je posbírají a naúčtují za to turistovi).
Chcete-li vidět hnízdící puštíky, nejlepším místem je bezpochyby Stórhöfði, „Velký mys“ na jižní straně ostrova Heimaey. Nachází se zde vyhlídka a několik stezek, po kterých se můžete projít podél útesů, abyste měli lepší výhled. Ani uprostřed léta se však nezapomeňte teple obléci, protože Stórhöfði je jedním z největrnějších míst na Islandu; byly zde naměřeny nejprudší větry, jaké kdy byly na severní polokouli zaznamenány.
Abyste se vyhnuli davům, puštíky můžete pozorovat také na útesech na severu, například v okolí Dalfjall a Heimaklettur, a ve východní zátoce Stakkabót. Další mořští ptáci hnízdí v rozsáhlých smíšených koloniích po celém ostrově.
O historii ostrova Heimaey, o níž bude podrobně pojednáno níže, se můžete dozvědět v muzeích, z nichž nejvýznamnější je muzeum sopky Eldheimar, které pojednává o erupci sopky Eldfell v roce 1973. Je také možné projít se ke kráteru Eldfell, kde tato katastrofická sopka vybuchla.
Dalšími atrakcemi jsou Sæheimar, krásné akvárium, Sagnheimar, muzeum lidové kultury, golfové hřiště a koupaliště.
Otroci, piráti, sopky a Heimaey
První lidé, o kterých je známo, že na Heimaey přistáli, byli dva uprchlí otroci a dlouho se jich nedožili. Oba muži, kteří byli Irové a zajatci nevlastního bratra zakladatele Reykjavíku Ingolfúra Arnarsona, zabili svého pána a uprchli sem, aby se vyhnuli pomstě.
Arnarson však našel jejich těla dříve, než se jim podařilo utéct, a viděl, že jejich lodě míří na neobydlené ostrovy u jižního pobřeží. Sledoval je a pronásledoval, jednoho z nich zabil a druhého dohnal k tomu, aby se vrhl na smrt z útesu.
Jak se tehdy Irům říkalo „Westmen“, ostrovy souostroví zahrnující Heimaey se od té doby nazývají Westmanovy ostrovy. Kopec, z něhož se otrok vrhl, byl od té doby pojmenován po něm jako Duffyho kopec neboli Dufþekja.
Je možné, že na ostrově Heimaey byli osadníci ještě dříve, než se na něj dostali tito otroci, protože nedávné archeologické vykopávky prokázaly existenci domů z doby kolem roku 800 n. l. (tedy několik let předtím, než se Ingolfúr vůbec narodil). Podle Knihy osídlení si zde však první člověk vytvořil trvalý domov v roce 900 n. l.
Populace na Heimaey pomalu rostla, jak přicházeli další osadníci, rozšiřovaly se rodiny a poznávaly se úrodné rybářské vody v okolí. Jakmile Dánové převzali kontrolu nad Islandem, zřídili zde budovy, což svědčí o jeho významu jako přístavu.
V roce 1627 však došlo k tragédii: objevili se piráti. Pravděpodobně pocházeli z Alžíru a byli součástí barbarské flotily, kterou Osmanská říše v té době používala k terorizování moří, a přepadali islandské pobřeží a ostrovy. Zatímco na pevnině mohli Islanďané uprchnout do přírody, na ostrově Heimaey neměli kam jít a 237 lidí bylo zajato.
Méně než stovka se jich vrátila na Island; většina ostatních byla prodána na trhu s otroky. O hrůze a bolesti, kterou zajatí lidé prožívali, napsal kněz, který jako zázrakem přežil.
Boj, který obyvatelé Heimaey prožívali, tím neskončil, ačkoli po další tři století se na ostrově nevyskytl žádný větší incident. Když k ní však došlo, měla výbušné následky.
V roce 1973 se obyvatelé Heimaey probudili a uprostřed jejich města se rozlehla erupce. Trhliny dlouhé přes kilometr se prohnaly domy a láva a popel zničily přes 400 domů. Jakkoli to bylo nečekané a strašné, reakce byla neuvěřitelná a všech 5 300 obyvatel bylo bezpečně odvezeno na pevninu. Předpokládá se, že v důsledku erupce zemřel pouze jeden člověk.
Aby se omezilo šíření lávy, američtí vojáci a islandské záchranné služby na ni napumpovali mořskou vodu, aby urychlili její zamrznutí. Tato technika nejenže zachránila přístav před uzavřením – což by zničilo ekonomiku a budoucnost města – ale vlastně ho i vylepšila.
.