Mohla jsem mu odpustit. Být obětí nevěry samozřejmě bolí, to se nedá popřít.
Ale není to nic ve srovnání s pocitem zoufalství, který drtí duši, když se díváte do očí svých dětí a víte, že nemají život, jaký si zaslouží. Stabilní život, do něhož oba rodiče vkládají všechny síly, aby pro své děti dosáhli co nejlepších výsledků. A proč? Protože jejich matka byla příliš tvrdohlavá na to, aby odpustila, příliš tvrdohlavá na to, aby přes jeho vzlyky vyslechla prosby o odpuštění.
Tak tvrdohlavá, že musím trestat jeho, sebe i naše děti za chybu, kterou udělal na vrcholu stresujícího období. Když jsem se o svůj příběh zrady podělila se světem a jeho psem, otevřela jsem své zranitelné srdce a lidé mi na oplátku vyprávějí podobné příběhy o svých bolestech srdce a já jsem navždy smutná z těch, kteří se z toho dostali, protože vím, že jsem to mohla být já.
Je tu příběh manžela, který se pustil do půlročního románku s přítelkyní svého bratra. Oba páry spolu večeřely každou středu poté, co sledovaly, jak jejich synové hrají fotbal, románek se odehrával pod nosem jejich nevědomých partnerů. Poté, co byla aféra dramaticky odhalena, manželé vyhledali poradce, nakonec se usmířili a nyní si opět užívají rodinného života a společně sdílejí vrcholy i pády výchovy dětí.
Poslechněte si: Vztahová psychoterapeutka Esther Perelová vysvětluje, proč lidé podvádějí. (Příspěvek pokračuje…)
Je tu pár, který si nyní po šedesátce užívá společného prázdného hnízda a nikdo si nevzpomíná na ošklivé období před třiceti lety, kdy opustil manželku kvůli své devatenáctileté sekretářce. Jejich rodina se rozrostla, čekají první vnouče a jsou spolu tak šťastní, jeho nevěra je jen skvrnou na jinak šťastném manželství.
Lidé se přes nevěru dokážou přenést, měla jsem to udělat i já.
Na této cestě se mnou ve stejné době cestovala kamarádka, jen si vybrala jinou cestu. Rozhodla se dát přednost své rodině. Byla natolik prozíravá a předvídavá, že věděla, že jde jen o chtíč mezi jejím manželem a tou druhou ženou. Pochopila, že být hluboko v zákopech výchovy dětí bude méně přitažlivé než kolegyně, která padla do oka jejímu manželovi. Zvítězila. Teď se její děti vídají s tátou každý den, mohou si dovolit mimoškolní aktivity svých dětí a zvládnou koordinaci, aby děti chodily na různé kroužky. Užívá si pocit, že je součástí týmu.
To jsme mohli mít také. Kdybych tak rychle neprosazoval svou morální převahu, mohli jsme to vyřešit. Mohla jsem umlčet svůj ostrý jazyk, mohla jsem ho trochu víc pochválit. Mohla jsem přimhouřit oči, dokud nevylezl na druhý konec. Mohla jsem ho méně vyslýchat a nechat mu volnost, aby si užíval večery s kluky, nepotřebovala jsem, aby byl pořád nablízku, tak proč na něj tlačit, aby trávil tolik času jako rodina.
Proč ho nenechat být a nedopřát mu svobodu, aby se k nám vrátil, až vymítí své démony? Děti by se to nemusely dozvědět. Mohla jsem je ochránit, ale místo toho teď budou navždy vědět, že se jejich matka dostatečně nesnažila spolknout svou pýchu a odpustit to, co přiznává, že je hloupá chyba. Mohly si uchovat představu o svém otci jako o hrdinovi, ale moje jednání mě nechalo otevřenou vysvětlování toho, co se stalo, když jsem měla své pocity vycpat a udržet je v bezpečí jejich bubliny.“
Neustále mi říkají, jak je odvážné opustit vztah, který nefunguje, nosit šrám toho, že jsem padlá žena. Přitom by bylo odvážnější zůstat, odložit vlastní zranění a vložit víru do manželství. Sliby jsou zcela jasné – v dobrém i ve zlém, a přesto jsem tam byla, při prvním náznaku negativity jsem utekla. Dostala jsem se pod tlak a instinktivně jsem utekla, aniž bych se byť jen letmo zamyslela nad tím, co bych mohla udělat, abych udržela svou rodinu neporušenou. Nemohu ani říct, že bych svému manželství dala spravedlivý průchod. Nevyvinula jsem úsilí, abych manžela vylákala z mlhy nevěry, nepokusila jsem se o usmíření ani o odpuštění a teď už je ten čas pryč.
Kdybych zvolila cestu odpuštění, moje děti by měly svého otce a časem by se rány mohly zahojit, a i když to bylo zlomené, stejně jsem ho milovala. Takže žádná rozvodová párty nebude. Tady není co slavit.
Pro více informací od Katie Currie sledujte její cestu na jejím blogu Soaring Solo.
.